Chaty a chalupy
Mapa Děčín
Ústecký kraj - krásná příroda, zajímavá města, zříceniny, rozhledny pivovary a další zajímavosti – 5. část (České středohoří I.)
Pátek 21. 6. 2019
V noci bouřilo, pršelo, ale nebylo to nic tak hrozného. Spát se při tom nechalo. Důkazem toho je Ota. Se mnou je to už horší, ale také jsem se slušně vyspala. Po nočních bouřkách se prý ochladí. Bylo by to fajn, ale nic tomu nenasvědčuje. Po včerejším odpočinkovém dnu bude dnešek o něco aktivnější.
Jedeme do Děčína. V Lídlu kupujeme pečivo a dalších pár drobností. Také nějakou zeleninu a croasany s lískooříškovou náplní. Dnes nám ke snídani nikdo nic sladkého nedal. Musíme se postarat sami.
Chceme si udělat výlet od Pastýřské stěny. Nahoře by se mělo nechat zaparkovat. Jenže město je rozkopané, takže mi narušili naplánovanou trasu. Navíc tu jsou samé jednosměrky, dokonce i slepá ulice. Asi na čtvrtý pokus se dostáváme k synagoze a okolo ní přes parkoviště u ZOO k restauraci Pastýřská stěna, u které je rozhledna. Dnes překvapivě otevřená. To před šesti lety nebyla.
Nejdřív však vyrážíme na výlet. Má zase pršet, tak třeba to zvládneme před deštěm. Trasu jsem naplánovala nejdřív po značené cestě, zpátky z větší části po neznačené. Mám ráda okružní výlety. Otu ženu cestičkou do kopce s tím, že tam má být vyhlídka. Trochu namítá, že je to tam tak zarostlé, že nemůže být nic vidět, ale samotnou mne nenechá jít. Co kdybych měla pravdu. Tam, kde je na mapě zakreslena vyhlídka, skutečně nic vidět není. O kousek dál je to však už lepší.
Když jsme sestoupili k vyhlídce Červený vrch, dáváme po chvilce váhání svačinku. Začíná totiž drobně mrholit. Shodli jsme se však na tom, že nemá pršet z čeho, sedíme, svačíme a kocháme se. Naštěstí se skutečně nerozpršelo. Čeká nás už jen sestup skoro k Labi a výstup na Pastýřskou stěnu. Nakonec se nám povedlo to trochu zkrátit. Když jsem zavrhla značenou cestu a vydala se opačným směrem, tvářil se Ota víc než nejistě, ale souhlasil. Za chvilku hlásil, cesta tu vede – tím myslel cestu podle lesa již správným směrem. Po chvilce klesání hlásil, mám ji - tím myslel tu červenou, po které jsme měli přijít od řeky. Trochu jsme si tedy zkrátili klesání i stoupání, ale hlavně jsme nešli po rozpálené silnici.
Na vrcholu se Ota bez přestávky na vydechnutí hrne na rozhlednu. Já si dávám pauzu. Kupodivu zjistil, že jsem se někde zasekla. Vrací se pro mne. Ale moc času mi nedává. Není to vysoko. Za chvilku jsme nahoře ve věži. Už to je zážitek.
I když tady všichni obědvají, jídlo tu voní, vůbec nemáme hlad. Odměňujeme se aspoň zmrzlinou.
Ota si s rozhlednami nedá pokoj. Na malém místě jich je několik. Na všechny se musí. Ta další Ploučnická vyhlídka je nad Benešovem nad Ploučnicí. Sice jsme ve městě asi před 7 lety byli, ale tahle rozhledna nám nějak unikla. Dnes to musíme napravit.
Místo abychom šli po delší značené cestě, volíme tu nejkratší, neznačenou. Je to kousek, přesto zabloudíme. Tablet nemám, naštěstí Ota má neskutečně dobrou orientaci. Když už víme, že jsme jinde, Ota ukáže směr, zahlédne neviditelnou pěšinku a za chvíli vidíme rozhlednu i cestičku, po které jsme měli přijít. Pořád to nemohu pochopit. Já bych jen doufala, že budu schopna se stejnou cestou vrátit k autu pro tablet. Vyhlídka je hezká, i když je v lese, je z ní něco vidět.
