Vánoční a historická Olomouc ´17

Rodina chtěla navštívit Vánoční trhy. Toho jsem využil návrhem na místo konání v Olomouci. Po schválení ´parlamentem´ jsem namyslel nejen vánoční ochutnávku, ale též něco krmě historické. V centru Olomouce jsem byl naposledy někdy před 4 desítkami let, a to jsem ještě jen v rychlosti proletěl obě hlavní náměstí. Nyní mám příležitost prohlédnout si maličko víc. I s foťákem, přestože davy nedělních návštěvníků dost komplikují obrázkovou dokumentaci. Tím se dovolávám slitování čtenářů. 

Svými památkami je historické jádro Olomouce známo jako významná, Městská památková rezervace, jedna z nejrozsáhlejších. Svým významem druhá po Praze. Ve středověku byla centrem Moravy. Po Praze a Vratislavi dlouho třetím největším městem zemí České koruny. Dnes je sídlem arcibiskupství a také centrem moravské pravoslavné církve. Na poli soudní moci významná sídlem Vrchního soudu. Také zde leží druhá nejstarší univerzita na Moravě.

V minulosti byla Olomouc důležitým a silným obranným bodem. Okolo ní byl vybudován v kruhu pás pevnůstek, z nichž některé, v různém stavu, je ještě možno vidět. Tato obranná linie tvořila slušnou obranou sílu. Už nějakou dobu jsem se chystal na jejich průzkum. Až nyní se konečně dostanu aspoň na prohlídku Korunní pevnůstky. Je zvláštní, že si Olomouc za své centrum taktéž vybrala okupační sovětská armáda v r. 1968. A dokonce tu do r. 2013 sídlilo i vrchní velitelství armády naší.

Historických památek poskytuje Olomouc přehršli. Množství kostelů, historických kašen, sloupů, paláců, část městského opevnění. My vcházíme do centra okolo proboštského, zvláštního gotického kostela sv.Mořice se dvěma netypickými hranolovými věžemi. Jedna z věží mi trochu připomíná vršek katedrály ve francouzském Rouenu. Již v 11. stol. na tomto místě stávala rotunda, a po dvou stoletích tu vznikl gotický kostel, s o další dvě století pozdější renesanční hrobkou. Za povšimnutí stojí plastika na vnější boční zdi.

Průchodem Ostružnické ulice se na Horním náměstí před námi otevře panorama dřevěných adventních domečků s vánočními nabídkami. Myslím, že sortiment není třeba vyjmenovávat. My jsme se jen zahřáli vánočním punčem, ve kterém dokonce plavala jahoda. Tady opouštím rodinku a rychlým krokem se vydávám za pochoutkami historickými.

Hornímu náměstí uprostřed dominuje radnice s orlojem. Je tam chumel lidí okolo, tak si ho nechám na zpáteční cestu. Radnice je dokola obklopena třemi kašnami, Herkulovou, Césarovou, novější Ariónovou a čestným sloupem Nejsvětější Trojice, zapsaným v seznamu památek UNESCO. Není to ledajaký sloup. Jeho úctyhodná výška 32 metrů (šestiposchoďový dům) skrývá ve spodní části Kapli. Zdobí ho celkem čtyřicítka skulptur patřící ve střední Evropě k největším skupinám barokních soch na jednom objektu.

Odsud si ještě fotím Petrášův palác vedle uličky s prampouchy, a spěchám na náměstí Dolní. Tady mě zaujme Mariánský sloup, postavený v první pol. 18. stol. jako poděkování za konec moru. V polovině náměstí málem klopýtnu před Hanáckou restaurací. Bodejť ne, když poutníče, „kdo mine hospodu v kroku, v kotníku zlomí si nohu“. Také pěkný palác, s nádherným nárožím. Hauenachildův. Takové jméno jsem v životě neslyšel.

Na konci náměstí zaskočím zjistit, co je to v rohu za objekt s pěknou malbou na zdi. Z dálky to nevypadalo na klášterní kapucínský kostel Zvěstování Panny Marie z r.1655. Zblízka se nejedná o malbu, ale o jemnou mozaiku.

Probíháním Kateřinské ulice míjím nenápadný, v domovní linii zasunutý, gotický kostel sv. Kateřiny s přináležejícím klášterem, původem z 13. stol. V kryptě pod kostelem byly pochovávány sestry dominikánky.

