Chaty a chalupy
Mapa Praha a okolí
Z Malé Chuchle do Radotína
Vánoční výlet 2011
V sobotu 17.12. a v neděli 18.12.2011 jsme s kamarádem opustili předvánoční běsnění, zanechali doma pološílené manželky a podnikli již tradiční vánoční výlet. Tentokrát jsme se pohybovali na jihozápadě Prahy, od Malé Chuchle po Radotín. V Malé Chuchli jsme vystoupili z autobusu, zachytili se žluté turistické značky a došli na malebné náměstíčko s pozdně barokní budovou č. p. 45 a barokním kostelem Narození Panny Marie z roku 1774. Z informační tabule na zastavení č. 8 Naučné stezky Barrandovské skály - Chuchelský háj jsme se k našemu překvapení dozvěděli, že zde byly oblíbené lázně.
Doslovný přepis (i s chybami) znění informační tabule:
První zachovaná zmínka o Chuchli (zřejmě Malé) pochází z r. 1132. Je dochována v rukopise kanovníka Vyšehradského – prvního pokračovatele kronikáře Kosmy. Líčí zdejší pobyt biskupa Menharta a jeho šťastnou záchranu před smrtí:
Léta 1132, dne 19. ledna, když pan Menhart (biskup Pražský) meškal v jedné vsi řečené Chuchel, jednoho dne v soumrak stal se div neslýchaný a velmi strašlivý. Když totiž ospalostí již stržen vstoupil do postele a služebníci jeho stáli u něho, najednou hřmot hrozný jako z jeskyně přicházeje, blížil se k domu, ve kterém byl a zazvučel jim v uších, kterýmžto hřmotem zastrašeni utekli, pána samotného nechavše; on pak nevěda, co by činil, vyskočil z postele a jako u vytržení se nacházeje, postavil se vedle zdi komína; a hle! Kámen divné velikosti padaje z hory, zbořil dvě zdi i s postelí biskupovou a tam zůstal ležeti, a tak biskup zůstal jest bez úrazu.
VZNIK LÁZNÍ
První zprávy o lázních v Malé Chuchli máme již od roku 1729. Lázně zaznamenaly největší rozmach v druhé polovině 19. století. Původní závěry rektora Ferdinandovy Univerzity v Praze, Dr. Joana Srinciho, o léčivosti zdejšího pramene sice byly později zpochybněny, ale Malá Chuchle se stala vyhledávaným výletním místem.
CHRÁNĚNÉ PAMÁTKY
Z této doby se nám zachovalo několik obytných budov:
- čp. 4 – klasicistní stavba s pavlačí a s bránou do hospodářského dvora (poslední úpravy byly v roce 1879).
- čp. 42 – lázeňský hostinec a zahradní restaurace – komplex tří objektů na úpatí kopce. Nejstarší je hlavní budova se severním průčelím do ulice V lázních. Zadní budova, bývalá zahradní restaurace, byla postavena po polovině minulého století. Nejmladší stavbou je objekt s prosklenou střechou, který svého času sloužil jako herna.
- čp. 43 – stavba původně klasicistní. Na východní fasádě nalezneme nápis „VILA MARIA“ podle manželky, německé spisovatelky „přírodozpytce a badatele ve vědách přírodních“ dr. Uherka. Koncem 19. století zde dlel na letním bytě básník Jaroslav Vrchlický, za ním sem dojížděli významní čeští umělci (například J. V. Myslbek. J. S. Machar, Otýlie Sklenářová – Malá).
- čp. 44 – Individuálně architektonicky nevýznamná stavba z r. 1840, avšak tvořící nedílnou součást lázní. Objekt je postaven přímo nad potokem, který teče pod ním podzemní štolou.
