Za dalekou historií a památkami do obce Libčevsi...

Jednou jsem jela z jednoho výletu přes tuto obec, kde stavěl autobus na návsi poblíž starobylého kostela, jenž mě zaujal svým slohem, že jsem si řekla, že se musím v budoucnu do této obce podívat. To jsem ale ještě netušila a ani neviděla při cestě ruinu zámku, který stál na vršku, neboť jsem seděla obráceným směrem.

A tak jsem se sem vydala s kamarádkou…

O obci Libčeves se dochovaly písemné záznamy z r. 1251. Nachází se v okrese Louny v ústeckém kraji, i když by se dalo říct, že leží na hranici tří okresů.

Tehdy tu stával rozsáhlý dvorec, který vlastnil majitel podivného jména – Protivec z Libčevsi. Jeho rod vlastnil toto panství 200 let. Pak se tu vystřídali různí majitelé, z nichž převážná část byla německého původu. Došlo tu dokonce k uzákonění úřední německé řeči.

V 18. století se rozvinulo hospodářství, vznikl tu panský velkostatek, sýpky, stodoly a poplužní dvory. Byl postaven panský pivovar s rybníkem. Rozšířil se také původní hospodářský dvůr nedaleko zámku.

Po zrušení nevolnictví v r. 1781 vznikaly sklářské manufaktury, palírny, a zahradnictví. Do správy velkostatku spadaly i částečně uhelné doly, jež vlastnili Lobkowiczové. Když se ujal trůnu císař František Josef I., rozšířila se i zemědělská výroba na panském velkostatku v Libčevsi.

Zkrátka obec Libčeves se začala postupně vzmáhat…K tomu přispělo i vybudování železniční tratě Mosteckou akciovou společností v r. 1898, která spojovala Most s Lovosicemi a vedla přes Libčeves, kde bylo postaveno nádraží.

Vznikem 1. světové války se výtěžek ze zemědělské výroby odvážel jako potravina na fronty. 28. října byla vyhlášena samostatnost Československa a byla provedena první pozemková reforma. Tím se zmenšil šlechtický majetek Lobkowiczů, kterým patřil panský statek v Libčevsi.

V letech 1949 – 1963 hospodařil již na jejich pozemcích Státní statek a Jednotné zemědělské družstvo. V r. 1964 se sloučily a vznikl Státní statek Libčeves, který ukončil svoji činnost v r. 1992. A tím taky nastal postupně rozklad celého panství. Kdysi přepychový zámek s přilehlými budovami se začal postupně rozpadat, a obyvatelé si materiál rozebírali na stavby.

Ale vrátím se k současnosti…

V současné době má obec něco přes 900 obyvatel. Obec má své historické jádro, ale i novou zástavbu. Pěstují se zde zemědělské produkty a za prací se dojíždí do okolních měst.

Tolik zhruba k historii obce.

My jsme se rozjely z Teplic vlakem do Mostu, kde jsme přestoupily na autobus, který nám jel zhruba za půl hodny do Libčevsi. Nádraží tam sice stále stojí, ale již zřejmě nefungující, aspoň podle fotografií, osobně jsme se k němu nedostaly. A v jízdním řádu byl uveden jako Doprava jen autobus.

Vystoupily jsme na zastávce u starobylého kostela, který mě okamžitě zaujal jako milovníka historie hned po prvním spatření. Dominuje totiž mohutnou věží celé obci. Stojí uprostřed Libčevsi, v sousedství poblíž původní tvrze, která byla spjata s kostelem. Kdysi tu také stával okolo kostela hřbitov, ale po stavbě silnice okolo něj byl zrušen.

Kostel je zasvěcen Stětí sv. Jana Křtitele.

Románská obdélná loď s mohutnou věží je nejstarší částí kostela. Pochází z let 1220 – 1230. Postavena je z kvádříkového a opukového a pískovcového zdiva. Věž kostela je pročleněna několika kvádry z černého kamene, jež tvoří přerušované lemování a na západní straně věže i černý kříž. Věž má barokní masivní báň se štíhlou lucernou a nad ní vztyčený železný dvojitý kříž.

Hlavní vstup do kostela je na jižní straně barokní vstupní předsíňkou z 18. století. Ve druhé polovině 15. století byl přistavěn pozdně gotický presbytář, který má nádhernou gotickou síťovou klenbu. Loď je ukončena v interiéru vítězným obloukem s patronátním erbem Lobkowiczů.

Barokní oltář z doby okolo r. 1700, znázorňuje výjev Salome, které zbrojnoš podává mísu s uťatou hlavou sv. Jana Křtitele.