Nyní z centra rychle vzhůru na pevnůstku. Tedy vzhůru dolů. Protože Korunní pevnůstka, obklopená mohutnými valy, leží u Mlýnského potoka. Tudíž se nemůže jednat o žádné vzhůru. Nevím, já bych pevnůstku vystavěl někde nahoře. Jenže tady šlo od počátku o fortifikační systém, zvolna vzdalovaný chráněnému centru. Popis historie by zabral příliš místa. Takže v krátkosti.

  Pevnostní systém byl různě po etapách budován a zdokonalován už od 14. stol. V r. 1655 byla Olomouc vyhlášena pevnostním městem a postupně z něj vybudována bastionová pevnost. O sto let později měla hradby tereziánské. V 19. stol. čítal kompletní bastionový systém s věncem 21 pevnůstek-fortů a byl jeden z největších a nejdokonalejších v celé habsburské monarchii (velké části Evropy).

Nicméně zpět na nohy. Nejdříve musím přes mostek, okolo valů a šup do brány v nich. Uvnitř svítí napravo bílá Prachárna s muzeem. Zavřená. Z bezpečnostních důvodů jsem ji vzadu trochu navlhčil. Máme ještě v paměti, co způsobil výbuch ve Vrběticích. Druhý zdejší objekt byl zřejmě kasární.

Z pevnůstky se vracím zpátky přes Mlýnský potok a vychutnávám si cestu podél ponurých středověkých městských hradeb. Celkem zachovalých. Do centra přes ně vnikám Michalským výpadem. Kličkuji úzkými uličkami kolem Kozí a Školní. Tu druhou probíhám pod prampouchy, což jsou zpevňovací stavební prvky mezi domy v úzkých uličkách.

Míjím kapli sv. Jana Sarkandra, který byl na tomto místě r. 1620 ve vězení umučen. Po 50 letech bylo vězení přestavěno na Kapli.  Zahýbám vlevo, kolem původně gotického ze 13.stol., od 17. stol. pak  barokního kostela sv.Michala.

Co by dup jsem zpátky na vánočním trhu na Horním náměstí. Ještě než zadýchán naleznu svou skupinku, zastavuji před slavným orlojem. Stále tam lidé zírají, jak soudruzi budovatelé vylepšili v padesátých letech historický orloj z 15. stol. o motivy radostného budovatelského socialismu – folklorní jízdu králů, dělníka úderníka a chemika. Nevím, proč tehdy zanevřeli na soudruha socialistického zemědělce.

Neměl jsem čas čekat, takže nevím, které všechny profese tam prochází. Ostatně některé lze interpretovat různě. Např. bych asi nepoznal, zda se u jedné postavy jedná o předsedu JZD, nebo předsedu místní buňky KSČ. Každopádně by se měl orloj opětovně zmodernizovat a doplnit o některé nové profese.

 Třeba počítačový expert, exekutor, striptérka a další. Možná i tunelář. Avšak buďme rádi, že ZVONKOhru plánovanou původně s internacionálou, nahradili aspoň lidovou písní. Někteří soudruzi mají u orloje možnost připomenout si některé komunistické milníky (možná správněji mýlníky). Jako jsou narozeniny Stalina, Gottwalda, apod.

Dál už nás čeká jen kratší cesta do vytčeného cíle, Svatováclavského pivovaru na oběd. Musíme si pospíšit, aby nám nepropadla rezervace. Takže cestou stačíme v dálce jen zahlédnout věž gotické katedrály sv. Václava, mihneme se okolo kostela Panny Marie Sněžné a za rohem už je pivovar.

Navzdory proklamacím veřejnoprávních sdělovacích prostředků a senátorů je tak plný, že se divím, jak je to možné. Stejně jako všechny hospody, kam přijdu. Nerozumím tomu. Sdělovací prostředky a senátoři přece nelžou, když hovoří o likvidaci hospod. Stejně je na podiv, že někde u stolu nesedí i dva na jedné židli. Nutno pochválit obsluhu, že nám i přes malé zpožděníčko stůl podržela. Možná proto, že v tom fofru nestačí ani sledovat čas.

Po dobrém obědě a ještě lepším pivečku jdeme k vozidlu. Jen škoda, času málo. Nedaleko trasy k autu jsme nechtě museli minout nejrozsáhlejší kulturní památku ČR v Olomouci – sídlo biskupů, Arcibiskupský palác ze 16.stol., rád bych také k NKP katedrále, a Kapli sv.Anny, starým bránám a projít zbytek uliček.

Z počtu shlédnutých památek je vidět, že za pár hodin návštěvy jsem nechodil, nýbrž běhal a fotil za poklusu. Omluvte prosím kvalitu fotek, roztřepaných zrychleným tepem, a někde dojetím.