Tišnovská pivní stezka II.
Jak jsem slíbil v minulé části, museli jsme urychleně zapracovat na druhém pokračování akce, spojené s krásnou přírodou Vysočiny a minipivovary Tišnovska. Trasa trochu náročnější, neboť potřebujeme jednak zbývající 4 razítka a navíc bude asi i delší. Hlavně časově.
Neradi bychom výborná piva pili na ex. Nejsme pravověrní denní vysedávači v hospodě, jen si někdy rádi vychutnáme některá neošizená a nefiltrovaná piva. Výrobky průmyslových gigantů nemusíme. Jejich reklama na nás nefunguje. Raději uděláme o krok víc a pochutnáme si.
Máme smysl pro přírodu, jsme schopni si všímat jejich krás. Třeba dnes, v jednom okamžiku jsme se zastavili, a v naprostém tichu chvíli naslouchali, jak si řeka povídá. Žádný rušivý zvuk okolo. Paráda. Jen ta řeka.
Některými úseky, méně atraktivními, máme naplánováno použití veřejné dopravy. Také kvůli času. Občas to byl trochu adrenalin, aby nám plánovaný spoj neujel. Nakonec jsme se na jednom místě zdrželi a museli improvizovat kratší pěší cestu jinou variantou. I jinde spoj ujel a šlo se neplánovaně pěšky. Přesto jsme se proti původnímu plánu 13km našlapali nakonec 16, jak ukázal zpřesněný výpočet doma. Kilometry nejsou důležité. Chodíme pro radost.
Vystupujeme z vlaku v Čebíně. Míříme na Sentice silničkou s cyklostezkou mezi poli. S čerstvými silami postupujeme poměrně rychle také proto, že už se těšíme na dobrotu. Na polích není k vidění nic zajímavého, to nás nezdržuje.
Sentice leží jihozápadně od obce Čebín a silnice II.třídy č.385. Sentický potok tu vytvořil mělké údolí mezi lesy. Na kraji za hřbitovem už vidíme zadní část pivovaru s nepřehlédnutelným jménem Kvasar.
Původně jsme chtěli do hostince U Malých. Jenže ten otevírá až večer. Musíme tedy rovnou do pivovaru. Na známou lahůdku medovou 15°, si však musíme nechat zajít chuť. Abychom mohli lépe posoudit rozdíly mezi jednotlivými pivovary, snažíme se pokud možno, držet se dvanáctek.
Vcházíme do pivovaru. Prodávají tu všechny druhy svých produktů, dokonce i nealko. V místnůstce s prodejním oknem je vystavena celá škála místní varny. Ochutnáváme tedy podle plánu nefiltrovanou, klasicky spodně kvašenou, světlou dvanáctku. Bohužel tu není výčep, takže z PETky. Zlatohnědá,solidní sladové chuti, nás uspokojuje. I když známe samozřejmě i ten nejlepší, hustý Kvasar, medovou 15°.
Vracíme se silnicí kousek zpátky a u hřbitova zamíříme nikoli zpět do Čebína, ale směrem k velké čebínské rozvodně. Přírodě moc krásy nepřidává, ale tady mezi poli, se to snese. Podle původního plánu jsme měli jít po okraji lesa k Tišnovu. Jenže hned z kraje se nějak loudáme a časový deficit musíme vyrovnat kratší, méně záživnou cestou přes Hradčany.
Silnice, i když jen II.třídy, je silně frekventovaná. Při první příležitosti z ní uhýbáme doprava na torzo bývalé staré silničky. Ta nás zavádí k pěkné, rozložité chalupě horského typu s restaueací. Reklamní poutače zvou nejen ke Kvasaru, ale i na Lobkowicze a Tišnovské pivo.
Nenecháváme se zlákat a zahýbáme okolo další svádivé reklamy na čerstvé ryby z místní nádrže a uzené ryby přímo z udírny. Mimochodem na větším parkovišti, které jsme už minuli, se občas dostanou výtečné čerstvé voňavé a křupavé škvarky z nedalekého řeznictví.
