Z Uhlířských Janovic k Sázavě.

Z Uhlířských Janovic k Sázavě.

Počasí se zase zbláznilo, už třetí den je léto, a to ještě není ani polovina března. To by v tom byl čert abych toho nevyužil k putování po vlastech českých. Naplánoval jsem trasu z Uhlířských Janovic, kam mám solidní autobusové spojení, přes Kamennou Lhotu a Čestín dolů k Sázavě do Kácova.

V Janovicích vystupuju kolem deváté na náměstí u kostela, chvíli okouním a pak vyrážím po žluté turistické za kostel a hned kolem dalšího kostela, tentokrát zasvěceného svatému Jiljí Havlíčkovou a pak Tyršovou ulicí ven z města.

Po pár stech metrech před elektrorozvodnou Doprava ze silnice polní cestou k lesu. A pak už jen příroda. Paprsky dopoledního sluníčka se prodírají mezi vysokými stromy a občas příjemně pohladí tvář starého muže. Cesta je pohodlná a suchá, občas i vystlaná mechem. Prostě si dobíjím baterky, kdo by se v polovině března nadál takového špacíru.

Po necelých třech kilometrech vycházím z lesa k návsi v Sudějově s kostelem sv.Anny. Vedle kostela kaple s pramenem vynikající vody, údajně léčivé a zřejmě bohatě využívané. Samozřejmě ochutnávám a zjišťuju jak taky může chutnat obyčejná voda. Zrovna si tu jeden chlapík stáčí do pet lahví a už má skoro plný kufr.

Hned za kostelem stále po žluté znovu do lesa, lesní pěšinou a později i asfaltkou rovnou jako lajna a pak přes louku do Kamenné Lhoty ke kapličce s rozcestníkem. Tady zacházím kolem rybníka až na konec vsi k dobře ukryté restauraci U Doudy, kdo o ní neví určitě jí nenajde. Samozřejmě dneska není otvírací den, což jsem víceméně očekával.

Vracím se na žlutou a pokračuju po silnici. Žlutá pak opouští silnici směrem ke Zbraslavicům a já dál po silnici přes vesnici Morány k Čestínu. Tam fotím monumentální kostel sv.Petra a Pavla a protože sluníčko hřeje tak že by se za to nemuselo stydět ani v červnu, stavuju se naproti v sympatické restauraci U Janatů. Dávám jeden vychlazený Kácov a kafe a dál se dávám po modré turistické.

S tou procházím krajem obce přes hráz rybníka a pár desítek metrů po hlavní silnici a pak z ní doleva kolem pastvin a statku Dolní dvůr a přes Čestínský potok. A tady je poslední modrá značka kterou jsem schopen najít. Podle mapy mám odbočit Doprava, zahnu Doprava. Na dalším rozcestí značka žádná. Vracím se a jdu dál rovně cestou kterou jsem přišel.

To už vím že tu žádná modrá nebude, ale jak praví klasik, mapa nejlepší přítel člověka, přijdu na silnici do Zruče, ze které po chvíli odbočuje silnička do vesnice Kněž. A jak se říká, všechno zlý pro něco dobrý, od kapličky v Kněži kde silnice končí by měla jít podle mapy neznačená cesta,která by se měla před Koutským mlýnem s mojí modrou setkat.

Je tam. Stará nepoužívaná asfaltka klesá po svahu kopce s hezkými výhledy na protější stráň a k Čenovickému potoku. Ten se později připojuje k Čestínskému potoku a tam už jsem zpátky na své modré. Cestu jsem si sice prodloužil, ale příště vím kudy kam (bude li jaké).

S modrou údolím ke Koutskému mlýnu, přes potok s rozcestníkem a Doprava po lesní asfaltce poslední kilometry přes Račiněves až na most do Kácova. Dost času jsem ztratil hledáním trasy takže na plánovanou prohlídku města už bohužel čas nezbývá, zpáteční vláček jede za čtvrt hodiny a další až za dvě. Takže třeba příště.

Ale ani zpáteční cesta vláčkem kolem podvečerním sluncem zalité Sázavy není vůbec k zahození. Na dobití baterek jako dělaná.

Co dodat. Hezká trasa většinou lesem a jinou přírodou kolem pětadvaceti, počasí zase jednou na jedničku s hvězdičkou. Můžu jen doporučit.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy