Když už jsme byli v
Oparně a máme rádi vyhlídky, tak jsme samozřejmě museli vyrazit i na
Lovoš (570 m.n.m.). Ten je spolu s Milešovkou (837 m.n.m.) dominantou této části Českého středohoří. Milešovka je samozřejmě nejvyšší vrchol, ale i téměř pravidelný kužel Lovoše je všude vidět. Při pohledu od jihu je vpravo vidět ještě jeden nižší kopec, zvaný
Malý Lovoš nebo též Kybička (489 m.n.m.)
Ze vsi od Černodolského mlýna jsme vyrazili po modré a současně po NS Lovoš okolo pozdně barokní kaple z 2. pol. 18. století, už tady cesta stoupala. Za vsí cesta odbočovala vlevo a nás čekaly skoro 3 km už jen stoupání, naštěstí v lese. Cesta je poměrně pohodlná, někdy trochu kamenitá, chvilkami skoro po rovině, někdy je výstup prudší. Podle mapy jsem to čekala výrazně namáhavější. Již cestou se otevírají hezké výhledy. Při čtení informačních tabulí NS se nechá hezky odpočinout.
Na vrcholu je nádherně. Je tu turistická chata, samozřejmě dnes zavřená – viz
https://www.chata-lovos.cz/. Vzhledem k tomu, že na mapě o občerstvení není nic psáno, tak nás to ani nezklamalo. Nepočítali jsme s tím. Chata s rozhlednou byla slavnostně otevřena již 19. června 1892 a byla postupně rozšiřována. Jenže r. 1918 chatu vandalové zapálili. Rozhlednu se tehdy podařilo zachránit. Další chatu zde nechal postavit kníže Johann Schwarzenberg r. 1924. Během války si z ní Němci udělali pozorovatelnu. Pak chátrala, rozhledna byla postupně rozebrána. Od r. 1977 (1978) objekt vlastnila TJ Secheza a začala s rekonstrukcí. Od r. 1981 opět částečně sloužila turistům. Od r. 1990 patří KČT v Lovosicích. Využívá se pro turistické a rekreační účely, ale také jako telekomunikační objekt.
Rozhledna bohužel obnovena nebyla nikdy – zbylo z ní jen nepřístupné torzo. Naštěstí to zase tolik nevadí. Z vyhlídkové plošiny je dobře vidět do všech stran – vidíme Lovosice, okolní vrcholy Českého středohoří jako jsou Milešovka, Kletečná atd., Hazmburk,
Říp, Krušné hory a za dobré viditelnosti Lužické, Jizerské hory a Krkonoše. Na jihu lze spatřit i Šumavu.
Na vrchol jsme došli po modré, zpátky jsme chtěli jít po NS – cesty se kdesi rozdělily. Jenže NS je asi málo využívaná, tedy málo prošlapaná a asi ani moc dobře značená, proto jsme neexperimentovali a šli raději zpátky po modré. Abychom měli změnu, mohli jsme na rozcestí
Lovoš – pod vrcholem odbočit po zelené, která vede do Lovosic, a doufat, že ji ve vhodnou dobu opustíme a přejdeme na modrou. Raději jsme však neriskovali. Do Lovosic se nám nechtělo. Tam budeme o pár dnů později. Pokračovali jsme tedy po modré až na rozcestí se žlutou (
Lovoš – rozcestí). Po ní jsme chtěli dojít
do Opárenského údolí. Když žlutá zatáčela vlevo, narazili jsme na šipku místního značení, která nám ukazovala, že neznačenou cestou vpravo dojdeme do
Malých Žernosek. Proč tam nezajít a obec si v klidu neprohlédnout? V sobotu se tam chystáme, chceme se zúčastnit akce Putování za víny, jenže to tam asi bude rušno.
Obec byla svým vinařstvím známa již ve 12. století. S tím souvisí i její založení. Kolem roku 1140 sem pozval král Vladislav II mnichy z kláštera Steinfeld na Rýně, aby se zde usadili a zavedli vinařství. Za cisterciáků z kláštera Mariazell v Altzellu u Míšně, kteří obec získali r. 1251, dosáhl rozvoj vinařství vysoké úrovně. Z té doby jsou dochované rozsáhlé sklepní prostory. Zdejší vinice i dnes jsou odborníky považovány za nejvhodnější polohy k pěstování vína v Čechách. Kromě vinařství se místní živili i výrobou mlýnských kamenů, tzv. "žernovů" – nad západním břehem Labe se k tomu účelu těžil kámen v několika kamenolomech.
Do obce jdeme po sluníčku, před sebou v dálce vidíme
Říp, za námi je Lovoš. Když jsme hned na okraji obce našli směrovku na Žernoseckou rychtu, zajásali jsme. Nějak nám cestou vytrávilo, moc jídla jsme si nevzali. Vzápětí jsme však zjistili, že otevírají až v 15 hodin, ale že tam stejně nevaří. Naštěstí o kousek dál v Ústecké ulici byl obchod, dokonce dva. Aspoň něco. U Vietnamců bylo dokonce i menší venkovní posezení, kde jsme si v klidu mohli zakoupenou svačinku sníst a vypít.
Vracíme se kousek zpátky, abychom se
Opárenským údolím vrátili k autu. Míjíme dětské hřiště, jehož součástí je dřevěná
rozhledna. Samozřejmě zavřená. Přesto se nám podařilo na obecním úřadě sehnat klíče. Sám předseda šel s námi, protože není veřejně přístupná. Bývala to sušárna hadic. Když se hasičský sbor rozpadl, upravili ji na rozhlednu a připevnili na ně hodiny, jediné v obci, protože kostel tu nemají. Výhled byl zajímavý, hlavně na Malé Žernoseky, ale je vidět i Lovoš a
Říp. Ota je nadšený.
Hezky upraveným údolím podél Milešovského potoka se vravíme k Černodolskému mlýnu. Kromě tabulí naučné stezky Lovoš míjíme i tabule dětské naučné stezky Skřítka Portáše. Na trase jsou lavičky, u jednoho hřiště prý má být i občerstvení, dnes samozřejmě opět zavřené.
Císařský mlýn nás trochu zklamal. Vypadá jako každé jiné soukromé stavení, ani cedulka o bývalém mlýně tu není. Jen tady stojí Morový kámen – na památku zemřelých na mor r. 1680. Někde zde mají být uložený jejich ostatky. Míjíme dokonce i kemp Jordán, kde píšou, že občerstvení je otevřené od 12,30 do 13,30 hodin. To by mne zajímalo, kdo to v tu dobu využije. Nepotkáváme nikoho. Jsou tam otevřené slunečníky, ale spíš to vypadá, že se teprve chystají na zahájení letní sezóny.
Nakonec jsme si udělali příjemný přibližně 11 km dlouhý výlet s převýšením 430 metrů. Zpáteční cesta byla však téměř po rovině, takže to byla docela pohodička. A hlavně téměř bez lidí. I na vrcholu Lovoše jsme se kochali sami.
Poslední aktualizace: 1.11.2019
Výlet v Českém středohoří: Oparno – Lovoš – Malé Žernoseky – Opárenské údolí na mapě
Kvalita příspěvku:
1
turista zde byl a hodnotil
5,00
Diskuse a komentáře k Výlet v Českém středohoří: Oparno – Lovoš – Malé Žernoseky – Opárenské údolí
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!