Trenckova rokle a Údolí Loučky a Bobrůvky

Kam a jak jedeme?

Pro Brňany dopravně celkem snadno dostupné vodopády, příroda připomínající Slovenský ráj a krásné náročnější stezky ve svahu nad řekou, to je Trenckova rokle a Údolí Loučky a Bobrůvky.

Údolí Loučky a Bobrůvky se táhne mezi vesnicemi Strážek, Střížeš a Skryje (cca 10km severozápadně od Tišnova). Přibližně v polovině tohoto údolí se nachází Trenckova rokle.

Začátek cesty by se logicky nabízel v obci Skryje. Jednak odtud vede červená značka, Doprava z Tišnova sem taky není špatná. No ale samotná cesta podle mě není až tak záživná, osobně jsem pro variantu cesty z Drahonína. Z Drahonína se na červenou značku dostanete po polní cestě, v podstatě po vystoupení z autobusu postačí pokračovat po té silnici dál, po pár metrech se z ní stane polňačka a po asi dvou a půl kilometrech budete na červené značce u Šafránkova mlýna. Z této cesty je navíc pěkný výhled na okolí, toho si už v údolí neužijeme.

Cestu odtud k Trenckovi rokli osobně řadím mezi ty nejkrásnější turistické cesty v okolí Brna. Chvíli u řeky Loučky, chvíli ve svahu nad řekou. Ve svahu nás čekají různé překážky v podobě spadlých stromů, šikmých skal a různých převýšení. Nicméně pozor - v zimě, za pokrývky sněhu, bych tuto část cesty v žádném případě nedoporučoval jít. Cesta je opravdu ve svahu, navíc místy po hladké skále, v kombinaci se sněhem je to celkem nebezpečné.

Tento úsek má necelé tři kilometry, po něm přichází to kam většina z vás pokud sem půjde míří. Trenckova rokle. K vodopádům Trenckovy rokle sice nevede žádná značka, nicméně cesta k nim je upravená, prošlapaná a na skalách je připevněno pro oporu lano. Na vodopád jsem měl celkem štěstí, tekl (samozřejmě je lepší sem jít po nějakých vydatnějších dešťích). I když pravda je, že v zimě v podobě ledu vypadal monumentálněji. I tak se toto místo vymyká jiným místům v okolí Brna a stojí to za návštěvu. Skály jsou pokryté mechem a kapradím, vodopády a kaskády pěkně šumí. Chatka netradičně umístěná na skále nad potokem působí dost zvláštně, obzvlášť když je na ni i poštovní schránka - no pošťáci to tu nemaji snadné. Vodopády jsou tu dva, ten horní má tři metry, ten spodní dokonce osm (s tím že je rozdělen kaskádou).

Na závěr ještě o Trenckově rokli pověst:

Za dob Marie Terezie Rakousko-Uhersko bránilo před napadením Turky vojsko pandurů pod vedením barona Františka Trencka. Kromě bránění však panduři také loupili, drancovali a vraždili nevinné občany. Marie Terezie byla nucena vydat příkaz k polapení barona a k předvedení jej do Vídně. Baron spolu se svými třemi důstojníky prchl a skrýval se neznámo kde. V té době jeden bylinkář z Drahonína chodil pro vzácné léčivé rostliny do této rokle. Když sestoupil až na dno rokle uviděl ohniště a u něj čtyři ozbrojené muže. Bylinkář nestačil prchnout a byl obestoupen těmito lidmi. Baron se mu představil a dal muži nabídku. Pokud jim donese každé čtyři dny ovci, dostane dvacet dukátů, pokud je prozradí pak jej zabijí. Bylinkář ovce nosil, slušně si vydělal, jednoho dne ale baron zmizel neznámo kam. O něco později bylinkář pověděl svým známým o tom co se stalo, od té doby nese rokle Trenckovo jméno.

Kudy dál? Já se rozhodl jít dál po červené, s tím že odbočím na žlutou značku a půjdu do obce Vratislávka. Cesta měla zprvu dost podobný ráz jako předtím, ale postupně už se do svahů přestala odkloňovat, až jsem nakonec šel jen po lesní cestě. U Habří-chaty je navíc pozměněné značení, všechno vede dál ke zřícenině Mitrov, resp. osadě Podmitrov. Až tam je k vidění jiná než červená značka - dokonce hned dvě nové žlutá a modrá, pravděpodobně se z této zříceniny budou místní snažit udělat větší atrakci - nějak víc jsem se o to ale nezajímal, tlačil mě tu čas. Každopádně se tu můžete najíst, nebo napít. Trošku mě zamrzelo, že se zde musím brodit celkem hlubokou a studenou Bobrůvkou, ale ono to k té místní romantice patří :). Nakonec jsem měl štěstí a když jsem procházel Novým Dvorem tak zrovna projížděl autobus, řidič chvíli počkal a mohl jsem odjet do Tišnova. Jinak ale docela pozor na tu Dopravu, raději si předem prostudujte jízdní řády.

V galerii jsou k vidění i fotky ze zimní zamrzlé Trenckovi rokle. Pokud se rozhodnete jít v zimě tak doporučuji trasu upravit, některé úseky jsou v zimě nebezpečné.

Za čím jedeme?

Hlavní atrakcí celého výletu je Trenckova rokle a její vodopády. Turisté tento kousek přírody přirovnávají ke Slovenskému ráji (sám nemohu porovnat, ve Slovenském ráji jsem ještě nebyl).

Pokud budete mít dost sil můžete po cestě ve svahu najít i zříceninu hradu Košikov (bez GPS téměř nemožné, navíc se nejedná o nic moc zajímavého). Další zříceninou je Mitrov, pro mě velká neznámá. Zbytky hradu jsou sice zřetelné, jsou vidět zbytky zdí, přesto je spousta zajímavějších zřícenin.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najíst se a napít můžete v Podmitrově, jinde na trase tato možnost není. Přespat se dá na spoustě míst, U vodopádů Trenckovy rokle je dokonce srub pro tyto účely.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Samozřejmě vodopády v Trenckově rokli a také jedinečná přiroda v okolí Brna. Velikým lákadlem jsou určitě stezky ve svazích údolí Loučky kde se musí přelézat či podlézat spadlé kmeny, scházet přikrá skála a podobně.

Ostatní informace

Vstup jak do Trenckovy rokle tak na zříceninu Mitrov je volný, tedy zdarma.