TRANSSIBIŘSKÁ MAGISTRÁLA - RUSKO (2010)

Transsibiřská magistrála - Rusko 2010 (17.4.-1.5.2010)

V loňském roce jsme podnikli náš první výlet do Ruska a po prohlídkách měst Petrohradu a Moskvy bylo naprosto jasné kam se letos opět vypravíme.

Veškeré plánování a průběh cesty začínáme organizovat hned po zakoupení letenky v úseku Vladivostok-Moskva.Letenku kupujeme přes internet čtyři měsíce dopředu za (pouhých)3600,-Následuje zakoupení pojistky na cestu a vyřízení povinných víz,které nám jako i v loňském roce zařizuje CK Bemmet z Frýdku Místku (www.doruska.cz).

Zajišťujeme si jízdenky a potřebná lůžka na naší dlouhou cestu přes celé Rusko a vstřebáváme informace z internetu,abychom se co nejlépe připravili na cestu.Pojedeme přes Maďarsko a Ukrajinu do Moskvy a Transsibiřskou magistrálou až do Vladivostoku.

Abychom se vyhnuli placení transitního víza přes Bělorusko volíme cestu přímým rychlíkem z Budapešti přes Ukrajinu do Moskvy.Po příjezdu do Budapešti nám zbývají čtyři hodiny do odjezdu mezinárodního R 16 Tisza Budapešť-Moskva.Procházíme se po nábřeží podél Dunaje a v hlavách se nám honí myšlenky jaké to bude za pár dní,když budeme cca 12 tis.km od domova.

Po návratu na nádraží a vyzvednutí batohů z úschovny čekáme na přistavení našeho vlaku.Je složen převážně z ruských a ukrajinských vozů.Jsou zde i přímé vozy z Bělehradu a Sofie do Moskvy.Před každým vozem stojí děžurný,který nás po kontrole jízdenek uvádí do našeho kupé.Jsou zde tři lůžka a my se seznamujeme s naším spolucestujícím.Je to Rus Maxim(geolog a historik),který se vrací zpět do Moskvy.V Maďarsku si u Balatonu sháněl byt.Oprašujeme naše skromné znalosti azbuky a angličtiny a snažíme se konverzovat.R 16 Tisza se dává do pohybu.Projíždíme Maďarskem a okolo 22h přijíždíme na Maďarsko-Ukrajinskou hranici do města Záhony.Probíhá celní a pasová kontrola(spíše formálně).Po přejetí hranice do Chopu přichází ukrajinští celníci,kterým dáváme jeden díl vstupního dokumentu,který se vyplňuje dvakrát. Po přejezdu hranic si posouváme hodinky o hodinu dopředu.Kontrola proběhla bez problémů a na našem vagóně mění podvozky.Tisza se opět dává do pohybu a podkarpatskou rusí ukrajujeme první kilometry na Ukrajině.Okolo poledne přijíždíme do Lvova,kde probíhá výměna lokomotivy a my máme trochu času opustit naše kupé a protáhnout svá těla po první noci naší dlouhé pouti.

V průběhu cesty pomalu zpracováváme naše zásoby jídla a pití a udržujeme konverzaci s Maximem.

Večer zastavujeme v hlavním městě Ukrajiny v Kyjevě.Odpojují se některé vozy a opět máme čas na prohlídku nádraží a jeho okolí.Na nástupišti se snaží spousta prodejců využít pobytu našeho vlaku na prodej svých produktů.Potraviny,zmrzlina,pivo a jiné mizí v útrobách vlaku a prodavači už očekávají příjezdy dalších vlaků.

Po půlnoci jsme na Ukrajinsko-Ruské hranici,kde odevzdáváme druhý díl dokumentu a vyplňujeme nový,tentokrát pro Rusko.Opět si posouváme hodinky.Časový posun vůči ČR je už dvě hodiny.

Přesně na čas v 9:56 zastavujeme na kyjevském nádraží v Moskvě.Loučíme se s Maximem a po výměně rublů si kupujeme jízdenky na metro.Přepravujeme se na jaroslavské nádraží odkud nám večer odjíždí náš vlak R2 Rossia.Ukládáme batohy do úschovny a fotíme se u nultého kilometru transsibiřské magistrály.

