Z Poličky na hrad Svojanov

Brzy ráno se loučíme s "anglickým" příslušníkem naší rodiny - kočkou Cherry, rasa britská modrá - a odjíždíme zlínským Expresem do České Třebové. Zde přestup na rychlík do Svitav a tady už nás čeká vláček motoráček, kterým ze svitavských rovin vystoupáme vysoko do kopců s lány polí a koberci lesů, na okraj Českomoravské vysočiny. Po necelé půlhodince cesty klesáme do líbezné mělké kotliny, v jejímž středu se uhnízdilo město Polička. Toto bývalé věnné město českých královen se i nám stane na 6 dnů přechodným domovem. Hotel Opus, ve kterém jsme si zajistili ubytování, vidíme už na dálku ... Po vystoupení z vlaku nahazujeme na záda těžké krosny a po Okružní ulici, kde poprvé vidíme část největší poličské pozoruhodnosti - městské hradby a věže - přicházíme na okraj městského parku a k "našemu" hotelu. Získali jsme ubytování v turistickém pokoji ve stylu retro. Protože je hotel Opus vlastně bývalý komunistický věžovitý panelák, tak to retro je ve skutečnosti pokoj s koupelnou, WC a balkonem z období před rokem 1989. Po ubytování a vybalení věcí si sebou bereme jen 1 menší batoh na fotoaparáty, minerálku a lehkou svačinu a vyrážíme na průzkum pozoruhodného městského jádra, ukrytého za prstencem hradeb. Procházíme si obě náměstíčka, proplétáme se spletí středověkých uliček a okružní cestou pod opravenými věžemi, které do výše vyčnívají z městských hradeb - ( ale o tom všem až někdy příště ) - a radostně se utvrzujeme v tom, že naše rozhodnutí vytvořit si z Poličky základnu pro výlety do okolí, bylo asi osvíceno "vyšší mocí" : je tu moc krásně a bude se nám tu líbit ... Zároveň si nacházíme "domovskou" hospodu, jíž se stane restaurace naproti nádherné městské barokní radnice na hlavním náměstí. Protože už se přiblížil čas oběda - alespoň podle hladového kručení v našich žaludcích, jdeme zjistit, co nám připravili dobrého. Manželka Jana zkouší kvalitu zdejší svíčkové a já neodolám lákadlu zdravé stravy a pochutnávám si na výpečcích se zelím a bramborovým knedlíkem. Poté se oba spokojeně odkulíme na autobusové nádraží, které se nachází hned vedle toho vlakového a čekáme na spoj do Svojanova.

Cesta na bývalý královský hrad začíná zajímavě : staršímu šoféru busu visí nad hlavou nápis "Nelíbejte za jízdy řidiče !" a naproti němu je u dveří umístěno zrcadlo s prasklinou a textem "Nic moc, co?" Po rozjetí vozu si za nás sedá jakési mladé cérčisko s rovnátky, které jede do Bystrého a pořád mi za zády mele pantem. Já se k ní otáčím v domnění, že cérka mobiluje, ale ona si celou cestu nahlas žvatlá sama pro sebe !!! Korunu tomu všemu nasazuje Jana, když si z batohu vybalí cosi zabaleného ve fialovém papírku a zakousne se do toho v domnění, že je to sušenka ! (A ono je to mydélko, které jsme každý vyfasoval s ručníkem v hotelu Opus na svoji postel !!)

Městečko Bystré nás už na dálku vítá dominantním kostelem sv.Jana Křtitele a P.Marie Kamelské. Původní mnohem starší kostel byl r.1726 přestavěn na barokní svatostánek a prý se jeho interiér zařizoval ještě 30 let ! Bystré má také velmi hezkou radnici - sloh stejný jako u kostela - a když se znovu rozjedeme, v jednom okamžiku je pohled na obě dvě městské dominanty jakýsi známý - jako by tu už člověk někdy byl a viděl to tady - no bodejť by taky ne, když se tady točily scény ze slavného filmu "Všichni dobří rodáci" ... Z náměstíčka sjíždíme do hluboce zařezaného údolí a na konci Bystrého míjíme krásnou "psaníčkovou" zámeckou fasádu, shlížející se v hladině rybníka. Tento zámek je nepřístupný, navíc má po požáru z roku 1978 zcela zničené interiéry a ty dnes slouží jen potřebám školy, pedagogického centra a jiným organizacím.