K další rozhledně bychom se dostali po cca 5,5 km pěšky. Původně jsem to měla i v úmyslu. Celá cesta je však stále do kopce a zpátky by se muselo jít stejnou cestou. To mne moc nebaví a v tomto horku se mi to zdá i zbytečné. Ještě by bylo možno udělat delší okruh ke třetí rozhledně, ale to už v tom horku teprve oba odmítáme.
Přejíždíme autem. Z auta jsme zahlédli zříceninu hradu Ostrý, kde jsme se stavěli, když jsme před sedmi lety jeli do Krkonoš.
Ve Valkeřicích odbočujeme po širší cestě, po které vede modrá značka, až k odbočce k rozhledně Kohout. Je zde bod záchrany, čekala jsem nějaké šikovné místo, kde si uděláme jídlo a příp. přespíme. To první šlo, na spaní se nám to tu nelíbí. Je to tady dost rozblácené a zarostlé. Nic hezkého. Nejdřív však jdeme na rozhlednu. S plným žaludkem se špatně stoupá. Ani se mi tam moc nechce. Kdyby to byl telekomunikační stožár, tak mne tam dnes už nikdo nedostane. Naštěstí patří k těm hezčím. Tak vyrážím. Nakonec musím říct, že za to stála.
Po návratu chystám oběd. Ze včerejška zbyla čočka, dělám čočkový salát s červeným zelím a s majolkou. V tom horku je to osvěžující a je to hned.
Když jsme se tady před sedmi lety pohybovali, dojeli jsme autem až k Víťově rozhledně, která je nedaleko. Tam to bude super. Měla by být otevřená vždy v sobotu a neděli, tak se zítra z ní aspoň porozhlédneme. Jenže vše je jinak. K rozhledně se autem už nesmí.
Začíná problém, kde přespat. Navíc bychom brali i koupaliště. Ve Vernéřovicích bylo na mapě označené, ve skutečnosti je tam žabinec. Zkoušíme nejrůznější odbočky, které nevypadají nejhůř, ale je to běs. Buď je tam rovnou zákaz vjezdu, nebo končí na pastvinách, u baráku nebo v jeho dohledu. Nebo to vede tak do kopce, že to taky nejde. Hledáme něco i u Ploučnice, ale zbytečně. Zvětšujeme okruh hledání, až jsme nakonec objevili kemp s koupalištěm v Žandově, označený jako rekreační areál Slunce. V mapy.cz je tam postýlka, ale na papírové mapě stan. Už jsme tak zoufalý, že bereme i kemp, zvlášť když je tam koupaliště. Bude-li to jen hotel, spíme před ním. Už nás nikdo nikam nedostane. Naštěstí je to kemp, poměrně malý, za jednu noc platíme 218,- Kč. Vzhledem k tomu, že za koupaliště v Oseku jsme platili dohromady 100,- Kč, tak s touto cenou jsme víc jak spokojeni. Ráno si můžeme doplnit do auta i vodu, příp. se i vykoupat, tak velké ochlazení snad nebude.
Nejdřív však jdeme na pivo a na malinovku, pak do bazénu. Ten se ještě napouští, ale v jeho 2. polovině se nechá nádherně plavat. Voda je poměrně teplá. V nejhlubším místě je už skoro 1,8 metru. Do bazénu se napouští železitá voda, krásně voní jako kyselka. Byli jsme tam sami, tak jsme se minerálkou nechali pěkně masírovat. Čekala jsem, jak bude přitékající voda ledová, ale kdepak. Koupačka je skutečně hodně příjemná.
Až po koupeli jsme si dali večeři. Jenže do mne se dala zima. Vytáhla jsem teplé ponožky, tepláky i teplou mikinu. Je fakt, že je dnes trochu chladněji, ale po té koupeli je to ještě horší. Navíc už je skoro deset. Zase jsme to dnes docela natáhli. Uvidíme, zda tu bude v noci klid. Je tu banda docela veselých motorkářů.
