Velikonoční jižní Haná 2011

Cestopisy

Ivanovice na Hané • Fotografie (33) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (33 fotografií)

Pustiměř

Vstoupit do fotogalerie (33 fotografií)

23.4.2011

Letošní Velikonoce už podle předpovědi slibovaly pěkné počasí a díky tomu, že připadly skoro na konec dubna, rozhodli jsme využít je k našemu letošnímu prvnímu vícedenímu výletu na kole. Jen jsem rozhodle, že na dva dny nebudu brat stan, musíme si vystačit s pořádným oblečením. (samozřejmě i spacákem).

Cílem byla tentokrát oblast pahorkatin ve střední Moravě, v okolí Vyškova až Kroměříže. Díky rekonstrukci dráhy máme teď spoje na jižní Moravu poměrně dobré, takže sraz po 6 hodině na nádraží a přímý rychlík na Brno nás veze tentokrát do Ivanovic na Hané. Na městečku je snad nejzajímavější olbřímí socha spíš pomník sv. Floriána na náměstí, zdejší kostel je větší na pohlednicích než ve skutečnosti, našli jsme tu i zámek, ten je však zcela pohlcen v areálu farmaceutické firmy. Zámek má trošku vztah k našim končinám, mj. patřil našim historickým „krajanům“ Bukůvkům z Bukůvky, kteří v našem okrese také zanechali nějaké památky.

To jen na okraj, další zastávku činíme v ne příliš vzdálené Pustiměři, které se mohou pyšnit mohutným poutním kostelem s areálem u zbytků kláštera. Součástí areálu je i rotunda a pomník, odkazující na místo hrobu patrně posledního Přemyslovce, který byl olomouckým biskupem a zakladatelem zdejšího kláštera, Janem VII. (+1351).

A dál už to tedy není daleko do prvního hlavního cíle, Vyškova. Asi jsme tudy projížděli snad stokrát, ale konečně jsem se tedy odhodlali k návštěvě tohoto města. Samozřejmě davy návštěvníků směřují do zdejšího Dinoparku, ten nás však moc nezajímá. Celkem zajímavě však vypadá zdejší radnice, najdeme tu i nějaké hradby či zámek. Kupodivu muzeum, které v něm sídlí je v sobotu zavřené, bohužel zavřené je i informační centrum což se nám zdá jako velmi nesprávné – asi tu o turisty moc nestojí. Kolega se v kostele projeví jako správný šplhoun a vypomáhá se sváteční výzdobou na zítřejší Vzkříšení, aspoň ho můžu zvěčnit v nevšední poloze. Ještě nesmíme zapomenout zkontrolovat, jestli žáci zdejší reálky nezapomněli před budovout vysázet trávník.

Další přesun provádíme po staré hlavní brněnské silnici dál na jih k Rousínovu. Ovšem to, co vidíme na kruhové křižovatce u Komořan, nás přinutí ke krátké zastávce. Ano, před továrnou na hrací automaty nás vítá socha Svobody. Inu když kýč, tak ať to stojí za to. Na náměstí nacházíme zahradní restauraci s výhledem na renesanční portálek s radnicí, ideální místo k jehnečímu obědu, ještě nahlédneme do brány kostela, kde se mi zdá, že Panenka Marie na oltáři vypadá tak nějak laškovně – doufám, že to není rouhání. Ještě najít židovský hřbitov – už jsem o něm něco napsal a můžeme na Slavkov. Z Rousínova cesta táhle stoupá, ovšem do Slavkova je to málem horský sjezd v serpentynách, při tom se můžeme podívat, jak horních 10.000 tráví volno na golfu a pak již město světově proslulé nebývalým vražděním začátkem 19. století, ačkoliv bitva se odehrávala spíš u Tvarožné či Holubice, ale tam Napoleon nepřespal.

Téměř mamutích rozměrů dosahuje zdejší empírový kostel s velmi strohým až majestátním interiérem, stavebník se zřejmě shlédl ve francouzském triumfu a architekturu podle toho pojal. Zahrádka pod zámkem s Černou horu vybízí k zastávce. Ostatně máme díky tomu pěkný výhled na vstup k monumentální barokní stavbě. Na to, že se jedná o zámek je zajímavé, že má poměrně solidní opevnění, což u takových staveb nebývá přímo zvykem. Protože se chystáme na prohlídku v Bučovicích, zběžně si projdeme část zahrady a rychle na kolo. Je už pomněrně dost hodin, takže do Bučovic nic nevymýšlíme a jedeme po E50, tedy hlavní cestou, naštěstí je celkem mírný provoz, stíháme to tak akorát, za 10 min. 16 hod, kdy je poslední prohlídka. Bučovický zámek si totiž uchoval značně původní renesanční podobu s velkolepými arkádami a nástěnnými malbami, v 16. století jej získali Lichtenštejnové, a ti neschudli, ale hlavní sídlo měli ve Valticích a v Bučovicích už sídlili jen úředníci, takže se žádné větší přestavby už neuskutečnili. Snad jen škoda že kašna na nádvoří je zahalna lešením, v provozu bude snad za rok.

Po malém občerstvení nás další trasa zavádí do téměř horského masivu – Ždánického lesa, nakonec převýšení z Bučovic do místa zvaného U Červeného kříže je téměř 200m. Kupodivu Červený kříž vypadá dosti podonbně jako ten stejnojmenný náš co máme pod Senovou...

Byla-li cesta od Bučovic táhlým výjezdem, na druhou stranu do Ždánic je to pěkný sjezd, normální „kotár“, nemusel bychto za každou cenu jet zpátky. Takže když už se blíží večer, obhlídneme kde by se dalo nocležit. Při tom nám sympatická dvojice i poradí kam na pivo. Tak doplníme tekutinu a můžeme bivakovat.

24.4.2011

Noc byla překvapivě teplá, takže absence stanu vůbec nevadila. O to rychlejší je balení. Ještě se můžem pokochat osvětleným průčelím zámku s Vrbasovým muzeem a důkladněji prozkoumáme i psí hřbitov, který je součástí Zámeckého parku. Naše trasa prochází kolem kostela a na okraji města kolem hvězdárny do vesnice Lovčice, která je pěkně natáhla podél cesty na úpatí Ždánického lesa. U následujícího Nechvalína si konečně ověřujeme podle vinohradů, že už jsem na jižní Moravě, ještě malý výšlap k Ostrovánkám a máme první velkou zastávku u Bukovanského mlýna. No, je to replika větrného mlýna s několika novodobými „selskými“ staveními, prostě turistická atrakce pro ty, kdo touží po agrosturistice, ovšem bez kydání hnoje, péče o dobytek aj. Ale nebudu pomlouvat, podle otevírací doby je otevřeno až od 11, my jsme tu pře devátou, číšník nám pivo natočí (ovšem už rozdává snídaně hostům). Někteří ubytovaní s námi naváží plodný rozhovor, takže i díky tomu se ještě rozhodneme udělat malou odbočku do Kyjova, původně jsem chtěl v Bukovanech jet přímo k Bohuslavicím a Koryčanům. Tak si můžeme udělat lepší představu o městě kde jsme byli na skok ještě na sklonku totality. Kyjovská renesanční radnice je ovšem známá z prospektů, náměstí je rovněž opravené, jen přesně nechápu uměleckou kreaci před kostelem (ten je dnes narván, je hlavní Velikonoční mše). Ještě renesanční budova muzea a zpátky na sever do údolí Kyjovky. Počátekční část trasy vede jen mírným stoupáním sedlem mezi Ždánickým lesem na západě a na východě Chřiby. Ty ovšem zespodu vypadají jako pěkné hory, přes celkovou malost (550-580m) to je od úpatí celkem zajímavé převýšení. No vždyť už to jsou Karpaty!