V údolíčku plném zatáček dojíždíme vousatého kmeta na kolečkových bruslích, který si to vesele šine středem silnice, nechce nás pustit a tak se nám ho podaří předjet až v jedné zatáčce přes bílou čáru ! Jen o minutku později nám z vedlejší boční cesty pod kola busu málem vletí jedna potrhlá cykloturistka ! ( V dnešním dusivém parném dnu s absencí slunce asi lidem vlhnou a rezaví mozkové závity a dochází ke zkratech v přenosu informací). Hodný pan řidič nás vysadí už na křižovatce u lomu, abychom v tom horku nemuseli nahoru na hrad do toho nejprudšího kopce a tak napřed míjíme množství zaparkovaných aut v bočním údolíčku a pak stoupáme po silničce zadem k hradu. Když jsem býval dítko školou povinné, moc rád jsem si v cestopisných knihách z brumovské knihovny četl o tropické džungli. Tento dětský sen se mi k mé velké nelibosti teď ve zralém věku splnil, ale to horké tropické dusno okolo nás je víc než nepříjemné !! A namísto vřeštění opic a papoušků člověk slyší akorát vřískot puberťáků a menších děcek, které byly drasticky odtrženy od svých facebooků a počítačových her a musí se teď s "debilními" rodiči tahat na jakýsi debilní hrad ... Nahoře je dneska trochu přeplněno, všude aut a lidí jak na pouti, však také dneska na hradě probíhají divadelní představení a scénky pro ty nejmenší. Jdu si vystát frontu na vstupenky - jeden stojí 110 kč, což se mi zdá trošku přehnané - a pak už procházíme vstupní branou v pásmu hradby s baštami na "okružní ulici" kolem hradního jádra se zříceninou hradního paláce. Nad hlavami nám do značné výše ční vyhlídková válcová věž. Původní hradní hláska byla opatřena břitem umožňující odklonění nepřátelských střel... Okolo opravovaného Domu zbrojnošů přicházíme rovněž k rekonstruovaným stupňovitým zahradám. Otevírá se nám odsud výhled dolů do hlubokého údolí Křetínky s městysem Svojanovem a jeho dominantou - kostelíkem sv.Petra a Pavla. Výhled bohužel poněkud narušuje stavební lešení a hluk pracujících dělníků, kteří kupodivu ani při divadelních slavnostech nepřerušili práce při opravě hradního areálu .

Na hlavním nádvoří stojí pod zbytky starého paláce miniaturní palác nový, před ním jeviště a na něm se zrovna odehrává jedno z představení pro děti a to v podání jediného herce. Omladinu to evidentně vůbec nebaví, však se to nelíbí ani nám dospělým !! Blíží se hodina prohlídky a tak s Janou čekáme před palácem, který od mé poslední návštěvy před více jak 10 lety buď změnil barvu fasády z bílé na žlutou, anebo mám výpadek v paměti. Čas kvapí, průvodce ani návštěvníci nikde, což je podezřelé a tak obcházíme palác z druhé strany a ejhle : on je tu vstup nový ! To ale Jana nemůže vědět, neboť je v těchto místech poprvé... Protože jsme prohlídku propásli,utíkám do pokladny napravit svůj kiks a vstupenky nám jsou přepsány na 16.hodinu. Manželka se jde posilnit kávou a bramborákem a já ve zbývajícím časem spěchám za bránu hradu, kde je na tur.šipce informace o jakési vyhlídce, vzdálené pouhých 300 m. Nakonec je to po lesní cestě do kopce 0.5 km a od božích muk se k mému velikému rozčarování neotvírá výhled na hrad, ale opačným směrem do jakési zvlněné - i když malebné - KRAJINY ...

