Týden na Šumavě (pro těhotné :) )

"Už máte vymyšlenou dovolenou?", ptá se mě kamarádka. "Ne? No tak to jedete s námi na Šumavu"

Takto začala naše letní dovolená v roce 2015. Předem avizuji, že jsem byla v 5.měsící těhotenství, takže trasy voleny podle toho. Kamarádka měla sebou ročního kluka a ty absolvovali zase svoje trasy.

Na Šumavu jsme se těšili, v těchto horách jsme doposud nikdy nebyli. Ubytováni jsme byli na Kvildě, a to v penzionu U Hamru. Termín jsme zvolili šťastně, zrovna když tu panovala příšerná vedra asi tři týdny v kuse, takže aspoň na týden jsme tomu unikli. Na horách bylo většinou krásných 23 stupňů a v noci se dalo spát.

Den příjezdu

Tak jako většinou vždycky, první den dovolené objevujeme místo, kde bydlíme. V Kvildě to nebyla záležitost nijak zdlouhavá. Bydleli jsme kousíček od Teplé Vltavy, takže první kroky směřovaly tam. A to doslova, museli jsme vyzkoušet jak je to s tím názvem, a samozřejmě že voda byla ledová. Dále jsme museli zjistit, zda je ve vesnici nějaké zázemí. Objevili jsme smíšené zboží, poštu, bankomat, informační centrum, kostelík, autobusovou zastávku, půjčovnu kol, pekárnu (výbornááá), pivovar (výbornýýý), cukrárnu, suvenýry a asi 6 restaurací, v jedné z nich jsme hned zakotvili. Hned poté následovala obhlídka pivovaru. A pak infocentra, kde jsme si vyzvedli tipy na výlety a hlavně nás zajímalo autobusové spojení do všech směrů. Pěšky totiž by to byla pěkná porce kilometrů i pro netěhotné, vše je uzpůsobeno spíš cyklistům. Nicméně systém autobusové dopravy nás nadchnul. Všude tam, kam jsme se chtěli podívat zajížděl autobus. Tedy ne přímo tam ale vždy do místa, odkud se dalo již někam dojít a případně to vzít pěšky i zpět. Některé autobusy jezdily i jako cyklobusy, takže i s kolem se dalo popojet. Den jsme zakončili opékáním špekáčků.

1.den: k prameni Vltavy

Využili jsme autobusu a ráno v osm jsme stepovali na zástávce. Jízdné nebylo nijak závratné a my se po cca 10 min jízdy dostali na Bučinu. Na Bučině se nachází (kromě jiného) i nouzové nocoviště. To nás moc zajímalo, protože jsme kdysi chtěli přejít Šumavu po těchto nouzových nocovištích. Než jsme ale stihli něco naplánovat, už mě rostlo břicho a s tím by to už tedy nešlo. Na Bučině je i památník železné opony. Po krátké obhlídce jsme vyrazili po červené směr pramen Vltavy. Už doma při plánování výletů mi bylo jasné, že Šumava je určena hodně cyklistům a nemůžu čekat úzké pěšinky. Což se hned potvrdilo. Naštěstí tady zatím nebyl žádný asfalt. Co ale bylo všude, to byly lesy poškozené kůrovcem. Však taky na Kvildě stále chodily skupinky zastánců i odpůrců kácení a sháněly podpisy na své petice. Po červené jsme došli až na rozcestí "U pramene Vltavy". Od něj jsme se dali vlevo po červené - podle mapy měla být kousek odtud odbočka na vyhlídku. Odbočka asi byla neznačená ( i když podle mapy červená). Nikde jsme nic nenašli, tak jsme se otočili zpět, a pokračovali po modré k prameni. Tady to už byla asfaltka. U pramene bylo lidí jako na Vaclaváku. Tak jsme rychle posvačili a šli dál. Vraceli jsme se po modré zpátky na Kvildu. Když už jsme byli pobliž, procházeli jsme místem, kde se dříve nacházela Hraběcí Huť. Tady se nám moc líbilo, všude pastviny a kravičky. Pohodovým tempem jsme došli zpátky na Kvildu.

