TIŠNOV 21 - 7.Procházka historickým jádrem "Velmezu"
Po dobrém obědě jsme vyrazili na „průzkum“ historického jádra Velkého Meziříčí, města s jedenácti tisíci obyvateli, které vzniklo podobně jako „Valmez“ na soutoku dvou řek. Zatímco valašské město bylo založeno u splynutí Rožnovské Bečvy s tou Vsetínskou, sídlo na Vysočině u soutoku Balinky s Oslavou.
Kdysi dávno, ještě za minulého režimu, jsem se stal účastníkem několikadenního zájezdu ROH do jižních a západních Čech. Náš bus tehdy sjel kus za Brnem z dálnice a pod monumentálním dálničním mostem zastavil na půlhodinovou přestávku na překrásném rynku Velkého Meziříčí. Jeho podoba mi kupodivu zůstala v paměti otisknuta i přes tu propast času… a když jsme se letos na podzim rozhodli pro krátkodobý pobyt v Tišnově, chtěl jsem Janě na jednom z výletů ukázat i město s přezdívkou „Velmez.“ A mimo prohlídky zámku s ní absolvovat také procházku jeho centrem s tím úžasným náměstím.
Současná podoba rynku mne trochu zarazila (na jeho ploše se totiž právě odehrávala velká rekonstrukce), naštěstí nerušený pohled na jeho nejdominantnější objekty – kostel svatého Mikuláše, radnici a dům zvaný Obecník – zůstal zachován.
Nejprve jsme kol dokola celé náměstí obešli, uctivě nakoukli i do otevřeného interiéru chrámu, odkud se ozývaly varhany a před odchodem k Nové synagoze si do našich mozků pečlivě vryli vše krásné, co jsme zde spatřili.
A věru toho nebylo málo...
Tenhle hlavní městský rynek mající tvar obdélníku se nazývá prostě a jednoduše Náměstím (kupodivu stejně jako ve „Valmezu“) a v jeho středu stojí jedenáct metrů vysoký žulový sloup, na němž je umístěn opracovaný pískovec v podobě blahořečeného Jana Nepomuckého. Nutno dodat, že se tak stalo až ve „století páry.“ To vše je v přízemní části kol obklopeno kamennou balustrádou.
Severně od sloupu se tyčí Památník obětem velkomeziříčské tragédie, která se odehrála na samém sklonku války (6.května) převážně v prostorách blízké radnice. V ní gestapo zatklo šedesát občanů z revolučního městského výboru a u břehů řek Oslavy a Balinky je vzápětí popravilo!
Jižněji se na ploše rynku nachází šestiboká renesanční kašna. Z ní se od roku 1701 až do roku 1889 vypínala skulptura sv.Floriána, vytesaná mistrem Alexandrem Jelínkem. Poté byla nahrazena sochou litinovou, jež byla odlita v Blansku v Salmových železárnách.
Jedním z nejzajímavějších stavení náměstí je oslnivě bělostný objekt radnice. Vznikla přestavbou domu místního rychtáře a domu sousedního v roce 1529, který dal již sjednocenému objektu renesanční podobu. V přízemí se dosud nachází tehdejší mázhaus s malovanými ornamenty na klenbách a zasedací místnost se zase může pochlubit gotickým dřevěným stropem. Ten sem byl ale přenesen ze zaniklé hospody U Bílého anděla.
V budově odjakživa sídlili radní, později členové MNV a po sametu opět místní konšelé se starostou. Vyjímka prý potvrzuje pravidlo… ta nastala v 19.století, kdy sem byl nastěhován okresní soud, k němuž patřila vězeňská cela a mučírna. Soud byl zrušen roku 1931 a část interiérů radnice pak využila obecní knihovna a muzeum. V současnosti se tu kromě kanceláří městského úřadu a obřadní síně nachází Turistické Infocentrum. Ve vestibulu je umístěna pamětní deska obětem Velkomeziříčského masakru.
Radnice byla v minulosti postižena četnými požáry a byla mnohokrát opravena a přestavěna. Poslední „zásah“ do její podoby se odehrál koncem minulého století, kdy byly na její honosný štít vráceny hodiny a byly obnoveny i původní vchody do radnice. Pokud se vám renesanční psaníčka zdobící její fasádu zdají poněkud zvláštní, nebojte se – žádnou oční vadu určitě nemáte, neboť fasáda je zbrusu nová a je krášlena toliko „pseudosgrafity.“
Pravděpodobně nejkrásnější budovou náměstí je Obecník. Byl zbudován již v 16.století a jeho fasádu krášlí nádherná sgrafita. Na nich jsou k vidění alegorické podobizny lidských ctností, jakými je třeba Štědrost, Spravedlnost, Víra, Síla či Trpělivost. V době svého vzniku byl dům pivovarem, od devatenáctého století sloužil jako centrum různých společenských a kulturních akcí. To vše se odehrávalo v prvním patře, neboť přízemí byla umístěna městská spořitelna. V sále prvního patra se konaly koncerty a plesy, hrávalo tu ochotnické divadlo… a to vše zde probíhalo až do půli minulého století. Dnes je v Obecníku restaurace.