Pak už se vracím za Janou a jdeme konečně na prohlídku hradního paláce. Také jeho interiéry jsou dnes zařízeny úplně jinak, než tomu bylo v době před 10 lety. Hrad Svojanov byl založen králem Přemyslem Otakarem II. na ochranu zemské obchodní stezky a stalo se tak v pol.13.století. Po jeho smrti zde krátce žila královská vdova Kunhuta se svým 2.manželem - Závišem z Falkenštejna. Ten si po její předčasné smrti na hrad přivedl svoji novou manželku. uherskou princeznu Alžbětu, a narodil se mu tady vysněný syn. Záviš pak ztratil soudnost a jel na křtiny pozvat dokonce mladičkého krále Václava, ten už byl ale dávno pod vlivem českých pánů, spřádajících intriky k odstranění nepohodlného Falkenštějna. Záviš byl zajat a pak vláčen po hradech, patřícíci opavskému vévodství, všude pohroženo fiktivní popravou a hrad za hradem se vzdával. V domnění, že jde jen o plané vyhrožování, hranou popravu ignorovala posádka Hluboké a pan Záviš zde byl skutečně sťat. Jeho hlava byla od trupu násilně oddělena tzv."plknem", což nemělo nic společného s dřevem, ale byl to typ zváště Ostrého meče ! Mezi zajímavosti hradu patří také to, že Otec vlasti - Karel IV. - určil, že Svojanov spolu s dalšími deseti hrady musí být nedílnou součástí královské koruny a nesmí být nikdy zastaven či dokonce prodán. Tento zákon nedodržel už jeho syn Zikmund...

Hradním palácem nás provází mladičký průvodce, který při výkladu často používá slůvka nespisovné češtiny jako "tož", "aj", "eště" a také říká "empír" namísto "ámpír"... Vybavení paláce je hlavně v měšťanském stylu, protože hrad vlastnila od pol.19.století už jen drobná šlechta a průmyslníci. Napřed nás čeká prohlídka sloupové síně s hradní galerií a prevétem. Ve vstupní hale 1.patra visí na stěnách krásné veduty českých hradů a také je tu zobrazen strašlivý požár města Poličky. Na to vše a na velký model hradu ze zdi shlíží portrét Prokopa Holého v životní velikosti. V 1.patře paláce můžeme na stropech salonků a pokojů obdivovat krásné empirové malby. pokoje panstva jsou rozděleny na společnou část a na část dámskou a panskou. Zaujme nás empirová postel v dámské ložnici, pánský přijímací pokoj, pracovna a jídelna s přípravnou. Expozice je všude kolem nás doplněna předměty každodenní potřeby, sbírkou hodin, porcelánem a jinými zajímavostmi. Zajímavé je také vybavení jednotlivých místností - setkáme se tu nejen s rokokem a empírem, ale také s "měšťanským" biedermaierem.

Po hezké prohlídce si venku toho kluka průvodcovského odchytím a ptám se ho, jestli není od nás z Valašska, když tak často při řeči používal "aj" a "tož" a on je to ogar z Brna, tady je na prázdninové brigádě a teprve s průvodcovstvím začíná a velice jej to "chytlo". Já si ještě neodpustím drobné rýpnutí o tom "empíru" a pak mu popřejeme hodně úspěchu při průvodcovské činnosti a ať jej to nepřestane bavit. Loučíme se a vycházíme ven z hradu, který je už 102 let majetkem města Poličky, definivně. ( Ty nepřestávající opravy hradního areálu znamenají to, že se mu radní města snaží vrátit podobu, kterou měl hrad v 19.století ...)

Strmou cestou zestupujeme dolů do městysu Svojanov, kupodivu sestup po malé svačině bez problémů zvládne i manželka. Napřed si jdeme zjistit, kde tady mají v centru obce zastávku busu a pak protože máme ještě čas, tak na průzkum miniměstečka. Okolo říčky Křetínky tu stojí řada krásně opravených dřevěných chalup v lidové stylu, nad nimi na návrší pozdně barokní kostelík sv.Petra a Pavla a odklud je také jediný výhled nahoru na Hrad Svojanov. Pak ještě na pitíčko do hospůdky na hasičské zbrojnici a odchod k busu a návrat "domů" do Poličky... ( Večer v hotelu neteče teplá voda, chystám se, že to půjdu ráno reklamovat ... a ony jsou jen barevně opačně nasazeny kohoutky, takže je to opravdu retro jak za Husáka !!! )( Přece jen mi to doma nedalo a zalistoval jsem v encyklopedii a zde jsem se k mému zděšení dozvěděl, že se empír čte "empír" i "ámpír" !! Takže se Ti velice omlouvám, ogare průvodcovských, přibývající lidský věk nikomu automaticky nepřiznává patent na moudrost ...)