Jedeme na Rudé náměstí,kde probíhají mohutné přípravy na oslavu dne vítězství(den pobedy).V loni jsme Moskvu prohlédli celkem důkladně,ale nebyli jsme za zdmi Kremlu,tak naše další kroky směřují právě tam.Za 350 rublů si kupujeme vstupenku a po důkladné kontrole vcházíme do Kremlu.

Nachází se zde také největší zvon na světě Car Kolokol,který ale nikdy nezazvonil.Je vysoký 6,14 m a váží 210 tun.Na náměstí stojí dělo Car Puška,z kterého byla vystřelena pouze jediná koule.Dělo váží 40 tun a má ráži 890 mm a bylo odlito z bronzu.

Po prohlídce Kremlu navštěvujeme obchodní dům GUM a metrem přejíždíme k fotbalovému stadionu Lužniky,který si také prohlížíme.

Večer se přiblížil a tím i náš odjezd.Na nádraží si dokupujeme zásoby a netrpělivě čekáme i s ostatními cestujícími na přistavení vlaku.

R2 Rossia je tradiční vlak jezdící od roku 1903 a součastně nejkvalitnější z celé série spojů jezdících na Transsibu.Vozy z ruské vagonky Tvér  mohou jet až 200 km/h.Celý vlak je složen ze čtyř poštovních vozů,restauračního vozu a vozů první(lux),druhé(kupejnyj) a třetí(platzkartnyj)třídy.

Interiér vozů je vybaven jednoduše,ale účelně.U vstupu do chodbičky je samovar s horkou vodou.Na konci chodby jsou dvě WC.V našem vlaku jsou již vakuované,což je velice příjemné a WC je možné používat kdykoliv.Ve starších vozech jsou WC obyčejná a musí se dodržovat tzv.sanitární zóny a WC jsou po tuto dobu uzamčena.V našem kupé je i televize na které je během cesty na několika programech pouštěno DVD.Většinou se jedná o ruské seriály.Na každé straně lůžka je i zdířka na sluchátka,kde je možno nerušeně poslouchat hudbu několika žánrů.Každý den se luxuje a myjí okna.Po celou dobu se o nás starají dva průvodci vozu.

Během jízdy se lokomotivy několikrát mění z důvodu napájecí soustavy.Vlak projede při své cestě 7 časových pásem a dva kontinenty.Po celou dobu jízdy platí moskevský čas.

Čas odjezdu se přiblížil a přesně ve 21:25 se Rossia pohnula z jaroslavského nádraží a začala svou dlouhou cestu,aby po ujetí 9288 km dorazila do svého cíle na pobřeží japonského moře ve Vladivostoku.

Transsibiřská magistrála je nejdelší železniční tratí na světě a hlavní dopravní tepnou Ruska.Od 9288 km dlouhé tratě odbočují další magistrály.Jsou to Bajkalsko-Amurská(BAM),Transmongolská a Transmanžurská.

Společně s námi cestují dva Holanďané.Stejně jako my budou vystupovat v Irkutsku(přibližně za 4 dny).

Jsou to bratři Hanz a Joeb a přejezdem Transsibiřské magistrály si plní,tak jako my,svůj sen.Domlouváme se anglicky a samozřejmě gesty.

Pomalu si zvykáme na prostory našeho kupé.které se po dobu čtyř dnů stane naším domovem.Večer se seznamujeme i s Vladimírem,který je průvodcem našeho vozu a cestujícím z Francie,který se zabývá velkochovem prasat.Po celkem bouřlivém seznamovacím večírku,který se konal v našem kupé,poprvé uleháme a znaveni celodenní procházkou po Moskvě a částečně i slivovicí usínáme.

Ráno Rossija zastavuje ve městě Kirov,kde se s námi loučí Francouz s přáním příjemné cesty.Na nástupišti probíhá rušný obchod.Prodejci se snaží prodat zboží všeho druhu:potraviny,hračky a jiné výrobky.Tento obchod probíhá na všech stanicích a zastávkách.

Ve vlaku je samovar s horkou vodou.Není tedy problém si kdykoliv uvařit čaj,kávu nebo si zalít jakýkoliv instantní pokrm.Během cesty si s Holanďany měníme a navzájem ochutnáváme své potraviny.V průběhu dne sledujeme krajinu hrajeme stolní hry nebo sledujeme TV.

