Vzpomínka na Řím, věčné město, kam se budete chtít vrátit! 2 část.

Pokračujeme v procházce Římem. Skončili jsme u Španělských schodů a kostela Nejsvětější Trojice. A jdeme dál...

Zastavíme se až u Pantheonu, který je zaslouženě chloubou Říma. Je to vlastně jediná architektonická památka antického Říma, která se do dnešních časů dochovala prakticky téměř netknutá zubem času. Portiku chrámu nese 16 monolitických žulových sloupů. Strop portiku byl kdysi kryt bronzem, ale papež Urban III. nechal vzácný kov sejmout a Bernini jej použil na oltářní baldachýn pro chrám sv. Petra a jiná svá díla.

Pantheon

Obrovské bronzové dveře, které vedou do Pantheonu, jsou však skutečně původní. Interiér chrámu má v průměru 43,3 m a je i stejně vysoký. Ale co je nejúžasnější a kam také směřovaly naše pohledy, když jsme vešly dovnitř, je vrchol mohutné kupole, v němž se nachází otvor, jímž dovnitř do chrámu proniká světlo a vzduch.

V chrámu se nachází několik kaplí, v nichž jsou uloženy ostatky historicky známých osobností. Za zmínku stojí například hrob krále Umberta I. a královny Margherity, nebo hrob jednoho z nejznámějších malířů světa Raffaela. Co je zajímavé, je, že vedle Raffaelova hrobu je hrob Marie Bibbieny, jeho snoubenky, která zemřela o pouhé tři měsíce dříve než sám Raffael. Mimo jiné je zde i hrob krále Vittoria Emanuela II.

Otvor v kupoli Pantheonu

Po návštěvě vznešeného Pantheonu pokračujeme v parném odpoledním slunci na známé náměstí Piazza Navona, které stojí na místě antického Domitianova stadionu pro 30.000 diváků, jehož tvar si náměstí zachovalo. Musím zmínit, že náměstí Piazza Navona patří k největším náměstím v celém Římě, a zdobí jej tři krásné fontány, Marova, Řek a Kotlářů. Jedna z nich, fontána Řek, je od samotného Berniniho, který do středu fontány zasadil obelisk, který kdysi stával na Maxentiově závodišti. A čtyři sochy na této fontáně znázorňují 4 velké řeky: Dunaj, Gangu, Nil a Rio della Plata.

V uličkách Říma...

jeden z mnoha obelisků v Římě

Na náměstí Piazza Navona dostáváme konečně krátkou přestávku, jdeme nejprve jak jinak fotit a potom rychle do cukrárny na zmrzlinu, trochu se osvěžit a na chvíli vyhledat božský stín. No, pro celodenní pochod Římem by bodlo, kdyby bylo o pár stupňů míň, ale zase na druhou stranu nám neprší a ta touha něco vidět překoná i úmorné vedro.

Cesta přes Andělský most a Andělskému hradu

Po krátkém odpočinku jdeme dál a konečně přicházíme k řece Tibeře, protékají Římem. Řeku přecházíme po majestátním Andělském mostě (ponte S. Angelo), který lemují po obou stranách kamenného zábradlí sochy andělů, které vytvořil slavný Bernini a jeho žáci. Andělský most byl postaven současně s Andělským hradem, původně mauzoleem císaře Hadriana, který si toto místo zvolil pro svoji hrobku. Údajně si přál, aby jeho hrobka byla tou nejkrásnější hrobkou na světě, a snad se mu toto přání splnilo.

jedna ze soch andělů

Název Andělský hrad nese stavba až od 12. století, ale původ jejího jména je odvozen od mnohem starší legendy. Jen ve zkratce: obyvatelé Říma umírali při morové epidemii a údajně v roce 590 při slavnostním procesí sv. Řehoře Velikého věřící prosili Pannu Marii, aby zastavila morovou ránu, a v tom okamžiku se na nebi zjevil anděl. Slétl z nebe na vrchol Hadrianova mauzolea a svůj tasený meč zasunul do pochvy na znamení milosti. Na věčnou památku tohoto zázraku mu byla věnována socha napodobující anděla, a od těch časů nese stavba jméno Andělský hrad.

pohled na Tiberu

Pokračujeme dál kolem Andělského hradu, a pak po široké Via Della Conciliazione. Pomalu se k nám blíží poslední a zaručeně jedno z nejúchvatnějších míst naší výpravy, a zároveň také náš cíl, Vatikán. Sídlo papeže.