Vyškovsko, Ždánicko a Nový Cimburk 2, část zámecká

Naše cesta tedy pokračuje k – zejména císařem Napoleonem proslavenému – Slavkovu u Brna. Před samotným příjezdem do tohoto jihomoravského města ještě nad ním chvíli pozorujeme jakési gentlemany s jednou lady, jak hrají v golf. Dáma je ze všech nejúspěšnější, ale kleje u hry stejně jako ruští mužici u láhve samohonky. Po sjezdu do obce si prohlédneme Hetzendorfův skutečně monumentální klasicistně - empírový kostel Vzkříšení Páně z roku 1789, středověkou radnici v podobě z r. 1592 a zajdeme na jednu Černou horu. Závěr zdejšího pobytu tvoří krátká prohlídka zámeckých exteriérů, tedy hlavně zámecké zahrady, lehce evokující Versaille. Asi by to příště stálo za podstatně delší zdržení, protože kromě neviděných interiérů barokního zámku Domenica Martinelliho tu má být i židovský hřbitov, zbytky hradeb, renesanční panský dům, hrobka Kouniců a nedaleko kamenný větrný mlýn holandského typu …

Čas nás ale dost tlačí, protože do Bučovic je to ještě cca 11 km a za 3/4 hodiny začíná poslední prohlídka tamního zámku, kterou bychom rádi stihnuli. Vždyť tato krásná památka vlastně spolurčila celý směr našeho velikonočního putování. A naštěstí se nám to povedlo, i když to bylo o chloupek. Z venku strohá renesanční stavba se čtyřmi nárožními věžemi (stavitel Pietro Gabri, dokončeno roku 1585) skrývá jedno z nejkrásnějších arkádových nádvoří u nás (i když na jižní Moravě mají v tomto ohledu Bučovice několik silných konkurentů, většinou však před veřejností dobře ukrytých). Placená prohlídka interiérů nás ovšem trošku zklamala; za 80,- Kč (a 100,- za focení, takže samozřejmě bez) je k vidění pouze cca 5 místností, v kterých není v podstatě vůbec nic, tedy pokud nezvednete hlavu, protože freskové a vyřezávané stropy jsou opravdu nádherné. Monumentální kašna na nádvoří je, bohužel, pod lešením a plachtou (rekonstrukce), průvodkyně je ... no řekněme mírně neinformovaná, takže dojem z návštěvy trošku rozpačitý. A nejen proto, že to měl být opravdový vrchol dne.

Kvůli zámecké kašně a židovskému hřbitovu se Bučovice řadí na sáhodlouhý seznam míst, kam se rozhodně musím někdy vrátit. My tentokrát navštívíme už jen barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1641 s klasicistním průčelím (původní stavbu G.G. Tencally v r. 1748 úpravil A.E. Martinelli) a podnik s příznačným názvem "U žíznivého člověka". Po večeři v (u) Penny Marketu pak začínáme stoupat k vrcholkům Ždánického lesa. Protože tady asi nemívají sníh, neznají ani serpentiny. Takže se šnečím tempem plazíme přibližně 200 metrovým převýšením a na tachometru pomaličku naskakují pouhé desítky ujetých metrů. U Červeného kříže ve výšce 410 m.n.m. dáme krátkou poradu, poté následuje odpočinkový sjezd do Ždánic. Zde podebatujeme s místním obyvatelstvem, které působí mírumilovně a vstřícně (ta paní, pracující u jakési benzinky, i celkem dost koukatelně). Večer pak trávíme ve vzdělávacím zařízení U mušketýra, noc pod širákem (letos poprvé) na trávníku nedaleko kašny před ždánickým zámkem.

Ráno ještě navštívíme zámecký park s psím hřbitovem z r. 1901 (těch u nás k vidění zase až tak moc není), obejdeme celý renesanční zámek Kouniců, který byl v 16. století vybudován z původní tvrze (novým majitelem je zámek postupně restaurován, ale na jeho venkovní podobě je ta tvrz stále dost „cítit“) a kolem zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie z roku 1701 (jistě zajímavá stavba, ale původní gotickou kapli bych viděl raději) a místní hvězdárny z poloviny 60. let minulého století míříme dál.

Tím sice skončila zámecká kapitola našeho velikonočního putování, ale tyto památky nám tentokrát byly tak nějak souzeny. Vyskytly se v prvním díle tohoto cestopisu a nevyhnou se zcela ani dílu poslednímu. Naším dalším cílem totiž má být hlavní město Slovácka Kyjov. My se ale nejvíce těšíme na druhý klenot naší cesty, tedy zříceninu hradu Nový Cimburk. Ta je ale zatím pořád ještě dost daleko

(psáno v dubnu 2011)

…