Výlet na Malbork

Výlet na Malbork

Hlavním cílem cesty do Polska byla návštěva nejvýznamnějšího křižáckého hradu na území Polska, Malborku. Ač původní plány na cestu do Polska byly nasměrovány přes Krakov, z důvodů problémů s místenkami a příplatky byla nakonec zvolena cesta sice mírně pomalejší, zato jednodušší.

Sraz cestovatelské dvojice je tentokrát v Hradci Králové. Odtud totiž odjíždí v 15.05 rychlík směrem do polské Wroclavi. Dvojice je tentokrát neobvykle složená. Z mužské i ženské části. Rychlík z Hradce vyjíždí na čas, a tak na sedačku směřujeme přes Letohrad na polské hranice. Jelikož odjíždíme ve frekventované době, je vlak trošku víc plnější. Než se dostaneme k hranicím, je kupé jen pro nás. Ještě náš Lichkov a potom celkem bez problémů přejíždíme hranice. Pas není potřeba, stačí jen občanka. Počasí za oknem není nejvlídnější, a tak nás v 8 hodin večer vítá nevlídná,uplakaná Wroclaw.

Přes nevlídné počasí jdeme na procházku městem. Jdeme však jen kousek od nádraží. Při zpáteční cestě nacházíme maličkou kavárničku. Je téměř prázdná. Dáváme si kafíčko a pivo. Je tu klídeček, pohodička. Po chvilce se však kavárnička naplnila mladíky pestrobarevně oblečených. Všichni mají vojenské čepice a jakési vlajky. Zprvu si myslíme, že to jsou nějací fotbaloví fandové. Dost dlouho nám trvá, než chápeme, že to jsou kluci vracející se z vojny domů. V jejich společnosti to byl bezvadný večer. Před půlnocí se vracíme na nádraží. Čeká nás tu vlak směrem na sever.

Vlak je obsazen slušně. Daří se nám obhájit jedno kupé pro sebe, a tak až do Tczewa si pospáváme. Ve Tczewu přestupujeme a za půl hodiny jsme na nádraží v Malbičku, v hlavním cíli naší cesty. Nevlídné počasí nás doprovází, ale přesto jdeme na prohlídku města. Snad i pár fotek v tom počasí bude. Voda zvrchu nepadá, takže je šance. Procházíme městečkem a lovíme obrázky. Stáčíme se k hradu. Konečně se mi plní dlouholetý sen, uvidím hrad křižáků, nádhernou, mohutnou pevnost. Obcházíme červený hrad a fotíme. Je to fascinující. Scházíme dolů k bráně. Po nakouknutí do brány zjišťujeme, že otvírají až za hodinu, a tak se chvíli motáme okolo brány a pokladny. Opodál postává ještě další turista. Když nás slyší mluvit česky, připojuje se k nám. Nejprve si myslíme, že je to další Čech. Jenže ouha. Představuje se nám a my se dozvídáme, že je jeden z průvodců hradu a nabízí nám prohlídku v češtině. Jelikož je ještě zavřeno, zve nás do kanceláře průvodců na čaj a kávu. Jedna z průvodkyň nám ke kafi přináší bábovku a čokoládu. Je to nádherné a velice příjemné.

Náš milý průvodce jde s námi k pokladně a snaží se vyjednat nám důchodcovskou slevu. Ta ale platí jen pro polské důchodce. A tak nám nabízí, že průvodcovskou službu nám udělá zdarma. Tak vyrážíme na procházku poměrně velkého hradu. Je prý otevřen celoročně. My máme prohlídku jen sami dva se svým průvodcem, což je obrovská výhoda. Již jen tím, že se dostáváme do míst, kde se běžně neprovází. Však taky prohlídka trvá dvě hodiny. Vracíme se zpět na nádvoří a děkujeme našemu milému průvodci a zveme ho do Čech. V civilu je totiž profesorem na universitě. Je archeolog. Čechy zná poměrně dobře, tak uvidíme. Na rozloučenou nám dává svou vizitku. Prší a my se vracíme na nádraží.

Dalším cílem je Gdaňsk. V Gdaňsku je počasí pod psa, prší, a tak procházka městem padá a my pokračujeme do Gdyně. Počasí nám vůbec nepřeje. Prší stále více. Co dál? Na nádraží stojí moc hezký vláček. Domlouváme se s průvodčím a zjišťujeme, že jede na Hell. Nasedáme a jedeme se podívat na uzoučkou mořskou kosu ukončenou malým výletním městečkem Hell. Pevnina je místy úzká snad 20metrů. Vejde se tam jen trať a silnice. Moře z obou stran. Ve vlaku moc lidí nejede, a tak se bavíme s průvodčím a při mé drzosti i se strojvedoucím. Na Hellu je už večer, a tak jen večerní procházka malým městečkem. Máme štěstí, déšť nás opustil, ale zas je docela zima. Stejnou soupravou i s četou se vracíme do Gdyně. Tady za chvíli přistavují vlak do Wroclavi, a tak si zabíráme kupé pro sebe. Naše lehátkové kupé na vyspání.

Ráno ve Wroclavi nás vítá deštivé počasí. My rychle přestupujeme na osobáček a pokračujeme do Klodzka. Vítá nás slezské město, kam jezdí Češi na nákupy. My však procházíme městem až k mohutné pevnosti nad městem. Pár pěkných obrázků si odnášíme, u nádraží si dáváme v kavárničce kafíčko a pivečko. Vláček domů honíme na poslední chvíli, nějak jel o něco dřív. Asi si nedělají tak velký problém s jízdním řádem. Rychlík nás veze znovu až do Hradce.