2.den: Modrava a okolí

S jízdním řádem v ruce jsme čekali znovu ráno na autobus. Tentokrát opačným směrem. Vystoupili jsme na zastávce Rokyta. Hned u zastávky se nachází informační centrum, u kterého je geologická expozice šumavských hornin. Prošli jsme dále, a po zelené jsme se ocitli podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Kolem něj je příjemná procházka, pod námi jsme minuli Antýgl, kolem kterého jsme projížděli autobusem. První odpočinkový bod byl hradlový most Rechle. Tady jsme poprvé potkali řeku Vydru. Vzhledem k počasí bylo zoufale málo vody. Na Šumave existuje síť tzv. fotopointů, míst na kterých je zabudován fotoaparát, vyfotí vás a vy se pak naleznete na www stránách NP Šumava. Zrovna zde takový fotopoint je, tak jsme ho využili. Těsně před mostem je spojka na červenou, která nás dovedla do Modravy. Tato spojka je před mostem značena šipkou. Na mapě použe jako pěšina, bez turistického značení. Prolezli jsme lesem, ocitli jsme se na louce a brzy na červené turistické značce. Tady už žádní cyklisté, krásná pěšina mezi loukami a posléze mezi chaloupkami nás dovedla do Modravy a skoro přímo před pivovar. Takže jsme se museli občerstvit:) Čekalo nás ještě pár kilometrů. A to podél Roklanského potoka, po červené na Tříjezerní slať. Tato část byla sice po asfaltu, ale musím říct, že asi nejhezčí z celého týdne. Na rozcestí "Na rybárně" jsme se dali kolmo vzhůru (a kolmo opravdu skoro kolmo:)), abychom došli k Tříjezerní slati. Slať jsem viděla poprvé v životě, chodí se po dřevěném chodníčku. Sejít ten kopec zpátky dolů bylo za trest, tak jsme si pak vymáchali chodidla v potoce a ještě jsme si dali jednu zastávku v pivovaru. Z Modravy jsme pak odjeli autobusem zpět na Kvildu.

3.den: Odpočinkový

Držíme se pravidla, že třetí den bývá krizový a vždy plánujeme pouze odddychové procházky. Takže opět na autobus a nechat se popovézt k Jezerní slati, která je kousek za Kvildou. U této slatě je i vyhlídková věž, řazená mezi rozhledny. Jako nadšení turisté po rozhlednách jsme to uvítali, a přibyla do našeho seznamu zdolaných rozhleden. Zpátky do Kvildy jsme šli po lyžařské cesté, která i teď v létě byla dobře zřetelná. Vede chvíli podél silnice, pak skrz louku a pak opět podél silnice, kde je udělán jakýsi chodníček. Obědváme v pivovaru a zbytek dne trávíme "koupáním" v Teplé Vltavě. Příjemným zpestřením jsou ovce a kozy, které se pasou nedaleko.

4.den: Vydra a Čeňkova pila

Náš milý zlatý autobus nás tentokráte dovezl do Horské Kvildy. Hned u zastávky je chalupa s obrem Ranklem na zahradě. Jinak Horská Kvilda bývá místo s nejmenšími naměřenými teplotami z celé ČR. Vydáváme se po modré a jsme rádi že tato trasa asi patří k málo využívaným. A přitom se jde tak krásně, lesem podél Hamerského potoka, po modré dojdeme až kousek od Antýglu, kde začíná červená značka podél Vydry až na Čeňkovu pilu. Na klid můžeme zapomenout, tady naopak jsou lidé všude. Cesta je široká, rovná, vhodná pro kočárky. Takže národa je tu opravdu hodně. Podél Vydry dojdeme na Turnerovu chatu, kde nás čeká překvapení - živá vydra. Všude jsou cedulky vyzívající k opatrnosti, a to by člověk od pohledu řekl, jak roztomilé zvíře to je. Pohodovým tempem dojdeme až na Čeňkovu pilu. Zde se naobědváme v restauraci a čekáme na prohlídku elektrárny, která je zdarma. Prohlídka a výklad nejprve začíná na elektrárně Vydra a pak jdeme s celou skupinkou na soutok Vydry a Křemelné, kde je samotná elektrárna Čeňkova pila. Soutok evidentně také slouži jako koupaliště. Čehož někteří využívají. Také zde je autobusová zastávka a spojení na Kvildu. Zde ovšem pozor. Je to místo opravdu hodně turisticky navštěvované a nám se stalo že si lidé špatně přečetli jízdní řád a čekali na autobus, který o prázdninách nejezdí. Proto pak na náš spoj čekalo dvakrát tolik lidí a spoustu jich autobus již nemohl pobrat. Jízda v tom teple byl opravdu zážitek.