Monumentální kostel sv.Mikuláše stojí na jižní straně rynku a tvoří zde velkomeziříčské radnici jakousi symetrickou, přitom ale velmi sympatickou protiváhu. Má rovněž bělostnou omítku a jeho „životopis“ by vydal na tlustou bichli, neboť byl mnohokrát přestavován či stavebně upravován. Hlavním poznávacím znamením kostela je vysoká hranolová věž tyčící se přímo nad rynkem.
První zmínka o chrámu pochází z roku 1317, kdy byl jednolodní. O necelých sto let později byla hlavní prostora přestavěna na lodi dvě a o něco později byla kvůli zaklenutí přistavěna na jihu třetí chrámová loď. Tohle vše se od těch časů pyšní nádhernými síťovými a křížovými žebrovými klenbami. Další přestavby interiérů proběhly v období baroka, kdy byl chrám vybaven i novým mobiliářem. Hlavní oltář je ale novogotický a pochází z konce 19.století. V presbytáři a jižní lodi jsou na svornících umístěny erby pánů z Lomnice, Kravař a Pernštejna.
Nejstarším zachovalým uměleckým dílem je gotická Madona ze čtrnáctého století. Hodnotné jsou také velké kostelní obrazy.
Věž přistavěná k západní straně chrámu roku 1411 prý bývala mnohem vyšší, ale ani po jejím snesení to není žádný mrňousek, neboť i tak dosahuje úctyhodné výše 64 m! Sloužila nejen jako zvonice, ale také jako městská strážní věž a roku 1958 ji město postoupilo církvi.
Zvoník a ponocný bydlel v šestém patře, kde měl k dispozici malý byt a ochoz. Ten se nachází čtyřicet metrů nad dlažbou náměstí a v současnosti je přes léto denně přístupný veřejnosti. Kromě nádherného výhledu na město a okolí tu návštěvník může shlédnout expozici o historii věže a města, prohlédnout si 99 historických fotek a také šest zde visících zvonů.
Hodiny byly na věž umístěny již v šestnáctém století. Dnešní „tikadla“ pochází sice až z roku 1949, zato jsou naprostým unikátem, neboť podsvícený ciferník měří 420 centimetrů a je největším takovým nejen u nás, ale v celé střední Evropě!
Od kostela jsme nabrali směr k místní nejzajímavější židovské památce, jíž je Nová Synagoga. Ta převzala od roku 1870 funkci staré barokní synagogy, která je v současnosti využívána jako Galerie a Muzeum. Nová židovská svatyně byla zbudována z režného zdiva - a ozdobena maurskými prvky – v novogotickém stylu dle projektu brněnského architekta Arnošta Prokopa. Židům sloužila až do roku 1942. Pak byla zdejší komunita Němci zlikvidována, objekt se na více jak padesát let proměnil ve sklad a dnes se kupodivu v této architektonicky cenné budově – v interiéru s dřevěnými stropy a nepravými klenbami s jemnou výzdobou – nachází Vietnamská tržnice!
Dalším zastavením naší procházky se stal soutok Balinky s Oslavou. Nachází se zde parčíkově upravené prostranství s lavičkami, odkud se přes zábradlí na splynutí obou vodních toků a okolní městskou zástavbu otevírá moc pěkný výhled.
Tady jsme pak udělali čelem vzad a vraceli zpět k hlavnímu rynku přes část místního městského opevnění.
Velké Meziříčí bylo v dávné minulosti obehnáno dřevěnou palisádou a opevnění z kamene vzniklo až ve čtrnáctém století. Okružná hradba byla doplněna baštami a třemi bránami Dolní, Vrchoveckou a Horní. Čtvrtá brána se nazývala Malostranská, ale stála už vně hradeb a chránila most přes Balinku. Pod hradbou byl vyhlouben hluboký příkop, kterým protékala voda z mlýnského náhonu a ten byl před branami překlenut padacími mosty.
Do dnešních časů se z městského opevnění zachoval jen takový „maličký“ vzorek, sestává z poslední zachovalé Dolní brány a pásu hradební zdi ukončené baštou na půdorysu podkovy.
Poslední památkou, kterou jsme při návratu alespoň zvenčí shlédli, byl Špitální kostelík, který se oficiálně nazývá kostelem sv.Kříže, Na konci 14.století jej nechal vystavět tehdejší pán velkomeziříčského panství – Zikmund Helt z Kementu (a místokancléř Království českého), který byl po své smrti roku 1564 pod podlahou tohoto menšího kostela v kryptě pochován.
Původně gotický chrám prošel renesanční přestavbou a později se dočkal klasicistních úprav.
V 19.století se jeho majitelem stala Špitální nadace Svatého Kříže (kromě kostela jí patřily objekty kláštera se zahradami), ale v padesátých letech minulého století bylo vše znárodněno a kostel se proměnil na skladiště zdravotnického materiálu. Ten byl v sedmdesátých letech přestěhován jinam a kostelík byl uzavřen.
S jeho opravou se začalo až po „sametu“ a dnes se v něm konají besídky, koncerty, přednášky a výstavy. Slouží se i bohoslužby, ale jen obřady v byzantsko slovanském duchu, které se konají každou druhou neděli.
O kousek dál už jsme se znovu ocitli na Náměstí, rozloučili se s ním posledním pohledem a pak už kvůli pokročilé hodině zamířili k zastávce vlaku.
A po příjezdu do Tišnova nás čekalo balení, protože naše krátká podzimní dovolená končila...