Z Plzně do Jizerských hor - 7. část — Jizerské hory — rozhledny na Jablonecku a Liberecku

Konečně jsem se snad vyspala. Usnula jsem téměř hned a spala docela dobře. Tak to snad dnes zvládnu. Po včerejší mé krizi jsme zvolili odpočinkový program. Ota má rozhlednový absťák, tak toho hned využil - pojedeme autem a navštívíme asi 5 rozhleden. Zvládnout je pěšky by trvalo výrazně déle. Možná i nějaká krátká procházka bude.

Ráno je 7 stupňů. Konečně to moc nefouká, je sice zataženo, ale má se vyjasňovat. Tak tomu uvěříme.

Odjíždíme směrem na Liberec, ale po okresce – takže směr Josefův Důl a Lučany nad Nisou. Nejdřív jedeme na rozhlednu Bramberk. Podle informací, které jsem zjistila na internetu, má být však od 2. září uzavřena. Je to moc hezká kamenná rozhledna s hezkým okolím, vedle je restaurace, ale k sobě to nepatří. Rozhlednu má na starosti obec Lučany. Dozvídáme se, že rozhledna je ještě otevřena, ale pouze o víkendu a svátcích. Co se dá dělat. Znovu už sem o víkendu nepojedeme.

Pokračujeme na rozhlednu Slovanka. Je to k ní sotva 6 km. Pěšky by to bylo ještě blíž, ale chceme ještě popojet o kus dál a asi bychom to vše sotva zvládli za jeden den. Cca 200 metrů od vrcholu s rozhlednou je parkoviště. Dál se nechá jít po asfaltce nebo lesem. Je tady i obnovená křížová cesta. Kovová rozhledna je volně přístupná, je nádherně vidět Ještěd, dokonce jsou za ním vidět obrysy dalšího pohoří. Oblečení jsem však silně podcenila, je mi zima. Tady to stále ještě fouká. Občas vylézá sluníčko, tak snad se ho dočkáme. Než se Ota řádně pokochá výhledy, zkoumám okolí. Je zde chata s restaurací, kde je možnost ubytování za velice sympatické ceny. Prostředí je tu hezké, jsou tu sjezdovky, takže pro lyžaře by to tu mohlo být docela fajn. Na léto tu jsou i chatky. Je zde rozcestí turistických tras, takže by tady mohl být sympatický pobyt prakticky po celý rok.

Projíždíme Bedřichovem, zastavujeme se v infocentru, aby si Ota mohl doplnit svoji sbírku pohledů rozhleden a kde jsme získali i listy, kde jsou podle regionů sepsané rozhledny i s otevírací dobou. Takže skutečně zajímavé a pro nás potřebné informace.

Tady nedaleko je rozhledna Královka, ale její prohlídku si necháme až na zpáteční cestu. Je poměrně hezky, času je dost, jedeme do Liberce, kde jsou dokonce 2 rozhledny, tak snad je najdeme. Navigaci nemáme, zásadně jezdíme podle papírových map. V autě mi nevadí neustálé přehazování brýlí. Horší je to v kopcích, tam už používám elektronické mapy v tabletu, kde se to nechá sympaticky zvětšit a brýle nepotřebuji. Už jsem jedny rozsedla, to mi stačí. Obě rozhledny mají být na východním okraji města, nemusíme tedy ani do centra.

Sjíždíme do Liberce, až na poslední chvíli jsme si všimli odbočky na rozhlednu Liberecká výšina. To však nevadí, budeme se tudy vracet. O kousek dál odbočujeme směr Lidové sady, což je vlastně kulturní středisko s vyhlídkovou věží. Parkoviště u točny tramvaje je dnes kupodivu zdarma. Při výstupu na věž si prohlížíme velice zajímavé fotografie nejen jizerské krajiny. To je pro mne úžasná výhoda, aspoň si cestou vydechnu. Věž má dva uzavřené vyhlídkové ochozy. Ve spodním jsou panoramatické tabule, takže aspoň víme, na co se díváme. Je vidět poměrně daleko, jen průhled ne zrovna čistými okny není nejlepší. Otevřít nejdou. Z horního ochozu je výhled ještě horší, okna jsou plná malých mušek. Je to škoda, když už se platí vstupné, mohli by občas okna umýt. Jinak jsme spokojeni, dokonce i sluníčko proráží přes mraky a začíná hřát.