Výhledy z oken nám nabízejí nekonečné březové a smíšené lesy,sibiřskou divočinu,vesničky s dřevěnými chatrčemi,ale i spoustu pastvin a polí,která jsou z větší časti zalité vodou z nedávno roztátého sněhu.

V Permu přejíždíme po obrovském mostě řeku Kamu.Asi 30 km před Sverdlovskem(Jekaťeringurg)na Urale se v km 1777 nachází kamenný obelisk,který označuje pomyslnou hranici mezi Evropou a Asií.

Večer probíhá opět družba s Hanzem a Joebem a nechybí tady ani náš děžurnyj Vladimír.Kombinací angličtiny a ruštiny se vždy nějak domluvíme.

Další den dopoledne přejíždíme řeku Yrtiš a zastavujeme v Omsku.Je to působiště Jaromíra Jágra.Nádraží je krásná  moderní budova a my máme trošku času projít se okolo..Před budovou stojí socha Lenina a na nádraží probíhá opět rušný obchod.Ve vlaku procházejí bábušky a prodávají vlastní výrobky,převážně oblečení.Svetry,čepice,ale i ubrusy si za pár rublů někteří cestující kupují jako suvenýr.

Odpoledne zastavujeme v Barabinsku.Máme možnost dokoupit zásoby do vlaku a protáhnout svá těla.3L pivo stojí 120 rublů.Uzené rybě zatím odolávám,ale kupuji si pirožek plněný kapustou za 20 rublů.Je trošku mastnější,ale výborný.Čas zastávky se využívá na vyprázdnění vakuovaného WC.To zajišťuje cisternové auto,které objíždí všechny vagony.Před nádražím stojí na pomníku stará parní lokomotiva,která po spoustě ujetých kilometrech zaslouženě odpočívá.

Pohled s okna je stále stejný. Probíhá poklidná atmosféra.Sledujeme DVD,čteme a hrajeme hry.

Večer zastavujeme po přejetí řeky Ob v hlavním městě Sibiře Novosibirsku.Časový posun vůči ČR je už +5hod.Za Novosibirskem sledujeme mohutné ohně podél trati.Vypalují tak trávu vedle kolejí.

Probouzíme se do čerstvě zasněžené KRAJINY.Všude jsou spousty sněhu.V noci jsme zastavovali v Tajze.Naše první ranní zastávka je ve městě Krasnojarsk.Je to opět krásná moderní budova a my máme čas se trochu projít.Před nádražím je na zdi obrovská mozaika a čilý ruch.Probíhá tady velká vykládka a nakládka pošty.Po odjezdu přejíždíme zamrzlou řeku Jenisej.Z okna sledujeme krajinu,dřevěnice,ale i staré opuštěné továrny.Poté zastavujeme v několika městech na větších i menších zastávkách.

V 1:14 moskevského času zastavujeme po ujetí 5185 km z Moskvy v Irkutsku.Loučíme se s našimi kamarády z Holandska,kteří odsud po několika dnech pokračují dále přes Mongolsko do Číny.

Kupujeme si na nádraží mapu města a po dlouhém mostě přes řeku Angaru,která je jediným výtokem Bajkalu přecházíme do centra města.Na ul.Lenina nacházíme hostel Baikaler.Je bohužel plně obsazen,tak hledáme další,který je na ul.Jaroslava Haška.Tentokrát nám štěstí přeje a my se ubytováváme v IF hostelu.Je to byt v panelovém domě.Zajišťujeme si dvě noci(a´450 rublů) a vyrážíme na prohlídku města.

 Přímo v naší ulici je pamětní deska a Dům Jaroslava Haška,který zde bydlel.Leninskou ulicí procházíme okolo obrovské sochy Lenina a okolo stadionu až na malý ostrůvek,kde se nachází dětská železnice a muzeum.Vracíme se zpět po nábřeží Angary Gagarinovou ulicí.Tento slavný kosmonaut zde má rovněž sochu.Ulicí Karla Marxe jdeme na autobusové nádraží.Nacházíme hospodu U Švejka,kde se točí české pivo a podávají naše jídla.Na konci ulice je muzeum města a socha Karla Marxe.