Po levé straně vítězného oblouku je umístěna rokoková kazatelna z druhé poloviny 18. století. Na severní straně presbytáře je přebudovaná sakristie, pod níž je krypta s ostatky Vřesovců. Byl zde pochován r. 1605 v cínové rakvi a v sametových šatech rytíř Jan z Vřesovic a Doubravské Hory, která se nachází nad Teplicemi. Od r. 1588 – 1596 byl majitel panství v Libčevsi, byl císařským radou, nejvyšším lovčím a purkrabím na Karlštejně. Krycí kámen, který zakrýval tuto kryptu, na němž byl reliéf kostlivce – symbol pomíjejícnosti, je dnes vsazen do severní zdi presbyteria vedle vstupu do sakristie. Jsou zde ještě další náhrobníky, které jsou při zdech interiéru, ale již značně poničené. Taktéž další náhrobní kameny, taktéž poničené, jsou z venkovní strany kostela.

Nástropní rokokové malby v presbytáři zjevují život Sv. Jana Křtitele. Mimochodem je tu vyobrazena i hora Bořeň u Bíliny.

Zkrátka starobylý kostel „Stětí sv. Jana Křtitele“ je historický poklad, ovšem do dnešní doby značně poškozen, ale pracuje se již na jeho opravě. My jsme náhodou zjistily otevřené dveře do této svatyně a tak jsme nakoukly, a promluvily pár slov s pánem, který nás o kostele poinformoval.

Po prohlídce jsme se ještě porozhlédly po jeho okolí. U kostela stojí socha sv. Jana z Nepomuku otočená přes silnici k faře, která je též značně poškozená a snad i neobývaná, podle jejího vzhledu. Ale nově pokrytá střecha dává tušit, že i tato budova bude opravená. Okolo kostela se nachází historické jádro, kdysi dřívější obce Libčeves. Domy jsou opravené, je to tu okolo moc hezké.

My jsme pokročily dál k zámku, který na nás již od kostela vzhlížel na vršku na konci silnice. Tedy k jeho ruině, abych to upřesnila. Byly jsme tam hned, k zámku, k jeho vrchu, jsme došly docela širokou vozovou cestou, i když značně zarostlou a zjistily jsme, že se též opravuje. Vítal nás v ruinách v jeho patře muž, který se částečně podílel na jeho opravě. Jak jsme později zjistily, příchodem dalšího muže, jež byl pověřen hlídáním tohoto objektu, celé panství koupil nějaký Moravák a chce ho do 2 let opravit. No, když na to bude mít potřebnou sumu, která nebude rozhodně malá a taky potřebnou partu nejen odborníků, ale i pracovníků, tak snad by se mu to mohlo i podařit. Ale nějak se mi to nezdá, když jsem to celé obhlédla…

Bylo tu jen pár zdí, ale okolo bývalý panský dvůr, stáje, palírna, ale všechno v dezolátu. Byl tu dokonce i pivovar s rybníkem. Pivovar byl už obyvatelný podle ruchu, který se tam nacházel i podle jeho vzhledu. Ale panský dvůr, přináležející k zámku byl v ruinách, jen jedna budova byla opravena a to bývalá palírna. Ta byla vskutku krásná, měla jihočeský ráz štítu domu, i když nebyla ještě dohotovena kompletně. Od zámku vedly také zámecké schody, po nichž jsme jít nemohly, ústily u uzavřené brány.

Když jsem se tak porozhlédla po celém objektu, tak to tu muselo být kdysi za dob Lobkowiczů, kteří zámek vlastnili, moc hezké. Ale tehdejší Státní statky, nebo i JZD, jakmile se nastěhovaly do prázdných objektů takovýchto bývalých majitelů panství, kde po nich nezbyl žádný nábytek, zkrátka vůbec nic, aby mohly být otevřené k prohlídkám obyvatelstvu, tak tomu daly náležitý punc a kdysi výstavní panské sídlo vzalo rychle za své…Škoda, veliká škoda, neboť takovýchto památek leží ladem v naší zemi ještě dost.

Tak jsme byly u konce s prohlídkou a vzaly jsme zpátečku. Protože jsme měly ještě dost času k zpátečnímu odjezdu autobusu, tak jsme chvíli poseděly na lavičkách vzadu za kostelem a posvačily. Počasí bylo vyloženě výstavní na výlet a tak jsme byly rády, že jsme poznaly zase něco z historie z naší krásné české země, která je na ni velmi bohatá.