Po těchto lákadlech, nezvikláni, pokračujeme jakýmisi klikatými zkratkami až do tišnovského Červeného mlýna k další zastávce. Penzion s pivovarem, stylovou restaurací a službami fitness a wellness, nám předkládá velmi chutné pivečko Grádo. Vybíráme samozřejmě opět nefiltrovanou 12°, v barvě s odstíny jemně do rudohněda, silné sladové chuti a jemným, ale poznatelným voňavým chmelem na pozadí. Skvěle klouže do hrdla. Tak tady si tedy pomlaskáváme.
Rozhoduji se vyhledat sládka a zeptat se na odrůdu chmele. Má snaha se míjí účinkem, podmračený sládek odmítá říci cokoli. Přitom nechci tajný recept na pivo. Škoda, že nám trošku pokazil zážitek z jinak velmi dobrého piva. Výtečná obsluha se poté, naše zklamání snaží svou mimořádnou ochotou a rychlostí napravit.
Dnes se zkratek nezbavíme. Z Tišnova nás kamarád vede jakousi cestičkou, údajně kratší, na Předklášteří. Tam na nás čeká nedávno otevřený nový, klášterní minipivovar.
Ještě v Tišnově míjíme těsně jiný, skrytý minipivovar. Minipivovarům se v tomhle městě daří. Jsou tu dokonce hned tři! A v tom není započtený ten klášterní za humny, kam míříme.
Na konci města překračujeme po mostě řeku Svratku a podél bývalého papírenského náhonu vstupujeme na území Předklášteří. Tady se nás drží modrá TZ prakticky až do cisterciáckého kláštera Porta Coeli (Brána nebes). Ani sem jsme nedošli podle původního plánu. To ovšem není důležité.
Celou východní stranu areálu v Předklášteří u Tišnova tvoří historická hradební zeď. My ji podcházíme klenutou bránou z jihovýchodu. Klášter, vzniklý v roce 1233 byl r. 2010 vyhlášen národní kulturní památkou. Nejzajímavějším klenotem je románsko-gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Původní nápad krále Přemysla Otakara I. na klášter, se zrealizoval pár roků po jeho smrti. Založila ho královna Konstancie s pomocí synů Václava I., a Přemysla, a dcery sv. Anežky České. Královna, která zde zemřela, je tu pohřbena i s markrabětem Přemyslem. V r. 1239 byl kostel posvěcen na baziliku Nanebevzetí P. Marie.
Po roce 1782 klášter zrušil známým dekretem císař Josef II.
V r. 1861 se na klášter usmálo štěstí a byl spolu s panstvím koupen německým ženským cisterciáckým klášterem v Marienthalu. Další ránu mu o sto let později zasadili komunisté. Roku 1950 ho zase zrušili. Nakonec tu u příležitosti svatořečení Anežky České, v listopadu r.1989 vznikla tradice každoročních poutí a byl obnoven řeholní život. Dodnes tu žije malá komunita sester cisterciaček.
Velice cenný je v areálu bohatě zdobený gotický portál klášterního kostela. Uvnitř pak křížová chodba po vnitřním obvodu Rajské zahrady. Další, co lze v areálu mimo klášterních prostor navštívit, je Podhorácké muzeum. A nezapomínejme na náš cíl. Místní minipivovar, s pivem Vorkloster.
Přestože mají uvnitř zrovna nějakou akci, snaží se nám ochotně věnovat. Abychom nerušili, usazujeme se proto venku na zahrádce. Pivečko, samozřejmě pro lepší porovnávání, jsme chtěli opět světlý, nefiltrovaný ležák 12°. Ten mají podle jejich receptu vařený zatím v příbuzném pivovaru v Kamenici. Sestupujeme tedy na 10°, ale jejich zdejší. Pochopitelně omlouváme menší množství sladu v desítce. Trochu dietnější, ale jinak na hašení žízně slušná, středně chmelená. Pěna pěkně kroužkuje. Budeme se tedy někdy jindy těšit na plnotučnou 12°.
Z Předklášteří vyrážíme, samozřejmě zase po svých. Hned za mostem přes říčku Loučku odbočujeme ze silnice na polní cestu. Postupujeme podél říčky až k jejímu ústí do Svratky.
Vlastně už na konci Předklášteří začíná nejhezčí pěší úsek cesty. Tady k soutoku už nedoléhá hluk silnice ani jiný. Zážitek z přírody umocňuje právě to náhlé ticho po výstupu z civilizace.
Jediný, který nám zazněl nad hlavami, byl přejezd místního vláčku po mostě. Jezdí po dvou hodinách a má jen dva vagony. To kvitujeme s potěšením. Od soutoku vede cesta po břehu Svratky, vpravo zpočátku lemována zahrádkami. Je tu ticho a klid. Proto raději chodíme mimo víkendy, kdy se cesty plní hlukem turistů s dětmi a pokřikováním cyklistů.
V zahrádkách nikdo neseče, ani neřeže dřevo. Jen ta řeka si tu povídá. Ale jen místy. Povětšinou plyne úplně zticha. Nádhera. Na hladině se mezi ojedinělými varhánky peřejek zatřpytí slunce. Krásně se do toho ticha noříme a splýváme s ním. Nalevo ještě míjíme úzkou lávku přes řeku. Pak už jen zelené lemování obou břehů pěknými zdravými stromy. Mezi nimi na nás chvílemi zašeptá řeka, nebo se usměje kytka.
Před Boračem nás zase předjíždí místní Pacifik Union. V dědině ze zvědavosti nakoukneme na jízdní řád Busu. No vida, za chvíli jede. Tak kousek popojedeme.
V městysu Doubravník si prohlížíme kulturní památku ČR, pozdně goticko-renesanční kostel Povýšení svatého kříže. Kdysi tu stával kostel původního kláštera augustiánek z r. 1230, možná staršího. Jenže vrchnost se rozhodla zbudovat rodové pohřebiště majitelů okolního panství Pernštejnů, sídlících na blízkém hradě.
Na místě kláštera byl tedy postaven nový trojlodní kostel s jejich podzemní hrobkou, 13 schodů pod presbytářem. Tu jim později vyplenili švédové v r. 1645, takže je prázdná.
U severozápadní stěny kostela přistavěl později hrabě Mitrovský novogotickou hrobku pro svoji rodinu, kam uložil pozůstatky svých předků. V současnosti je tam 19 litinových sarkofágů.
Dnes kostel slouží jako farní pro doubravnickou farnost.
Dokud stojíme na nohách, jdeme s kamarádem ukázat ostatním Doubravnický pivovar. Stojí kousek od železničního mostu přes řeku s pár dalšími domy, severovýchodně pod svahem nad řekou. Pivovar není upraven pro ochutnávky. Na tu musíme zpátky k návsi. Zde vklouzneme průjezdem do restaurace U Sedláčků, která je i v propozicích akce k tomuto účelu určena.
Dosedáme do židlí a už se to nese. Dvanáctka. Světlá žitná nefiltrovaná, ležák. Nicméně po celodenním chození do nás patřičně zasyčí. Teprve pak zkoumáme chuť. Musíme si odmyslet vyprahlost hrdel, která by nás sváděla k subjektivnějším hodnotám. Přesto jsme mile překvapeni. V prvním okamžiku je člověk na to žito zvědavý. Přece jen, nepije to denně.
Pro laiky malá poznámka. Samozřejmě všechen slad není žitný. Bývá ho 50 až 65% podle druhu piva. Zbytek je klasický ječný. Používá se pro všechny typy piv, jak spodně, tak svrchně kvašené, světlé i tmavé. Je s ním údajně trochu více práce. Pro sládka s menšími zkušenostmi je to možná odvážnější.
Avšak to naše nás překvapilo svou jemně pikantní lahodností. Skvělé, sládek si zaslouží pochvalu i za odvahu. Nám chutnalo výborně. Zlatavá barva, chuť jemně pikantní, ale ne ostrá, příjemná, velejemné nedrsné hořkosti. Vůně chlebová až sladově nasládlá, mírně kořenitá. Pěna pevnější.
Chutnalo nám tak, že jsme za prvním poslali mimořádně i druhé. No co, už jsme v cíli a v obci je vlakové nádraží. Pivečko nás skutečně mile zaskočilo. S jedním kamarádem jsme zdejší běžný ležák už dříve koštovali a jevil se nám průměrně dobrý (mezi minipivovary), tohle jsme ale nečekali. Tím žitným se vytáhl.
Závěrem jsme získali poslední, sedmé razítko a tím i korunu pivního krále. Příště si ještě půjdeme vyrazit do prudkého kopce na Sýkoř, Cestou Járy Cimrmana, se zakončením na skvělém Geniu noci.
Přidat do oblibených uživatelů
Doubravník
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Tišnovská pivní stezka II.