- čp. 45 – budova v pozdně barokním slohu se sochou P. Marie je nejstarší z celého souboru staveb (pozdně barokní sloh), které k lázním náležejí. Součástí objektu jsou i sklepy na sever od hlavní budovy, dnes pod ulicí V lázních, částečně zaklenuté barokní valenou klenbou a vylámané ve skále.
- Do chráněného komplexu budov patří ještě pozdně barokní až rokokový Narození Panny Marie z roku 1774, který byl vystavěn na místě původního románského kostela a kaplička P. Marie postavená v 2. pol. 18. stol. v lese nad pramenem – jednoduchá stavba z lomového kamene, uvnitř s oltářní mensou s pískovcovým polychromovaným medailonkem Panny Marie.
Po zmíněné Naučné stezce jsme pokračovali vzhůru. Nejprve jsme potkali informační tabuli s nápisem Chuchelský háj, která nám sdělila, že v přírodní rezervaci jsou zachována původní lesní společenstva (čemuž na území Prahy moc nevěřím) a vyskytují se zde chránění členovci, ptáci a savci. Významná je i z hlediska geologického. Nad Malou Chuchlí, u tabule při zastavení č. 9., která popisuje rostlinstvo v údolí Čertovy strouhy (nazývané též Lázeňský nebo Mariánsko – Lázeňský potok) jsme opustili značku a sestoupili k potoku. Tady jsem se zastavil a vyfotografoval místo, kde strouha krátkým vodopádem vstupuje do kamenného koryta a pokračuje pod lázeňský dům č. p. 44, který je vidět v pozadí mezi stromy. Údolím proti proudu jsme pak došli k Mariánskému prameni, který jsme osvobodili od listí, a kapličce Panny Marie, jednoduché stavbě z lomového kamene. Od ní jsme pak vystoupali k altánku, u něhož je zastavení č. 11 Naučné stezky s popisem místní fauny. Zde jsme opět potkali žlutou turistickou značku, která tu vede jistě už velmi dlouho, jak o tom svědčí šipky rozcestníku zarostlé do stromu. Žlutá nás zanedlouho zavedla do velmi podařené minizoo, jež slouží také jako záchranná stanice pro handicapovaná zvířata. Kromě daňků a muflonů je tam k vidění, dnes už vzácná domácí drůbež, jako například perličky a krocani. Ale i Rys ostrovid nebo menší, asijský rys Karakal. Zaujaly nás veverky, které předváděly špičkovou akrobacii ve svislém kolotoči. Cestou od veverek jsme zaslechli temným hlasem pronesené indiánské slovo „howgh“. Pohlédli jsme vpravo a uviděli na mřížoví klece přitisknutého mohutného krkavce. Řekl ještě jednou „howgh“ a s pootevřeným mohutným zobanem na nás významně pohlédl. Uvážil jsem, který z prstů potřebuji nejméně, prostrčil jej drátěným okem klece a pošimral majestátního ptáka na tváři. Krkavec blahem přivřel oči, ještě více se přitlačil na stěnu klece a znehybněl. Při každém oddálení ruky zaznělo naléhavé „howgh“. S lítostí jsme jej po chvíli opustili, prošli kolem zavřeného občerstvení (v prosinci přeci jen není plná sezóna), dětského hřiště a pokračovali dále. U zastavení č. 11 jsme nechali značku odbočit vpravo a po úzké asfaltové cestě jsme došli ke kostelu Sv. Jana Nepomuckého. To je ten kostelíček, který je ze Strakonické silnice nebo z modřanského břehu Vltavy vidět na zalesněném hřebeni nad Malou Chuchlí. Informace o něm jsem vyčetl z informační tabule č. 11. Doslovný přepis jejího textu následuje.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého.
V korunách stromů Chuchelského háje se vysoko nad železniční tratí po většinu roku skrývá poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, jen jeho věž shlíží do vltavského údolí (i to je důsledek změn způsobu lidského hospodaření v krajině – dobová vyobrazení dokládají, že dříve byly svahy nad Velkou Chuchlí beze stromů jen travnaté, kostelík býval vidět celý).
Kostel byl vybudován jako poděkování polského šlechtice, který se údajně ve zdejších lázních uzdravil. Byl postaven r. 1729 – v době obnovy zbraslavského kláštera (ta probíhala v letech 1709 – 1739). Hlavní oltář je barokní z doby výstavby kostela, s obrazem sv. Jana Nepomuckého od neznámého malíře. Nad tímto obrazem je umístěna kopie Panny Marie zbraslavské. Po stranách hlavního oltáře jsou sochy sv. Prokopa a sv. Ivana od sochaře Jelínka – žáka B. M. Brauna – z r. 1729.
V 18. století se připomíná u kostela ještě poustevna.
V těsné blízkosti kostela se rozkládá hřbitov, kde lze kromě současných hrobů nalézt hrob MUDr. Františka Novotného, věrného Purkyňova přítele, který byl v Chuchelském háji 3. 7. 1879 nelezen mrtvý (podle dobového časopisu Čas zde zemřel hladem). Je tu také ve skromném hrobě pochován spisovatel Norbert Frýd.
V době vegetace je výhled od kostela zcela zakrytý větvěmi listnáčů. V prosinci jsme si mohli pohled do údolí Vltavy a na panoráma jižního okraje Prahy do sytosti vychutnat. Když jsme se nabažili, dalo jsme se po silničce dolů a vzápětí znovu narazili na žlutou turistickou značku. Ta nás dovedla k bývalému Žákovu lomu, kde se dříve lámal vápenec pro ruční výrobu pražské chodníkové mozaiky (informační tabule na dvanáctém zastavení naučné stezky). Do lomu, jenž je nalezištěm silurských zkamenělin a kde je odhalená stěna se zajímavě vykreslenými vrstvami tmavého a světlého vápence se po příkře stoupající pěšince opravdu vyplatí vyškrábat. Od Žákova lomu jsme sestoupili do Velké Chuchle a na Strakonické silnici počkali na autobus do Zbraslavi. Celá vycházka z Malé do Velké Chuchle je dlouhá asi 4,5 km.
Na Zbraslavi jsme se na náměstí skvěle najedli v restaurantu Škoda lásky (www.skodalasky.cz), který je v domě, kde žil skladatel Jaromír Vejvoda. Kuchyně je tu výborná a ceny nijak přemrštěné. Po červené značce jsme pak kolem altánku vystoupali ke kostelu sv. Havla s přilehlým hřbitovem, kde je Jaromír Vejvoda pohřben v rodinné hrobce. Od kostela směrem k Radotínu se červená obtížně hledá, protože značkař šel asi opačným směrem, takže jednotlivé značky jsou patrné až po ohlédnutí se zpět. Pod Zbraslaví jsme procházeli kolem přírodní památky Krňák, která vznikla kolem starého koryta Berounky. Řeka se pod Radotínem původně prudce ohýbala Doprava a do Vltavy se vlévala pod Zbraslavským zámkem. Při velké povodni v roce 1799 si však prorazila nové rameno, které se vlévalo do Vltavy u Lahovic. Ve snaze zabránit dalším katastrofám a povodním dal tehdejší majitel zbraslavského panství kníže Bedřich Ottlingen z Wallersteinu za státní podpory převést v roce 1829 řeku do nového, dnešního koryta. Mrtvé, "zakrnělé" rameno staré Berounky zůstalo pod Zbraslavským zámkem a dostalo se mu jména "Krňák". Spolu s okolní nivou je dnes přírodní památkou. Přešli jsme lávku přes Berounku k Radotínu a hned za ní nás zaujal krásně opravený, původně gotický, později barokně přestavěný Kostel sv. Petra a Pavla. V Radotíně jsme pak nasedli na autobus do Řeporyjí. Ale to už je jiná historie.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Z Malé Chuchle do Radotína