Sobota 22. 6. 2019
V noci i ráno byl překvapivý klid. To jsme v kempu nečekali, navíc je tu docela dost lidí i s malými dětmi. Spala jsem jak zabitá. Ráno jsem však jak praštěná. Je zataženo, bezvětří, poměrně teplo. Při snídani dokonce droboulince mrholilo. Asi se mění tlak. To na sobě poznám. Od ranního koupání nás však nic neodradilo. Přes noc přibylo snad dalších čtvrt metru vody, pohodlně se nechá plavat v celé druhé polovině bazénu. Voda je nádherně osvěžující. Na zahřátí a zvednutí tlaku jsem si dala ještě kávu.
V kempu jsme využili všechny vymoženosti, dobyla jsem si baterku do foťáku, Ota se oholil, doplnili jsme vodu. Samozřejmě jsme využili i teplou vodu ve sprše a umývárně i rychlovarku. Je to nezvyklý luxus. Ale jen ten bazén budeme postrádat. I když každou chvilku spadne pár kapek, odjíždíme.
Jedeme na rozhlednu na Strážném vrchu. Vedou tam dvě cesty, jsou zhruba stejně dlouhé a stejně náročné. Jedna je z Merboltic, této silnice jsme si včera užili dost. Volíme trasu z opačné strany z Velké Javorské přes Havraní vrch. Již na silnici nás šipky směřují k rozhledně. To nás utvrzuje v tom, že jsme zvolili dobře. Na včerejší silnici nic takového nebylo. Zaparkujeme na konci obce. Z rozcestí Havraní vrch víme, že máme jít po zelené. Jenže cesta je zarostlá. Pokračujeme kus po poli, klesáme. To se samozřejmě Otovi nelíbí, když rozhledna je na kopci. Volí zkratku, já se držím značky. Když jsem si myslela, že se už nikdy neuvidíme, jde po zelené zpět. Že se cesta stáčí na špatnou stranu a klesá. Při pohledu do tabletu zjišťuji, že tam musí být rozcestí s modrou. Bylo, ale cesta je také zarostlá, je však vidět, že tudy někdo šel. Procházíme bývalou osadou Havraní – je zde poměrně dost zbytků rozpadlých stavení.
Když jsme se dostali na rozcestí, kudy bychom přišli z Merboltic, žasneme. Z druhé strany vede krásná široká cesta. Vždycky se vše nepovede. Trochu zklamaní jsme byli i na vrcholu. Dřevěná rozhledna je v rekonstrukci, mění se ztrouchnivělé trámy. Naštěstí i z betonové podezdívky je vidět hodně do daleka.
Pro cestu zpátky volíme jinou – neznačenou cestu. Horší to už asi být nemůže. Začátek vede po široké cestě. Modrá pak odbočuje vpravo okolo Zvonkového kamene do Merboltic, neznačená vlevo k našemu autu. Tady nás čeká překvapení. Značená odbočující cesta vpravo je stejně zarostlá, jako byla ta naše, že jsme ani k tomu kameni už nešli. Široká pohodlná cesta odbočuje vlevo jako neznačená. Tak jsme přece jen zvolili dobře. Aspoň tu zpáteční cestu jsme si užili, dokonce i s výhledem na hezké okolí. Pak nám došlo, že patrně tudy vozí nahoru materiál na opravu rozhledny.
Po ranní koupeli a náročné procházce máme hlad. Zatravněné parkoviště je stranou od obce, je tu klid. Jdeme vařit oběd.
Je zataženo, trochu to fouká, už není takové horko. Spokojeni a s plným břichem odjíždíme, znovu k Víťově rozhledně – tentokrát konečně bude otevřená. Zatahuje se stále víc, čekáme, že musíme zmoknout. Dnešní den mi fakt nesedne. K rozhledně je to kousek do mírného kopečka. Sotva jsem vyrazila, zastavuji. Vůbec nemohu popadnout dech. Jsem slabší astmatik, občas mám podobné problémy, ale spíš po velké námaze. Chvíli se kochám a pomalinku vyrážím. Nakonec to rozdýchávám a postupně i zrychluju. Přesto jsem uvítala, že slečna u pokladny nabízí i kávu. Než se shora vrátím, budu ji mít vařenou. Rozhledna není vysoká, přesto schody najednou nevyjdu. Ale výhledy se kochám. Jen nám je líto ptáčka, který se někudy dostal dovnitř a nemůže ven. Okna jsou zavřená. Z osmi otevíráme čtyři. Já jdu na kávu, Ota čeká, zda se ptáček zachrání. Nakonec to vzdáváme. Ptáček si musí poradit sám. Sedí moc vysoko. Slečna večer okna zavře sama.