Autobusové nádraží je maličké a místo autobusů je tady několik mikrobusů(maršrutek)které nemají žádný jízdní řád.Za předním sklem mají pouze vypsané město nebo destinaci,kam bude odjíždět.Pokud se do posledního místa nenaplní,tak neodjede.Jedeme do cca 90 km vzdáleného města Listvjanka. Město Listvjanka se nachází na břehu Bajkalského jezera na Sibiři. Listvjanku si kromě vědců a badatelů, kteří zde před mnoha lety založili první muzeum na Bajkale, oblíbili i zámožní Rusové.Platíme 100 rublů a za malou chvilku už odjíždíme.Vystupujeme v přístavu a první pohled patří samozřejmě na Bajkal.Je druhá půlka dubna a Bajkal je ještě zcela zamrzlý.

Přivítala nás sněhová bouřka,ale také malé překvapení.Po několika metrech tady potkáváme naše Holandské kamarády z vlaku.Ten svět je ale malý.Další prohlídku městečka vykonáváme samozřejmě společně.Prohlížíme si zamrzlé lodě v přístavu a památník.Navštěvujeme místní pravoslavný kostelík a přírodní muzeum Bajkalu.Nakonec se odměňujeme vynikajícím borščem v místní restauraci.Pohledem na trajekt mezi Listvjankou a Port Bajkalem se loučíme s Listvjankou a s Hanzem a Joebem a vracíme se zpět do Irkutska.

V Irkutsku pokračujeme v prohlídce města.Prohlížíme si spoustu nádherných kostelů,chrámů a jiných zajímavých staveb.Stojí tady spousta starých dřevěných domků.75% z nich je v katastrofálním stavu a některé jsou vyhořelé.Ty co jsou opraveny jsou nádherné.Později se dozvídáme,že je to velký problém města.Na opravu nejsou peníze a tak dřevěnice chátrají.Ve špatném stavu jsou zde i silnice a cesty.Jejich vzhled ještě zvýrazňuje nedávno roztátý sníh,který poodkryl všechnu špínu a Odpadky,které donedávna zakrýval.Kupujeme si místní chleba,který je podobný naší vece,ale je docela dobrý.Je večer,tak se pomalu vracíme na hostel.

Ráno brzo vstáváme a jdeme na nádraží.Jedeme opět k Bajkalu,tentokrát do Sludljanky. Přijíždíme tam asi po dvou hodinách jízdy vlakem.Je zde muzeum československých legionářů a nádraží postavené k poctě všem stavitelům Magistrály, celé z mramoru.Naše první kroky míří opět k Bajkalu.Několik fotografií a vracíme se na nádraží,odkud máme v plánu vyrazit Krugobajkalskou železnicí do Port Bajkalu.

Krugobajkalka (rusky Кругобайка́лка ), neboli Krugobajkalskaja želznaja doroga (rusky Кругобайка́льская желе́зная доро́га – Okružní bajkalská železniční trať) je historická železniční trať, která vede v Rusku na části severního břehu Bajkalského jezera.

Ještě není sezóna,tak vlak jezdí pouze jednou týdně a to v sobotu.To jsme ale netušili,že bude o tuto cestu takový zájem.Přijel pouze jeden motorový vůz,který byl do posledního místa vyprodán.Prosby a smutné oči do kterých se nám hrnuly slzy nepomohly.Nekompromisní průvodčí nás prostě do vlaku nepustila.Tři hodiny čekání a k ničemu.V sezóně zde jezdí lokomotiva s několika vagony a jízdní řád je rovněž bohatší.

Nezbývá nám nic jiného než se vrátit.Procházíme si město ve kterém probíhají zrovna trhy.Je zajímavé pozorovat normální život.Na tržnici seženete snad úplně všechno.

Maršrutou se přepravujeme za 130 rublů přes pohoří zpět do Irkutska.Kde navštěvujeme ještě park a také tržnici.Dokupujeme zásoby a po přespání vyrážíme na nádraží.Pohledem se loučíme s Irkutskem.Nastupujeme do R2 Rossija,kterým pojedeme až do Vladivostoku.

Našimi novými spolucestujícími je Alexej,který se vrací domu do Komsomolsku na Amure a Irina,která se jede z návštěvy od příbuzných z Ukrajiny do Vladivostoku.