V protějším parčíku jsme si všimli směrovky – rozhledna Liberecká výšina 950 metrů. Proč to zbytečně objíždět, když to je poměrně kousek. Je to sice stále do kopce, tradičně se zadýchávám, na rozdýchání mi vyhovuje rovinka nebo skopec. Ale zas tak prudké to není. Nahoru vede žlutá turistická značka, přesto jsou na třech místech směrovky se vzdáleností. Druhá po chvíli oznamovala 800 metrů, super - už mám 150 metrů za sebou. Stále stoupáme, zdá se mi to věčnost a dojdeme ke směrovce 600 metrů. To není možné, tak pomalu snad ani nemohu jít. Skutečně jsem šla rychleji. To jen směrovka byla osazena na jiné místo. Za chvilku jsme už byli nahoře. Sluníčko už krásně hřeje, ještě že cesta vedla lesem. Jinak bychom se pěkně zapotili. Restaurace s kamennou věží vypadá hezky, ale i zajímavě, skoro jako malý zámeček s mohutnou věží. Na žízeň dáváme žateckou jedenáctku a pak už po dřevěných schodech míříme vzhůru. I tady je ochoz uzavřený, okna jdou však otevřít. Tady se však jen dohadujeme, co kde vidíme.

V autě na parkovišti jsme posvačili a už se vracíme. Ota by sice nejraději ještě do Frýdlantu, kde jsou další dvě rozhledny, ale nakonec jsem ho přesvědčila, že tam zajedeme jindy. Ještě si někdy musíme projít i západní část Jizerských hor.

V Bedřichově odbočujeme k dnešní poslední rozhledně Královka. Cestou jsem se téměř těsně před ní chtěla zastavit u zbytků sklářské hutě. Podle informací v informačním středisku tam mají být jen naznačené základy, podle prospektu by tam měla být půl metru vysoká torza obvodových zdí a sklářských pecí. Nevím zda jsme někde přehlédli směrovku, mělo by to být jen kousek od silnice u nějaké pěšiny, jenže se nedalo nikde zastavit a nic jsme neviděli. Oželela jsem zříceninu a pokračovali jsme tedy až k rozhledně.

Parkujeme údajně na placeném parkovišti, jen tu není nikdo, kdo by vybíral, ani parkovací automat. To nám samozřejmě nevadí. Další moc hezká kamenná rozhledna stojí samostatně vedle restaurace s upozorněním, že je nutno si v restauraci koupit vstupenku. Jako slušní návštěvníci si ji jdeme koupit, i když to nikdo nekontroluje. Musíme trochu podpořit turistický ruch. Tady se stoupá po železných schodech. Ochoz je otevřený, viditelnost pěkná, informace o okolí opět chybí. Je to škoda. Některé kopce už poznáme, ale zdaleka ne všechny.

U rozhledny je velký dětský areál s různými atrakcemi pro děti. V okolí však panuje čilý stavební ruch. Staví se tady asi čtyři objekty. Moc jsme se tu tedy nepletly a ihned odjeli. Program dnešního dne vyšel parádně, trochu jsme se prošli, ale také jsem si trochu odpočinula. Zítra snad zvládnu naprosto zničující výšlap na Frýdlantské cimbuří, který jsem na poslední den pobytu naplánovala.

Ota toho měl málo, šel si ještě vyšlápnout na rozhlednu Tanvaldský Špičák, i když ví, že rozhledna je v říjnu otevřena jen od pátku do neděle. Je to prý cvičný trénink. Prý je to skoro po rovině - tak si to pamatuje z doby před víc jak 30 lety. Do večeře zbývají skoro dvě hodiny, tak se prý trochu projde. Mně stačí pohled na tu jeho rovinu a samozřejmě se nepřipojuji.

Vrátil se za 1,5 hodiny s tím, že byl rád, že mne nepřesvědčil, abych šla s ním a že v sobotu tam už nejde. U rozhledny je skalní vyhlídka, ze které je vidět poměrně daleko, i když ne na všechny strany. Ten kopec však znova už šlapat nemusí. Já to jen s úsměvem uvítala.

Po večeři jsme poseděli v restauraci při pivu a vínku, ještě jsem připravila na druhý den svačinu a šli jsme brzy spát. Tak ať se na ten poslední náročný výlet vyspíme.

Z Plzně do Jizerských hor - 7. část — Jizerské hory — rozhledny na Jablonecku a Liberecku na mapě