Tři dny v Kolíně aneb jak projít téměř všechno, co tady stojí za vidění I. (ani na krok mimo historické jádro)

Cestopisy

Karlovo náměstí • Fotografie (38) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (38 fotografií)

Zlatá ulička

domy U Zlatého lva a U černého orla

Vstoupit do fotogalerie (38 fotografií)

Ještě než začnu se samotným vyprávěním o naší návštěvě středočeského Kolína, musím přiznat, že název tohoto článku může být lehce zavádějící. Někdo totiž dokáže projít Kolín za půlden a spokojí se s návštěvou Bartolomějského návrší, pro někoho týden nestačí, protože jen zajímavých historických, historizujících i modernistických domů jsou zde desítky. Jak se dozvíte z následujících řádků, viděli jsme toho většinu a snad vše podstatné. Začněme ale „od Adama“ …

Jako téměř každý rok jsme i letos přemýšleli o tom, kam vyrazit na státněsvátkovém konci září. Tentokrát jsme ale dumali nějak dlouho, takže byl finální výběr přece jen lehce omezen. Symbol středočeské roviny nás napadl víceméně náhodou, a protože se ihned – a zřejmě s vydatnou podporou paní Fortuny - zadařilo i s výběrem a zajištěním ubytování, nebyl důvod, abychom se do tohoto třiatřicetitisícového města nevypravili.

Po sáhodlouhé debatě, připomínající - s nadsázkou - ZOO známou jako česká poslanecká sněmovna, jsem byl přehlasován a bylo uzákoněno, že pojedeme vlakem a během pobytu neopustíme hranice někdejšího královského města (což mi připomnělo, že ta pevná ruka monarchie tady chybí čím dál více a že nevlastnímu tatíčkovi TGM fakt nemáme být až tak moc za co vděční). V každém případě jsme se do Kolína opravdu těšili (i my, kteří už jsme tam párkrát zavítali) a naše očekávání byla nakonec více než naplněna.

Kolín je svým způsobem městem poměrně malým, takže jsme nakonec ani jednou nevyužili zdejší bezplatné MHD. I z vlakového nádraží jsme se do jeho centra, kde jsme byli ubytováni, vydali po svých. Koneckonců, přes podzimní datum (čtvrtek 28. září) byl nádherný letní den.

Ještě předtím jsem preventivně nakoukl k „nádražní“ zřícenině kostela Všech svatých (přístupnost oproti dřívějšku v podstatě znemožněna), pořídil několik prvních fotografií (hlavně šlo o centrální Karlovo náměstí nebo zdejší prampouchovou Zlatou uličku) a za chvíli už jsme byli ubytováni. Chtělo to jen použití několika kódů a vstřícného majitele, který netrval na odpoledním čase a umožnil nám vstup na pokoj už dopoledne. Díky tomu jsme také hned stihli vítězného panáčka jablkovice a návštěvu Turistického informačního centra, kde jsme si doplnili pár potřebných myšlenek a zakoupili tzv. „devítivstupenku“ , která zajišťuje přístup do hlavních kolínských památek a muzeí.

Ještě, než jsme devítiranné bumážky použili, navštívili jsme postupně zámecký areál s pozoruhodným portálem západní brány, magický Starý židovský hřbitov s náhrobkem syna tvůrce Golema (Becalel ben Jehuda Löw) a nádherný Freiwaldův Živnostenský dům z roku 1923 (jenom pořád nevíme, jestli je to více český rondokubismus nebo světové art-deco).

A potom už jsme poprvé vytáhli vstupenky, ze které nám odstřihli první obrázek. Kolínská synagoga je raně barokní stavbou se zajímavou interiérovou štukovou výzdobou. V podstatě nabízí to, co od staveb tohoto typu očekáváme. Bonusem je Golem na galerii, zahrada s vinohradem Souznění a vstup přes historický dům v ulici Na hradbách, kde sídlí Městské informační centrum. Alespoň jsme se tak seznámili se sympatickou paní, která nám před cestou do Kolína v mailech poskytla spoustu cenných rad a informací …

Po synagoze následovalo menší občerstvení (bo byla žížeň), malá procházka další části širšího centra a prohlídka – většinou jen exteriérová – méně známých monumentálních objektů (mj. někdejší klášterní kostel, gymnasium nebo policie).