Než vypiji kávu, povídáme si se slečnou. Skutečně se sem dříve jezdilo autem, ale protože tam jezdily různé party a dělaly binec, tak tam vjezd zakázali. Mladí tam sice stále jezdí, ale policie má aspoň větší šanci je vyhnat.
Od slečny jsme zjistili, že prakticky po vrstevnici se nechá dojít na Bukovou horu - je to po neznačené cestě cca 5,5 km, přibližně stejně jako po červeně značené ze Zubrnice. Jenže značená vede do prudkého kopce. Lákají mne tam Ptačí stěny, ale zda se tam někdy podíváme, nevím. Dnes tedy určitě ne.
Přes zříceninu zvonice Mukařov jedeme do Úštěku, kde je řada zajímavostí. Auto jsme nechali hned u kostela a míříme dolů z kopečka. Nejdřív Ota zahlédne ceduli Pivotéka, hned si však všimne nabídky piva Amber zdejšího pivovaru. Tak o tom nemáme ani tušení. Chceme se zdržet, začínáme proto pivem. Je dobré, ale zatím ho vaří, kde se dá. Svůj pivovar teprve chystají. Mají už však své půllitry i slunečníky.
Od místních zjišťujeme, že město má řadu zajímavostí, domy se opravují, ale nikdo v nich nebydlí. Je to škoda, náměstí je skutečně nádherné.
Po občerstvení jsme vyrazili si projít město. Dokonce jsme zvládli navštívit synagogu a rabínův dům. Prohlédli jsme si ve městě ještě další zajímavosti, ne však všechno. Já se doslova městem ploužím, dnešní den mi fakt nesedne. Jsem zvědava, jakou změnu počasí zítřek přinese.
Město je nad rybníkem Chmelař, kde má být koupání a řada kempů. Velké vedro sice není, ale klidně bychom si šli zaplavat. Voda však k tomu neláká. Do kempu taky nemusíme. Moc se hledáním noclehu nezdržujeme. Jak to tu neznáme, je nám jasné, že by to dopadlo jako včera. Jedeme tedy směrem ke zřícenině hradu Kalich, kam zítra chceme zajít. Třeba cestou něco najdeme. Jenže žádná odbočka nás nezaujala. Nevím, zda nejsme moc nároční. Cestou jsme však viděli nádherné roubenky. Těch tady je všude hodně. Až mezi Lovečkovicemi a Horním Týncem je vpravo vedle silnice bod záchrany LT 038. Už jsme na takové místo párkrát narazili a na přespání to skoro vždy bylo fajn. Tady sice ceduli s tím označením nevidíme, je zde však menší paseka, kde mají dřevaři poražené stromy. Zítra je neděle, nepředpokládáme, že by přijeli pracovat. Na silnici moc provoz není, zůstáváme tady. Výhledy bohužel žádné nemáme, je tu však sucho a krásně voní dřevo. Tady se bude určitě dobře spát. Já doufám, že se do rána vzpamatuju.
Po večeři posloucháme hezkou muziku z rádia a pijeme poslední petku piva, kterou jsme si koupili v Děčíně. Spát jdeme ještě není úplná tma.
Neděle 23. 6. 2019
Spala jsem výborně, i když v noci bylo docela teplo. Ráno to však foukalo studeně a bylo zataženo. Ze včerejších potíží jsem se vyspala a cítím se skvěle. Ota ráno začíná vyndaváním dalšího klíštěte.