Vlak se dává do pohybu a jede podél Angary do pohoří,kterým pak klesá zpět k Bajkalu do Sljudljanky.Na nástupišti si většina cestujících nakupuje od místních prodejců velké množství uzených ryb-omulů.Je to ryba,která žije pouze v Bajkale.Uzený omul je výborný,ale nese to sebou i velice typický zápach,který se vinul po celém vlaku.Ze Sljudljanky Rossija kopíruje téměř čtyři hodiny pobřeží Bajkalu.Poté se trať odkloní a zhruba po hodině zastavujeme v hlavním městě Burjatské republiky v Ulan-Ude.Teploměr ukazuje -1C a silný vítr studené počasí jen umocňuje.Projevuje se zde vliv nedalekého Mongolska.Z Ulan-Ude jezdí vlaky přes Mongolsko do Číny po Transmongolské magistrále.Oproti úseku Moskva-Irkutsk vlak výrazně zpomalil a monotónní krajinu plnou březových a borovicových lesů vystřídaly louky a nekonečné Pastviny.Navazujeme komunikaci s Irinou,která nám radí co je potřeba vidět ve Vladivostoku a jak se dostaneme na letiště.Večer přijíždíme do města Čita.Je to veliké moderní nádraží.Je hluboká noc a tak jdeme pomalu spát.

Ráno se za oknem zase třpytí nově napadený sníh a teploměr ukazuje minusové teploty.Projíždíme kopcovitým terénem a přejíždíme spoustu řek a říček.Mezi stanicemi Černiševsk-Mogocha jedeme asi nejdelší úsek bez zastavení cca 5:10 min.Sledujeme nekonečné seriály v TV,krajinu nebo si čteme.

Irině chutnala naše slivovice a na oplátku nám na jedné zastávce kupuje instantní pokrm neznámého původu.Až po zalití horkou vodou zjišťujeme,že jsou to sušené maliny s ovesnými vločkami,které vytvořily zajímavou kaši.Nebylo to tak špatné.Přiblížil se večer a necháváme se pomalu ukolébat jízdou vlaku a usínáme.Příští ráno nás překvapilo poměrně příjemné počasí.Oteplilo se a my vystupujeme na zastávce Belogorsk,abychom si protáhly kostry.Prodavači zde prodávají opět zboží všeho druhu:pirožky,plněné těstoviny mletým masem,palačinky,hotová jídla,pití aj.potraviny.Poprvé v průběhu naší cesty zde vidíme prodávat i kaviár.V průběhu cesty navštěvujeme i jídelní vůz.Je opravdu nádherný,ale pro pravidelné stravování by nám asi nestačily peníze.

V 10:40 moskevského času zastavujeme v Chabarovsku.Tady nás opouští Alexej.Sledujeme na nádraží pochodující roty vojáků a obcházíme si nádražní budovu.Přistoupil k nám do kupé ruský voják,který s námi cestoval pouze pár hodin do stanice Bikin.Na Rusko padla tma a to pro nás znamenalo,že uleháme k naší poslední noci v Transsibiřském expresu.

Přesně ve 23:23 moskevského času a 6:23 vladivostockého času zastavujeme na minutu přesně ve Vladivostoku.Je tady cíl naší cesty.Časový posun k ČR je +9hod.Z Moskvy jsme ujeli 9288 km a když k tomu připočteme ještě vzdálenost do ČR máme za sebou téměř 12 tis.km.

Máme zvláštní pocit.Radost,že jsme si splnili svůj sen,ale zároveň už musíme pomalu myslet na návrat.

Po výstupu z vlaku se loučíme s Irinou,která nám ještě stihne ukázat zastávku místních autobusů,které nás dovezou na náš hostel.Je ještě trochu šero,tak čekáme až se rozední.Hned vedle nádraží je přístav pro lodě,které odsud vyrážejí po Japonském moři.Fotíme si architektonicky zajímavou nádražní budovu,parní mašinu a hlavně se fotíme u pomníku s číslem 9288,který zde byl postaven jako symbol konce nejdelší tratě na světě..

Vladivostok (rusky Владивосто́к, čínsky pchin-jin Hǎishēnwǎi v českém přepisu Chaj-šen-waj) je město v Rusku na Dálném východě na pobřeží Tichého oceánu nedaleko hranic s KLDR. Je centrem Přímořského kraje Název v překladu znamená „Vládni východu“.