Až v Jestřabicích se charakter cesty značně mění, horní konec vesnice už pěkně svižně stoupá, nejsou to však dlouhé kopce, jedna vlnka a už je sjezd do Koryčan. Na náměstí je několik hospod, v jedné z nich mají kupodivu i Šeráka a kalendář Holba (na obrázku Paprsek), tak si dáme pro změnu Kozla. Ještě se podíváme na zámek (gastronomická škola) s pěkným parkem, v kterém se podle cedulí nesmí dělat vůbec niczcela jsem nepochopil význam zákazu vstupu, zákazu lámání, vstupu na trávník aj. Když někdo bude chtít činit, učiní.

Kousek za městem odbočka ke Stupavě, která nás nejdřív zavede ke Koryčanské přehradě. Je to ovšem pěkné vodní dílo v lese mezi horami, ale pouze vodní zdroj, takže cesta kolem přehrady je pěkně oplocená. Podle mapy někde na konci přehrady by měla být cesta ke zřícenině Cimburka, ta je však nějak utajená, tak dojíždíme až k rozcestí se zelenou značkou, kde kola schováme a na hrad vyrazíme pěšky. Nechci se zdejších značkařů dotknout, ale právě v oblastech kolem křižovatek či výskytu více cest je značení poněkud chabé, ale díky mnohaletým zkušenostem se z trasy neztratíme. Takže ke zřícenině docházíme trošku oklikou. První dojem je trošku zklamáním, na hradbě zrovna vidíme nějaký dav (jak si později ověříme, turisté sledují výklad průvodkyně). Další dojmy už jsou jen dobré a lepší. U pokladny nám milá slečna prodá vstupenku za 30,- Kč, k tomu lahváče (z Vyškova), ať si prostudujeme list s historií hradu. Nejdřív si zříceninu projdeme na vlastní pěst a pak se můžeme podívat, po průvodkyni, která provází hradem (pohyb na zřícenině je volný, ovšem omezený různými lešeními a stavebními místy, o hrad se stará občanské sdružení, převážně dobrovolných brigádníků, případně řemeslníků za pivo a párek...)

Tak ještě na točené ve stylovém hradním výčepu a pak už kratší sestup k silnicia ke kolům. Obloha nám mezitím začína značně šednout, vypadá to, že bouřce neujedeme, snažíme se ovšem co to dá, abychom dojeli do Střílek, což je náš další cíl. Už za drobného deště dojíždíme ke kostelu, za kterým najdeme zastřešené zábavové podium, kde propukne skutečná bouřka.

Máme tu ovšem před sebou to hlavní, co jsme chtěli vidět, zdejší barokní hřbitov. Nejedná se ovšem o ledajaký hřbitov, ale architektonický a sochařsky celek, který nemá obdoby patrně v celé střední Evropě. Ovšem k detailní obhlídce musíme asi hodinu počkat, než se počasí konečně umoudří.

Díky proběhlým srážkám usuzujeme, že případné prodloužení pobyt o jeden den, by v tom mokru nemělo zvláštní půvab, volíme cestu k nejbližší železniční stanici. Ta je ve Zdounkách, km musíme však dorazit ještě přes nějaké pahorky (vesnice Lísky), rezervace Strabišov -Oulehla s vrcholem Na Pasekách, ve vsi Litenčice odbočka do údolí Olšinky, která nás už konečně v mírné rovině dovádí ke Zdounkám. Podle jízdního řádu nám lokálka jede za 5 minut, je to jen jednovozový motorák, tak se Marek v rozhovoru se strojvůdcem podívá na jeho Stanoviště. Nějakou dobu zápolíme s automatem na jízdenky, kdyby náhodou přišla kontrola, nebo pro případ jiné nehody, ale to už je kousek do Kroměříže, nakonec máme čas i na zakoupení normální jízdenky, pak už od Hulína klasika, rychlík do Olomouce a další rychlík až k domovskému městu...

Další foto

https://picasaweb.google.com/114618530849847762962/VelikonocniJizniHana2011?authkey=Gv1sRgCOmO2OPMp7e9igE&feat=directlink

Poslední aktualizace: 28.4.2011

Velikonoční jižní Haná 2011 na mapě