Po snídani pokračujeme v trase ke zřícenině hradu Kalich. V Třebušíně parkujeme u hřbitova a současně konstatujeme, že jsme zde také mohli spát. Tam byl však asi větší klid. Po žluté vyrážíme na hrad. Ota moc zříceniny nemusí, já mu naslibovala, co vše je tam vidět a hlavně, že tam bude mít nádherné výhledy. To druhé byla pravda, ale z hradu se toho moc nedochovalo. Jenže hned u vstupu se nás ujali a nabídli nám průvodcovskou službu. Na hradě totiž probíhá geologický průzkum a nabídka průvodcovské služby je jedna z možností, jak získat nějaký další finanční příspěvek. Povídání, doložené i fotkami, bylo skutečně zajímavé. Zvlášť Ota byl skutečně nadšený. Historie, to je jeho další koníček.
Na parkovišti jsem vyndala Otovi 7. klíště. Nevím, kde je pořád bere. Tady jsme si udělali i oběd. Nějak nám vytrávilo. Konečně obědváme před 13. hodinou. Hned vedle nás na zemi obědvali podobní nadšenci. Jen cestování zvládali v osobním autě i s děckem a tatí vždy spal venku pod širákem. Příjemně jsme si s nimi popovídali.
Další zastávku jsme si naplánovali na rozhledně Malečov. Je to nová rozhledna, někde jsem četla, že by již v červnu měla být hotová. Vyšplhali jsme do prudkého, naštěstí krátkého kopce, abychom zjistili, že se nesmí nejen na ní, ale i k ní. Ještě není dostavěná. Mezi jednotlivými patry jsou žebříky, nejsou však ani podlahy. Respektovali jsme zákaz, nahoru nelezli, ale k ní jsme si došli. Jak bude vypadat, to jsme viděli na maketě, která je na střeše zavřeného občerstvení u sjezdovky. Aspoň něco. Je tu hezky, když neseženeme nic lepšího, tady by se nechalo spát.
Dlouho se nezdržujeme a jedeme do Zubrnice, kde je do 17 hodin otevřené Muzeum železnice. Ota, absolvent železniční průmyslovky, se na něj těší. Na místě zjišťujeme, že se ještě stačíme projet lokálkou do Ústí nad Labem - Střekov a ještě se stačíme dostat zase zpátky. Toho musíme využít. 3/4 hodiny tady máme na občerstvení a prohlídku muzea a nádraží, takže času je dost. V konečné stanici máme půl hodiny času, což je víc než dost, abychom si skočili koupit do nedalekého obchodu k Vietnamcům chleba. Jinak bychom neměli nic ani k večeři, o snídani ani nemluvím.
Aby bylo zážitků víc, ve Velkém Březně při odbočování na trať do Zubrnice se porouchala mašina. Nejdřív přišel průvodčí se omluvit, ať vydržíme, že to snad spraví, pak nastala ta horší varianta, že to tak jednoduché není. Naštěstí zde mají zázemí, tak nás rozváží na nádraží zpátky autem. Nabízí i minerálku, čaj, kávu. Mně zcela stačí kohoutková voda. Ota nechce nic. Dali jsme přednost rodinám s dětmi, jedeme tedy poslední. Ale dlouho čekání netrvá.
V Zubrnici si ještě procházíme skanzenem, kupujeme 2 litry piva a vracíme se na parkoviště pod rozhlednu Malečov. Tady s překvapením zjišťujeme, že chata má otevřeno. Je tu docela živo, na parkovišti je i pár aut. Trochu váháme, co s tím. Má si Ota dát pivo a pak až popojet na uvolněné místo, které je vhodnější k přespání? Asi by to nebylo nejlepší řešení. Majitel občerstvení je od pohledu sympaťák, na rovinu jsem se ho zeptala, zda tu můžeme někde v autě přespat. U hospody by k tomu byl nejvhodnější prostor. Udělala jsem dobře, nic nebyl problém. Dokonce byl ochoten svým autem odjet, kdyby se nám to jeho místo líbilo nejvíc. Ale to bylo zbytečné. Natočené pivo jsme v autě pečlivě uložili na horší časy. To tady pít určitě nebudeme. Ota přeparkoval, dali jsme si pivo a výbornou klobásu k večeři.