V 8 hodin se otevírá pošta,která stojí před nádražím a my si zde kupujeme pohledy města.Je zajímavé,že třeba oproti Moskvě se jich tady moc neprodává(našli jsme asi 4-nic moc)Je ale pravda,že blahopřání a jiných přáníček zde bylo možno koupit na tisíce.

Sedáme do autobusu a za 10 rublů přejíždíme na okraj města na ul.Kyrginskaja,kde se nachází náš hostel Mix-Mix.Je to opět panelák a ve 4p.je byt 3+1 připraven pro turisty jako hostel.Za 650 rublů si kupujeme jednu noc.Je tady koupelna,WC,ložnice a obývací pokoj,kde je možné využít volně internet.Po Ubytování se vracíme zpět do města.

Naši prohlídku začínáme na molu u mořského lodního nádraží.Pokračujeme podél pomníku války až k památníku obětem války.Zde je vystavena nádherná ponorka.Při naší smůle se zrovna připravuje na blížící se oslavy Dne vítězství a natírají jí jak z venku,tak i zevnitř.“No nedá se nic dělat!Budeme muset přijet ještě jednou“Procházíme město,kde si prohlížíme nádherné chrámy,monumenty a spoustu památníků.Celé město prochází velkou přestavbou a modernizací.Přes kopec se dostáváme na promenádu a okolo fotbalového stadionu až k místní pláži,kde je spousta atrakcí.Po dlouhých schodech se vracíme zpět a na kopci se fotíme s ikonou této oblasti.Je tady obrovská bronzová socha tygra usurijského.Autobusem se vracíme do zálivu odkud je nádherný pohled na moře.Pozorujeme spoustu lodí a kontejnerový terminál.Je to zvláštní pocit,když si uvědomujeme,že jsme“pouze“40 km od Číny,100 km od hranic Severní Koree a asi 600 km od Japonska.Jsou to naprosto směšné vzdálenosti oproti těm,které jsme urazili.

Vracíme se zpět na hostel a čerpáme novou energii na náš zítřejší den.Ráno nastává malý problém.Autobusy zde jezdí každou chvilku,ale začínají jezdit až tak okolo 8hod.ranní v taktech.Jdeme tedy pěšky,asi 4 km na vlakové nádraží.Odsud nám odjíždí v 6:40 autobus č.107 na letiště Artem.Je vzdálené asi 45 km severně od Vladivostoku,ale po zničených silnicích se tam dostáváme asi po 1:10min.Jízdenka stojí 60 rublů+10 rublů za batoh.

Procházíme ochranné rámy a dostáváme se do letištní haly,kde dostáváme na základě potvrzení o zaplacení na internetu letenku.Naše batohy mizí v útrobách letiště a my se po nějakém čase a několika prohlídkách dostáváme do letadla.

Poletíme 9 hodin proti času(-7h)což je oproti 7 dnům(vlakem)opravdu paráda.Odlétáme v 10:20 a na Moskevské letiště Šeremetěvo přistaneme ve 12:24.Letíme Boingem 767 a  během letu dostáváme dvakrát jídlo.Z výšky sledujeme zamrzlou Sibiř a nekonečně táhnoucí se řeky.V Moskvě bezpečně přistáváme s mírným náskokem.Autobusem č.851 se za pouhých 28 rublů přepravujeme na stanici metra Rečnoj vakzal.Odtud pak metrem na Kyjevské nádraží,kde ukládáme batohy a vyrážíme do města.Všude panují mohutné přípravy na oslavu Dne vítězství.Nakupujeme poslední zásoby v nádherném obchodním centru u Kyjevského nádraží a ve 22:13 odjíždíme přímým vozem přes Ukrajinu na Slovensko.Odsud se už pohodlně přepravujeme zpět do České republiky.

Tím končí naše dlouhá pouť po nejdelší železniční trati světa,při které jsme potkali mnoho zajímavých lidí a viděli neskutečné věci.Nám nezbývá než si přát,že se sem snad ještě jednou vrátíme.

 

Všechny fotografie si můžete prohlédnout na

 

http://jenamachek.rajce.idnes.cz/Rusko_2010/

 

Jan Machek

Aleš Machač