5. den: Sovy

Tentokrát nečekáme na autobus v samotném centru Kvildy ale v části Vilémov, ve které se nachází i naše ubytování, jedeme totiž tímto směrem a to do vesnice Borová Lada. Vystupujeme ale ještě před vesnicí, na zastávce u další slati. Je to Chalupská slať. Jsme tu celkem brzy ráno, takže pusto prázdno, opar stoupá nad hladinu. Takto bychom mohli trávit rána pokaždé. U slati je i velké informační centrum. Zde jsme se byli přeptat na NS Les, součástí které by měla být i další rozhledna. Dostává se nám upozornění, že rozhledna sice je ale není z ní nic vidět:) I tak se tam vydáváme. Cesta je to pěkná, lesem, doplněná informačními tabulemi o životě v lese. Vyhlídka je opravdu zarostlá, ale my si škrtáme rozhlednu z našeho seznamu. Opouštíme NS Les na druhé straně vesnice a musíme se vrátit, abychom mohli navštívit Soví voliéry. Je to úplně perfektní. Sovy máte na dohled. Jelikož přes den spí = v klidu sedí někde na kameni, můžete si je dobře prohlédnout. Mají i večerní otevírací hodiny, kde je možno je pozorovat při krmení. Po prohlídce se vracíme zase přes vesnici zpět a napojujeme se na žlutou značku, po které dojdeme až na Knížecí Pláně . My tedy nedojdeme přímo až tam, já už jsem dost unavená, takže my pokračujeme po žluté na rozcestí "Furik" a od něj po červené a ocitneme se na Bučině, kde jsme první den začínali. Zjistíme, že autobus nám jede až za hodinu, tak se osvěžíme u studánky, posvačíme a odpočíváme. Tento výlet byl nejdelší z naší dovolené.

6.den: A zase rozhledna

Poslední den nevyužíváme autobus. Původně jsem chtěla jet autobusem do Prášil a pak pěšky do Srní, kde ja také pivovar. Ale podle km to bylo docela dost a já byla pěkně unavená z předešlého dne. Takže oželíme pivní turistiku a dáme do programu zase rozhlednovou. Využijeme další super věc na Šumavě a to jsou parkoviště Park&Go - zaparkuj a jdi. V infocentru nám dali mapku těchto odstavných míst. Je to poblíž nějakého zajímavého místa. Auto se dá zdarma na tomto parkovišti odstavit a jít na výlet. My jsme auto nechali na parkovišti u rozcestí " V sedle Přilby". Tam jsme se chytli zelené TZ, u rozcestí " Na Hřebenovce" jsme zahnuli doprava na červenou. Po ní jsme došli na cyklostezku a doleva jsme se dostali k asfaltové odbočce která nás dovedla na zrekonstruovanou rozhlednu na skokanském můstku Zadov/Churáňov. Byl to zajímavý zážitek, vystoupat nahoru na skokanský můstek. Je na něm také vybudována lezecká stěna. Abychom zpět k autu nešli stejnou cestou, od můstku jsme pokračovali kousek nahoru přímo po sjezdovce. Na asfaltu jsme zahli doprava a dostali se na rozcestí "V Polci" a dál po zelené jsme se dostali do výchozího bodu.

Hodně nás mrzí, že těsně po našem odjezdu z Kvildy otevřeli nové informační centrum i s oborou s jeleny. A v Srní obora s vlky. Aspoň je to důvod jet na Šumavu zase někdy příště.