Loading...
V Libině vystupujeme s Janou z vlaku v 9 hodin. Je překrásný dubnový jarní den. Napřed nás čeká pořádný, půl km dlouhý "strmák" nahoru loukou na okraj lesa. Za námi se pomalu "plazí" dva další vandrovníci už pokročilejšího věku. Necháme je předejít a mezitím se věnujeme svačině a nádherným výhledům na Hraběšickou hornatinu v čele s Volyní a na pásmo Hrubého Jeseníku, který uzavírá obzor na severu.( Kochání se skrze čočky dalekohledu nemá chybu !)
Pak pohodlně po hřebeni lesem až k pasece s osamělým bukem,který si samozřejmě neopomeneme vyfotit. Pokračujeme dál lesem, pak protneme lesní asfaltku a začíná mírné a velmi zajímavé stoupání a kličkování mezi balvany až po odbočku ke Třem kamenům. Je to kvarcitová skalní hradba, vysoká přes 10 m, rozpadající se na jednotlivé bloky a věže a spousta balvanů se válí i kolem. Škoda jen, že toto nádherné skalní uskupení je zcela pohlceno vzrostlým lesem a navíc nám nepřeje osvícení - je tu protisvětlo !! A tak si celý skalní blok alespoň celý opatrně prolézám - tvrdý kvarcit je proklatě kluzký kámen - je tu i jedna velice pěkná skalní věžička. Pak si běžím ještě nahoru k vrcholu hřebene vyfotit jeden docela efektní mrazový srub a pak už honem zpátky za manželkou a společně pokračujeme dál po modré značce po rovině lesem a asi po 1.5 km stojíme u perfektně zpracované orientační tabule pod Bradlem.
Bradlo je mohutný skalní útes, 100 m dlouhý a přes 20 m vysoký - skála z tvrdých křemenných slepenců. Samozřejmě je to celé opět v protisvětle, vystupujeme chodníkem mezi balvany a kmeny buků se spletitými kořeny až ke schodům, vedoucím na skalní Vyhlídku. Všude kolem nás hodně turistů a přicházejí i první horolezci. Jana zůstává čekat pod skálou, já po výborně vyřešeném schodišti: částečně ve skále, část schůdky z nerez oceli a mají tu dobře vyřešené zábradlí a nahoře je vyhlídková plošina - kov, modře natřený, je ve zvláštní symbióze s výčnělky skály - a z ní vynikající a téměř kruhový rozhled ! Je vidět Haná a celé Zábřežsko, podhůří Hor a hlavní pásmo Jeseníků i s Pradědem. Na Sněžníku a Pradědu ještě leží sněhová pokrývka...( Na Bradle se za 1. republiky konaly odděleně české i německé manifestace, poslední byla uskutečněna r.1948..)
Scházím dolů za Janou, pár snímků stěny zespodu a pak scházíme lesem 2 km do vesnice Kamenná, kde u krásné kapličky čekáme na autobus do Brníčka. Ten stoupá napřed lesem nahoru do sedla, které jsem protkl vloni při výletu Zábřežskou vrchovinou, pak jedeme přes dědinu, kol níž se na loukách pasou ovečky, kravičky i koně. Na Rozcestí v Dol. Brníčku výstup a odtud 1 km přes vlastní Brníčko a HURÁ na hrad. Samozřejmě tím největším kopcem, ať má žena radost ! Má ... nadšením téměř šílí !!
Pak lítáme po hradních zříceninách a dvě hodiny superfocení a užívání si jarního sluníčka. Volám i rodičům, mama říká, že zrovna malují - dobře jim tak ! Z hradu zestupujeme pohodlně po louce kolem osamělého stromu po první domky obce a pak do sympatické hospůdky na kafé, kofolu a brambůrky.
Z Dol. Brníčka rozc. busem do Zábřehu, kde zjišťujeme, že domů nám to jede až za hodinu a tak máme čas si projít budovy nového nádraží. Nacházíme tu dokonce i v sobotu odpoledne otevřený bufet a tak neodolám a dávám si držťkovou polévku a pak ještě chvilku posedíme na terase...