Byl to skvělý večer. Nejen hezké výhledy, ale venku jsme si bezvadně popovídali s jedněmi manžely, kteří sem z chaty přišli na pivo, pak i s panem majitelem. Je to skvělý chlap - důkaz toho, že dobří lidé ještě žijí. Ukázal nám tajnou zásuvku, kde si mohu dobít foťák, který to během večera uvnitř nestačil. Půjčil nám knížky o Ústí a nedalekém okolí a byl ochoten nám nechat i klíče od chaty, abychom mohli ráno na záchod. To už na nás bylo moc, to jsme s díky odmítli. Nechal nám vizitku, kdyby nám někdo dělal problémy, že tu nemáme co dělat, nebo kdybychom někdy chtěli zase přijet. Že tu klidně můžeme kdykoli přespat. No prostě paráda.
Dokud je světlo, Ota pročítá vypůjčené knížky. Dnes se docela rychle ochlazuje, bude se hezky spát. Plánujeme, že se sem zítra na noc možná ještě vrátíme.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.720, 14.238)
Poslední aktualizace: 27.10.2019
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
5,00
Diskuse a komentáře k Ústecký kraj - krásná příroda, zajímavá města, zříceniny, rozhledny pivovary a další zajímavosti – 5. část (České středohoří I.)
Zajímavý kraj. Procestovával jsem ho v dávné době, kdy se ještě nikam nesmělo. Občas něco v hlavě…
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Ústecký kraj - krásná příroda, zajímavá města, zříceniny, rozhledny pivovary a další zajímavosti – 5. část (České středohoří I.)
Lužické hory
Tipy na výlet
Dobrý tip pro turisty na super turistiku na pomezí Čech a Německa je v Lužických horách. Dva dny jsme chodili, pokaždé jiný okruh po místních "horách". Jeli jsme autem. První den jsme zaparkovali pod kopcem Hvozd …
0.8km
více »
Tajemná zřícenina hradu Vrabince s krásnými rozhledy
Zřícenina
Zříceninu Vrabince najdete na vysokém návrší nad údolím Rychnovského potoka a to nad obcemi Přední Lhota a Babětín. Přístupný je po červené turistické značce vedoucí z Těchlovic. Značená cesta stoupá nejprve po …
1.7km
více »
Zaniklý výletní hostinec s rozhlednou nedaleko od zříceniny hradu Vrabinec.
Kopec
Dnes bezejmenný čedičový vrch mezi zříceninou hradu Vrabinec a obcí Lesná ve Verneřické části Českého středohoří je na mapě označen kótou 493. Dříve se mu říkal…
1.8km
více »
Romantický Vrabinec
Tipy na výlet
Při cestě z Děčína do Ústí nad Labem si na pravém břehu můžeme povšimnou zajímavého skalního útvaru, který by rozhodně neměl ujít naší pozornosti. Jedná se o zříceninu hradu Vrabinec.
Výstup na ní je nejvýhodnějš…
2.2km
více »
Vrabinec Těchlovice
Hrad
Hrad Vrabinec byl postaven na příkré rozeklané skále nedaleko osady Babětína (obec Těchlovice). Členitá a pro obtížný terén málo vzhledná stavba dala zřejmě hradu jméno po vrabčím hnízdě.…
2.2km
více »
Vrabinec (Vrabín)
Zřícenina
Nepatrné zříceniny hradu Vrabinec leží na čedičové skále nad soutokem Babětínského potoka s řekou Labe nedaleko Těchlovic na Děčínsku v Ústeckém kraji. Z hradu se dochovaly až 10 metrů…
2.2km
více »
Návštěva zříceniny hradu Vrabinec.
