Z Čeladné přes Smrk do Ostravice

Smrk je hora v Moravskoslezkých Beskydech, jíž chybí 24 výškových metrů do překonání 1300 metrové vrstevnice a která se nachází mezi říčkami Ostravicí a Čeladenka. Neni moc navštěvovaný, protože oproti řadě Beskydských vrcholů nebo sedel, nikde po trase výstupu na vrchol není žádná turistická chata, restaurace ani jiná možnost občerstvení a navíc na vrchol je ze všech stran poměrně prudké stoupání. Možná i to byl důvod, proč, ač jsem měl již od dětství Beskydy kompletně prochozené, teto poslední beskydské pásmo mi chybělo.

Svou cestu jsem začal na čeladenské vlakové zastávce, kam se dostanete buď z Ostravy a Frýdku Místku a nebo zdruhé strany od Frenštátu pod Radhoštěm. Budova zastávky byla nově postavena v roce 2011 a myslím že do zdejšího beskydského koloritu vhodně zapadá. První úsek do vesnice jdu po žluté značce jen ovšem asi 500 metrů k hlavní silnici, odtud až po Horní Čeladnou jdu neznačeným úsekem. Po hlavní silnici se dávám vpravo, a jen několik kroků mě dělí od centra obce, je to vlastně takové náměstíčko, s obchody, byty, infocentrem, a se zbytky tkalcovské továrny, jíž vévodí původní vysoký komín již zrušeného provozu. Vidět zblízka ho můžete, pokud si budete potřebovat odskočit, kousek od něho jsou veřejné toalety, klíč od nich dostanete v infocentru a jsou zdarma. Uprostřed náměstíčka jsou ještě 3 zvony z místního kostela jako vzpomínka na padlé v 1. světové válce.

Po dalších 400 metrech cesty mám konečně pokoj od proudu aut hlavní silnice a odbočením vlevo na místní komunikaci začínám zatím téměř neznatelně stoupat do Horní Čeladné. Milovníci hromadných přesunovadel mohou použít autobusovou linku až do Horní Čeladné k restauraci Kněhyně, o níž některé prameny uvádí, že její předchůdkyně byla první pravidelnou autobusovou linkou v Českých zemích (1907). Krom toho, že uvidíte autobusové zastávky v místním stavebním stylu, míjíte také největší golfové hřiště v ČR, honosné stavby hotelů a taky novostavby srubů.

Asi po 2 km míjím bývalou školu, kde je nyní umístěn památník místního básníka Josefa Kaluse po dalších 2 km přicházím ke konečné autobusu a také k rozcestí v Horní Čeladné u kaple. Zajímá mě červená značka, která mě dovede až na vrchol Smrku. Nejprve doleva přes potok a společně s modrou až na Horní Čeladnou rozcestí, tady se ještě méně zdatní turisté mohou rozmyslet jestli pokračovat dál do vrchů a nebo jen traverzovat úbočí Smrčku spolu s modrou značkou a dojít také do Ostravice. Já věrný červené, lomím ostře Doprava a začínám stoupání.

Na prvních 5ti kilometrech mě čeká 400metrové převýšení. Cesta sice stále stoupá, ale je široká, pohodlná a jde se po ní dobře. Míjím také naučnou ceduli, která mě informuje, že se v této oblasti sem tam pohybují medvědi....tak dnes doufám jsou dobře najedení a spí někde v brlohu. Bohužel je mlha, ale i přes to snaží sluníčko svými paprsky dosáhnout až na zem, takže na chvíli osvětlí temnotu lesa.

Na rozcestí Polana se vozová cesta lomí o 180°, červená mě však vede ještě více doleva na lesní pěšinu a do stoupání. Tady už se příkrost stoupání zvedá, procházím hranicí přírodní rezervace a postupně serpentinami nabírám výškové metry. Míjím loveckou chatu Hubertka, která je zavřená, ale pravděpodobně slouží místním lesníkům, před chvílí jsem z těchto míst slyšel startování auta. Přecházím širokou vozovou cestu a stoupání dále pokračuje, i když se pomalu zmírňuje, jen přibývá kamenů na chodníku. A je tu vrchol. Na vrcholový rozcestník nějaký vtipálek přimontoval ceduli zastávka autobusu, i když zde nikdy (a toje dobře) nic takového projet ani nemohlo.

Bohužel je mlha znemožňující výhled, tak alespoň vrcholové razítko a začínám pomalu sestupovat. Cestou na sedlo Smrk míjím ještě mohylu Johna Lennona, postavenou v 80. letech, odlehlost a nedostupnost tohoto místa patrně způsobila, že nemusela být tehdy odstraněna a taky mohylu Jana Palacha. Ze sedla Smrk je to po červené ještě 8 km do Ostravice. Sestup ale začínám pomalu, protože chodník je kamenitý a úzký. Vlastně jedna možnost občerstvení na trase přeci jen je – studánka Tajemná Řásnovka, kde byl k dispozici i plechový hrnek. Pokračuji v klesání, cesta se několikrát láme až k rozcestí nad Holubčankou. Tady opět měním směr o skoro 180° a nechávám za sebou další vrstevnice. Další změna směru je kousek od Bučacího potoka, o kousek nad námi jsou pak jeho vodopády.

Čeká mě ještě asi kilometrový sestup a přicházím na zpevněnou asfaltovou cestu, pořád kolem výše zmíněného potoka a dále již kolem zástavby na okraji lyžařského areálu až do centra Ostravice k nádraží.Tady už nezbývá než sednout na vlak směr Frýdlant n/O (opačným směrem do Bílé bohužel vlak již několik desetiletí nejezdí).

Celá trasa je dlouhá cca 22 km a celkové převýšení 1700 metrů. Trasa je celkem náročná a doporučuji vhodné obutí. A pak už zbývá je doufat v hezké počasí.