Dalším velkým bodem našeho programu byla návštěva zdejšího Regionálního muzea. Skvělý průvodce posunul „lokální záležitost o několik soutěží výše“ a ve finále nás dějiny Kolína a Veigertovského domu, ve kterém muzeum sídlí, zdrželo podstatně déle, než jsme čekali. Prim ovšem, samozřejmě, hrála expozice v „undergroundu“ a vše, co se nějak dalo spojit se středověkem.

Úplný závěr dne byl už kompletně spojen se svatým Bartolomějem. A nejednalo se jen o samotný dominantní chrám, ale i celé Bartolomějské návrší s parkánem a zbytky hradeb nebo o Bartolomějku, což je zdejší oblíbené restaurační zařízení. Díky teplému počasí se dalo sedět venku a pozorovat zjevení se gigantického měsíce ….

Kde jsme ve čtvrtek končili, tam jsme v pátek (29. září) znovu začínali – a platilo to, naštěstí i pro počasí. Jen těch lidí, užívajících si prodloužený víkend, v centru Kolína nějak podezřele přibývalo. Na první prohlídku jsme se ale stále vešli do miniskupinky, kterou nám pak už všichni jen záviděli. A závidět nám mohli hlavně skvělou průvodkyni …

S tou jsme absolvovali nejprve prohlídku samotného chrámu sv. Bartoloměje (Parléřova architektura, Brandlovy obrazy, Bílkova křížová cesta, renesanční náhrobníky … prostě skvost, který nijak nepoškodil ani puristický regotizátor Mocker), a poté i pozoruhodnou barokní kostnici. K pomyslným nebeským branám kostela katedrálního typu jsem dorazil potřetí v životě; poprvé se rekonstruovalo a nevpouštělo, podruhé se nesmělo fotit a až teď to bylo dokonalé. Tedy až na - díky počasí - přepálené vnitřní světlo. Sice jsem focením asi trošku zdržoval a rušil, ale naše průvodkyně sama přiznala, že u malých skupinek bývá tolerantnější …

V kostnici se sice fotit nesmí, ale i tak jsem tady byl přímo nadšen. A to nás hned vzápětí čekala solitérní zvonice, která vznikla na počátku 16. století jen kvůli tomu, že bylo potřeba někam přemístit zvony z poškozené chrámové (tuším, že severní) věže. Průvodce opět vysoce nadstandardní a navíc nás zde kromě zvonového patra a vyhlídkového ochozu (malá skupinka byla super, ale světlo na focení chrličů by to chtělo od západu) čekalo i lapidárium a pokladnice. Tady se sice také fotit nesmělo, ale, naštěstí tu nebylo nic vysloveně nevídaného …

Chvíli jsme dumali co dál, ale nakonec jsme se rozhodli, že hned ještě absolvujeme Dvořákovo muzeum. Dostali jsme další průvodkyni, ale nakonec si nás „vyžádala“ ta naše „stará dobrá osvědčená“ známá. Od této „pravěké archeologické“ expozice jsme sice moc nečekali, ale nakonec jsme byli spokojeni i tady. Jednak proto, že naši průvodkyni asi práce opravdu baví (navíc hodně věděla a chtěla prozradit) , jednak jsem si na dlouhodobé výstavě Ozdoby dávné doby mohl připomenout své vlastní korálkové období …

Na Bartolomějském návrší jsme se pak ještě chvilku zdrželi. Částečně kvůli debatě s průvodkyní, která nám dokázala zkušeně poradit i v otázce kolínských hospod, částečně kvůli chrámovým chrličům a v neposlední řadě z důvodu „relaxačního pobytu“ v parkánových zahradách. A pak už nastal čas podívat se konečně také „o dům dál“ …

(psáno na přelomu září a října roku 2023)

Poslední aktualizace: 19.7.2024

Tři dny v Kolíně aneb jak projít téměř všechno, co tady stojí za vidění I. (ani na krok mimo historické jádro) na mapě