Tipy na výlet
Vyrazil jsem na zříceninu hradu Vrabinec nacházející se nad obcí Těchlovice. Obec se nachází 15 km od Města Ústí nad Labem směrem na Děčín. Lze se sem dostat po hlavní silnici spojující již zmíněné města. Na samo…
2.3km
více »
Veleňské kaskády
Tipy na výlet
Malá Veleň (Děčín)-vlak i autobus zde staví.Tentokrát jdeme po potoce který je po levé straně od mostu přes řeku a trať. Jděte proti proudu potoka.Jde se korytem po kamenech nebo podél potoka.Očekávají vás romantické zákoutí s jezírky, malými vodopády a kaskádami.Vyjdete v obci Velká Veleň a trasu zvládnete něco přes hodinu a čtvrt. Zpět jsem se vrátil po silnici. V obci je hos…
2.8km
více »
České středohoří - rozhledna Velký Chlum u Děčína
Tipy na výlet
Odjíždíme z Hřenska a máme rozhlednový - odpočinkový den. Stále však tuto oblast ještě opustit nechceme, i když se pomalu přesouváme z Děčínské vrchoviny do Českého středohoří. Dnes jsme se zastavili na rozhledně Růženka a Sokolí vrch. Ani další rozhlednu nemáme daleko. České středohoří patří z hlediska horopisného do Podkrušnohorské oblasti. Na 84 % území je CHKO České středoh…
3.2km
více »
Tambušské vodopády
Tipy na výlet
Na trase Děčín-Česká Lípa:V obci Malá Veleň-Jedlka(okr.Děčín) přejdete most přes řeku a zahnete za ním do prava.Silnice se změní na ciklostezku,která vás dovede k domečku.Před ním je můstek.Odtud začíná naše putování proti proudu potoka. Čeká vás dosti náročný terén,zpočátku mírný,později stále se zhoršující.Budete objevovat kaskády a vodopády.Celkem jich je 11.Od domečku až po…
3.3km
více »
Verneřickým středohořím
Trasa
Nově značenou turistickou trasou z Dobkovic na vrch Bradlo.
Od nádraží v Dobkovicích vede žlutě značená cesta přes obec a pak stoupá lesní silničkou do svahu nad levým břehem Labe, k bývalé malé osadě Skrytín se …
3.4km
více »
tajemný Skrytín
Zajímavost
Zřícenina zámku která má tajemnou minulost. První zmíňky sahají až do konce třináctého století. Pak se usedlost stala svobodným statkem. Ke konci 19.století…
4.4km
více »
Kohout
Rozhledna
Turisté a milovníci přírody budou mít od soboty 16. dubna o důvod navíc navštívit půvabná Zákoutí Ústeckého kraje. Lesy ČR totiž úspěšně dokončily rekonstrukci rozhledny Na Vrchu Kohout, která je v nadmořské výšce 589 metrů západně od obce Valkeřice poblíž Benešova nad Ploučnicí (o. Děčín) v Ústeckém kraji. Tuto sobotu bude rozhledna slavnostně otevřena pro veřejnost. Její rekonstrukci financovaly nákladem…
5.2km
více »
Na Bukovou horu a Humboldtovu vyhlídku.
Tipy na výlet
Vyrazil jsem na Bukovou horu a Humboldtovu vyhlídku. Ke své Dopravě jsem opět využil jízdního kola. Samotný hlavní výšlap jsem započal v obci Těchlovice, v místní části Přední Lhota, dostaneme se sem po silnici z…
5.4km
více »
Benešov nad Ploučnicí
Zámek
Město Benešov nad Ploučnicí, nacházející se na Děčínsku v Ústeckém kraji, se může pochlubit pozoruhodným areálem dvou zámků ve stylu pozdní gotiky a v Čechách neobvyklé ?saské? renesance. Dvoupatrový Horn…
5.5km
více »
Benešov nad Ploučnicí
Městečko
Benešov nad Ploučnicí leží jihovýchodně od města Děčín. Město se rozkládá v chráněné krajinné oblasti České Středohoří. Benešovem prochází silnice spojující Děčín a Českou Lípu. Benešov je postaven u soutoku řek…
5.6km
více »
Ostrý - Scharfenstein
Zřícenina
Zřícenina hradu Ostrý, nazývaného také Šarfenštejn, stojí na čedičovém ostrohu obtékaném řekou Ploučnicí nedaleko Benešova nad Ploučnicí na Děčínsku v Ústeckém kraji. Do dnešních dnů se dochovala část hradního zdiva a zbytky vysoké okrouhlé věže. Hradní zříceniny jsou volně přístupné.
