Z Velšských hor

Fotografie (1)

Země Cymru (čti kumri), známější pod svým anglickým názvem Wales, se může pochlubit hornatou, oku lahodící krajinou. Od severu k jihu jí prostupuje staré Kambrické pohoří, které bylo na počátku prvohor vyzdviženo z mořského dna. Důkazem jsou především zkamenělé schránky mořských měkkýšů, nalezené i ve vysokých polohách. Nejatraktivnější přírodní scenérie najdeme na severozápadě Walesu, kde byl na ploše 2140 km2 zřízen Národní Park Snowdonia (Eryri). V této oblasti je stále hojně používán původní keltský jazyk – velština, takže spousta místních názvů zní velice exoticky a nesrozumitelně. Na některých z nich si může cizinec jazyk zlomit – Aberystwyth, Llanwddy, Penrhyndeudraeth. Nejvyšším vrcholem Kambrických hor a zároveň celého Walesu i Anglie je 1085 m vysoký Snowdon (velšsky Yr Wyddfa), který leží necelých 20 km od mořského pobřeží, takže převýšení je tu značné. Pohodlné turisty spasí parní vláček, který šplhá po vysokohorské dráze z vesničky Llanberis až na samotný vrchol. Tam si vypijí šálek čaje a jedou dolů. Nesrovnatelně zajímavější je ovšem pěší výstup horskými stezkami. Úzkou silničkou lemovanou kamennými zídkami se dá dostat až do průsmyku Pen-y-Pass (359 m n. m.) Odsud se už každý musí spolehnout na svou výdrž, dobré boty a nepromokavou bundu. Strmé vysoké kopce kolem jsou porostlé jen nízkou trávou, na nichž se bělají roztroušeně se pasoucí ovečky. Kam oko dohlédne, neroste ani jeden strom. Odlesnění mají na svědomí nejenom drsné klimatické podmínky, ale zejména činnost člověka, který odpradávna mýtil lesy, aby získal Pastviny či pole. Formování KRAJINY ledovcem během poslední doby ledové je víc než zřetelné – hluboká karová jezírka, rýhy zanechané na skále údolí ve tvaru písmene U, které ledovec vyhlodal při své cest k moři. Někde se mi podařilo sejít ze stezky, zdolávám tedy masív po vzoru ovcí – po čtyřech po prudké travnaté stráni poseté balvany, s bagáží na zádech a foťákem kolem krku. Všude kolem stékají po kamenných svazích drobné potůčky nebo alespoň pokapávají vodní stužky. Jejich cílem jsou ledovcová plesa spojená navzájem prudkým horským potokem. V minulosti se zde těžila měď : svědky těchto časů jsou rozvaliny kamenných stavení, které se tu a tam krčí mezi balvany. Dnes se v nich prohání vítr a ovce. V okolí snowdonského masívu se těžila i břidlice. Z ní jsou zhotoveny zídky oddělující jednotlivé Pastviny i střechy domů ve vesnicích dole v údolí. Pod samotným Snowdonem se pěšina ztrácí v kamenném moři. Vrchol je zavalen v rychle plynoucím oblačném závoji, takže závěrečné stovky metrů zdolávám ve společnosti silného větru a mlhy. Vstoupil jsem do ponurého skalnatého království krkavců, jejichž chraplavý „zpěv“ se rozléhá široko daleko. Kromě nich sem zabloudí jen houževnaté velšské ovce, které svou obratností připomínají spíš kamzíky. Po třech hodinách chůze od průsmyku Pen-y-Pass je Snowdon dobyt a na navršené kamenné mohyle se v prudkém větru třepotá česká vlaječka. Trhlinami v mracích se nabízejí krásné výhledy – na východě na holé skalnaté kopce, na západě se ve večerním slunci přímo blyští hladina Irského moře. Zřetelně je vidět průliv mezi pevninou a plochým ostrovem Anglesey. Za jasného počasí a dobré viditelnosti se prý dá odsud dohlédnout až do anglické jezerní oblasti Lake District, na ostrov Man a dokonce i do Irska! Snowdon je ale šlehán západními oceánskými větry, takže zastihnout tu krásné jasné počasí se považuje za obzvláště šťastnou souhru náhod. Nízká spasená tráva na břehu plesa Llyn Llydaw je jako stvořená na stanování. Vlnky čeří obraz měsíce na vodní hladině, která je sevřena v kleštích horských hřebenů. Kdesi ve tmě nade mnou tuším siluetu vznešeného Snowdonu. Hrobové ticho, kolem nic a nikdo, než pár ovcí a krkavců. Převzato z časopisu Turistika a Hory číslo 3-4/1999

Poslední aktualizace: 3.12.2001

Z Velšských hor na mapě