Z Plzně do Jizerských hor — 10. část – okres Liberec a Semily – dvě rozhledny, pivovar Rohozec a jedna technická památka

Cestopisy

Výhledy z Rašovky

Obrovský památný klen blízko Rašovky

Rozhledna Vrchovina

Pohled z Vrchoviny

Viadukt v Sychrově

U viaduktu v Sychrově

Zámek a pivovar Rohozec

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

Neděle 7. 10. 2018

Pomalu sjíždíme z Jizerských hor. Stále jsme však v Libereckém okrese, kde ještě máme dvě nám neznámé rozhledny. Ale také další zajímavosti.

Nejdřív jedeme k rozhledně Rašovka. Je součástí restaurace, která má mít otevřeno jen od pátku do neděle, vždy od 11 hodin. Tak to snad vyjde. Když jsme přijeli na kopec, moc se nám tu líbí, vždyť jsme také v podhůří Ještědsko-kozákovského hřebene. Sluníčko hřeje, je téměř bezvětří. Hned jsem zde naplánovala vycházku - v blízkém okolí jsou tři vyhlídková místa. Toho se chytil Ota a jde se na pivo. Točí tady Svijany 450, pivo uvařené prvně r. 2014 ke 450. výročí založení pivovaru. Je to docela příjemná změna.

Pak už jdeme nahoru na rozhlednu. Schody jsou poměrně vyšší a ještě dost úzké, takže se nahoru až tak dobře nejde. Ota mi tvrdí, že jsou stále vyšší. Už toho chození má taky dost. Proti včerejšku není vidět tak daleko, výhledy nejsou tak jasné, ale stále je vidět velké množství nám známých kopečků. Přímo si to užíváme.

Pak po modré směřujeme k Rašovskému sedlu, cestou je jedna vyhlídka s lavičkou. Jsme nějaký leniví, kocháme se, ani se nám nechce pokračovat. Na sedlo nejdeme, ale procházku nevzdáváme. Přejdeme po modré na druhou stranu silnice směr Rašovský hřbet, kde jsou další lavičky s vyhlídkami. Zvládli jsme tak tři další lavičky (ale také vyhlídková místa), výhledy jsou dokonce pokaždé trochu jiné. Je tu fakt nádherně. Cestou jsme dokonce zahlédli jeden památný patník, kterými kdysi Němci značili hřebenové tůry.

Najednou se začínají objevovat docela tmavé mraky. Zdá se, že nevěstí nic pěkného. Dál už tedy nejdeme a pomalu se vracíme. Stále se zastavujeme, ani jednomu se odtud nechce. Shodli jsme se na tom, že sem bychom mohli někdy na pár dnů vyrazit. Proti restauraci zkoumáme ještě jeden obrovský památný klen.

Nakonec přece jen odjíždíme, už musíme. Kousek od letiště Hodkovice nad Mohelkou - u vjezdu do zahradnických závodů zastavujeme a jdeme chystat oběd. Začalo to foukat a zatahuje se. Tady mezi stromy jsme naštěstí před větrem schovaní. Doufáme, že vítr mraky rozežene, že snad pršet nebude.

O kousek dál je rozhledna Vrchovina. Je to nízká dřevěná rozhledna na rovině mezi pastvinami koní. Vystupuji z auta a konstatuji, že venku řádí úplná vichřice. Změna počasí je hrozně rychlá. Přesto k ní jdeme a riskujeme, že nás to odfoukne. Nahoře je to ještě horší. A to jsem tam málem vpadla po nose, ne však kvůli větru. Schody jsou poměrně pohodlné - až na ten poslední. Ten je výrazně vyšší, takže samozřejmě už koukám po výhledech a o poslední stupeň jsem se málem přerazila. Tentokrát to však dopadlo dobře. Dlouho se však nezdržujeme a spěcháme do závětří - do auta. Už směřujeme na jih.

Když už jsme neviděli železniční viadukt ve Smržovce, tak ho chceme vidět v Sychrově. I tento je na mapě označen jako technická památka. Zastavujeme u nádraží, kupodivu tady to tolik nefouká. Sestupujeme po hrozné cestě. Ale je to naštěstí jen kousek. Viadukt je hodně zajímavý, dokonce má dva druhy oblouků. Takový jsme ještě neviděli. Nechá se k němu pravděpodobně zajet autem i z opačné strany, ale takhle je to dobrodružnější. Spokojení stoupáme po té hrozné cestě zpátky.

Pokračujeme do Malého Rohozce, kde je zámek z r. 1640. R. 1834 celý areál koupil továrník Ferdinand Unger a dává mu pseudorenesanční podobu. V těsném sousedství r. 1850 zakládá pivovar. Až do r. 1910 ho provozují jeho dědici. Tohoto roku ho prodávají nově vzniklé společnosti Společenský pivovar a velkostatek hostinských, s.r.o.. Po r. 1948 byl znárodněn. Po privatizaci r. 1994 málem zanikl. Naštěstí jej r. 2004 zachránil Pivovar Svijany, který ho koupil, zrekonstruoval a provozuje ho stále. Při vaření piva však zachoval původní recepturu. Celý areál zámku nyní vypadá skvěle, uprostřed vydlážděného nádvoří zůstala kašna. Dokonce i pivovarské hodiny jsou stále funkční.

V zámku je pivovar, zámecká restaurace a prodejna lahvového piva, ale také moštů, dokonce ještě otevřená. Tady samozřejmě začínáme. Celkem pivovar nabízí 13 druhů piv a 4 druhy limonád. Koupili jsme pár skleněných půllitrovek, já neodolala a koupila si i višňový ležák, který mi tak chutnal na Valdštejně v Českém ráji. Kupuji však i nealko – tři druhy moštů. Mají tady výběr, že pomalu nevím, co vybrat. Ještě jsme se zašli podívat do zámecké restaurace. Bylo tam útulno, teplo a hlavně to tam nefoukalo. Pokud by se nám podařilo někde relativně blízko přespat, bylo by zde příjemné večerní posezení.
Jenže máme smůlu. V kopcovitém, téměř nepřístupném terénu nic šikovného fakt nenajdeme. Nedá se nic dělat, musíme pokračovat. Jedeme do Dolánek u Turnova, kde je nádherný Dlaskův statek, Dům přírody, ale také kemp. Jenže ten je zavřený a zaparkovat někde mimo parkoviště se nesmí a skoro ani nejde. Jsme v CHKO, mohlo by nám to přijít draze. Parkoviště je tu velké - placené, ale večer uzavřené závorou.

Jedeme tedy dál podle našeho plánu. Pomalu projíždíme obcí Příšovice, při silnici je řada roubenek, některé roubené statky jsou fakt unikátní. Naštěstí za námi nikdo nejede, tak se můžeme kochat z auta. Už se skoro stmívá, moc času na delší zastávku už nemáme.
Sázíme na další možnost. Na okraji obce Dneboh je parkoviště pro výlety do Českého ráje, kde je i stánek s občerstvením. V mém itineráři jsem si poznamenala, že tady by se snad mohlo i přespat. Najednou zjišťuji, že CHKO Český ráj se nachází částečně i ve Středočeském kraji. To by mne nikdy nenapadlo. Takže ještě večer opouštíme Liberecký kraj a přejíždíme do kraje Středočeského. Zase jsme o kousek blíž k domovu.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.610, 15.149)

Poslední aktualizace: 2.4.2019

Vyhledání vlakového spojení na výlet