Historie
Hrad byl postaven Markvartici kolem poloviny 13. století. Mezi dal…
5.8km
více »
Skvost Děčína - Staroměstský most
Most
Staroměstský most v Děčíně byl postaven v roce 1574. Most je významnou Děčínskou renesanční památkou, uprostřed mostu nalezneme sousoší od M. J. Brokofa, které znázorňuje české patrony sv. Jana Nepomuckého, sv. Ví…
6.3km
více »
Děčín
Město
Děčín leží v Ústeckém kraji, severovýchodně od Ústí nad Labem a nedaleko statní hranice s Německem. Město je postaveno na obou březích řeky Labe, do které na území města ústí řeka Ploučnice. Ve městě je rozsáhlý ř…
6.6km
více »
Soutěž 3
body
www.turistikaprozivot.cz
Děčínský zámek
Zámek
Děčínský zámek leží nad soutokem Labe a Ploučnice. Zámek se nachází v Ústeckém kraji a je kulturní dominantou města Děčína. Jedinečným prvkem zámku je tzv. Dlouhá jízda, volně stoupající hlavní příjezdová cesta …
6.8km
více »
Děčín - zámek
Tipy na výlet
Jedeme vlakem z Kladna do Děčína podívat se na místní zámek. Ráno vyrážíme v 8,35 z nádraží Kladno - Město, Regionovou do Kralup n. Vltavou. V Kralupech přesedáme na rychlík a ten nás dovezl až do Děčína. Cesta ná…
6.9km
více »
Děčínská růžová zahrada
Zahrada
Ozdobná zahrada z druhé poloviny 17. století byla zrekonstruována po odchodu sovětských vojáků z Děčínského zámku. Nachází se na severní terase, při okraji…
6.9km
více »
Zoo děčín
Tipy na výlet
Autem se dá dojet až k samotné Zoologické zahradě, pojedete Teplickou ulicí a u synagogy odbočíte doprava do ulice Husova, jen musíte dávat pozor aby jste odbočku nepřehlédli mě osobně příjde dost špatně viditelná…
7.1km
více »
Děčín
Tipy na výlet
Město Děčín je sám o sobě malé přístavní městečko, které je roztahané převážně panelovým předměstím. Jeho centrum je však malé. Centrum Děčína opisuje jakoby trojúhelník skládanící se z Masarykova náměstí, zámku, …
7.1km
více »
ZOO Děčín
ZOO
Děčínská ZOO se nachází za Pastýřskou stěnou. Je mnoho druhů zvířat, nejen původních z Českého Švýcarska. Je zde hezké dětské hřiště.
Otevírací doba:
březen - duben
8.00 - 18.00
květen - srpen
8.00 - 19.00
září - říjen
8.00 - 18.00
listopad - únor
8.00 - 16.00
Zoo je otevře…
7.3km
více »
Pastýřská stěna - Děčín
Vyhlídka
Děčín – Pastýřská stěna
Jednu z dominant Děčína najdeme nedaleko samotného centra města. Do 160 m nad hladinu se vypíná pískovcová skála, na jejímž vrchu se nalézá restaurace s vyhlídkovou věží. Přímo pod restarací na okraji skály je pak také Vyhlídka, z níž jako na dlani vidíte Děčín a okolní panoramata, přímo naproti vám přes řeku Labe pak Děčínský zámek.
Na Pastýřskou…
7.3km
více »
Sokolí vrch u Dobrné
Rozhledna
Rozhledna na 506m vysokém Sokolím vrchu byla otevřena 1.5 2004. Celková výška věže jež měla původně sloužit jen telekomunikačním účelům je 51m. Vyhlídkový kruhový ochoz je ve výšce 31m a je z ocelových roštů, c…
7.4km
více »
Víťova rozhledna u Náčkovic
Rozhledna
Rozhledna se nachází na bezejmenném kopci nedaleko Náčkovic u Lovečkovic.Je z ní kruhový rozhled na východní část Českého Středohoří.
Byla otevřena 6. srpna 2004.Věž je vysoká 18 metrů,v…
8.3km
více »
Soutěž 10
bodů
www.turistikaprozivot.cz
Děčínský Sněžník
Vrchol
Zveme vás k výšlapu na vrchol jménem Děčínský Sněžník, na němž stojí kamenná Rozhledna Vysoká 33 metrů. Budete tak mít možnost porozhlédnout se po okolním kraji a mimo to se také obče…
12.2km
více »