Za domorodci na Sever
Když se zamyslíme nad tím co vlastně znamená označení domorodec, tak to je člověk či človíček, který žije na určitém místě této planety a je tam doma a nenechá na svůj domov dopustit a miluje ho.
Tak přesně za takovými lidmi jsem se o víkendu vydal. Nečekejte, že pojedu na Severní pól, či do dalekých krajů, kde je zima a sníh. Já pojedu za domorodci do severních Čech. Výlet jsem si rozdělil do 2 dnů, protože mám dovolenou a tudíž více času a nějaká ta hodinka mimo můj domov mne nemůže rozhodit.
Jako správný náčelník Klubu přátel Milešovky musím tu naší horu Královnu Českého středohoří zkontrolovat, zjistit zda je vše v pořádku. Není-li na obzoru nějaká hora, která ji chce sesadit z trůnu, přece jenom České středohoří je sopečného původu a jeden nikdy neví.
Vyrážím v sobotu svým oblíbeným vlakem 8,35 z Kladna Ostrovce a pojedu dnes do Velemína, kde mám sraz s Vítkem. To jméno Vám něco říká? Neplete se je to náš odborný poradce našeho klubu, který v tomto kraji bydlí a bude mi dnes, jako už po několikáté dělat průvodce. Pro svoji rychlost jakou se pohybuje po těchto kopečkách má na Turistice přezdívku Rychloběžka. Jako vždy jedu vlakem až do Lovosic, kde přesedám na vláček motoráček, ale dnes je tomu jinak. Při nedávno proběhlých povodních přívaly vody podemlely svah nad obcí Radejčín a došlo k obrovskému sesuvu půdy na železniční trať i na rozestavěnou dálnici přes Středohoří. Takže vlaky minimálně do konce roku do této vísky nepojedou a proto pokračuji pod vrcholky místních hor autobusem. Po cestě vidím zas jiná místa než z vlaku, projedeme Lovosicemi, Opárnem a za chvíli vystupuji ve Velemíně. Zde na mě už čeká Vítek, po krátkém pozdravu „Milešovce zdar“, vyrážíme směr Opárenské údolí. Musím Vítka trochu brzdit z obav o mé boty, aby jeho vražedné tempo vydržely. Projdeme Opárenské údolí a kde na Milešovském potoce stávalo mnoho mlýnů. Míjíme Černodolský mlýn, který se proměnil v krásný penzion s funkčním mlýnským kolem. Po cestě se k nám přidává Vítkův soused z Velemína a tak se dozvím co je ve vsi a mezi domorodci nového. Celá cesta vede podél Milešovského potoka, který je nádherně čistý. Na konci údolí už jsme v obci Malé Žernoseky a loučíme s Vítkovým sousedem a dojdeme k vinicím, které bych zde nečekal. Vítek mne dneska ukáže Vyhlídku Kalvárie (259 m n. m.) a ukáže mi část Labe, které zde nese vznešený název Porta Bohemica –Brána Čech. Za chvíli se přesvědčím, že si toto jméno oprávněně zaslouží. Konečně po povodních je v provozu přívoz z Malých Žernosek do Velkých Žernosek. Za 20 Kč na osobu využijeme služeb tohoto mini korábu a vystupujeme ve Velkých Žernosekách v těsné blízkosti dálkové cyklostezky podél Labe. Povrch cyklostezky je z kvalitní zámkové dlažby a my jdeme směr Děčín, tudíž po proudu, vyfotíme si obr parník s Německými turisty. Tito naši sousedi se přijeli podívat na naší krásnou zem a prohlédnout si zblízka české domorodce a přesvědčit se, zda jsou opravdu tak sympatičtí jak psal nedávno jejich oblíbený list Der Spiegl. Po 1 km chůze odbočujeme pod viadukt pod železniční tratí a stoupáme do kopce na Vyhlídku. Vlaky jezdí po obou březích Labe, ta na pravé(myslím po proudu Labe) straně je spíše regionálního charakteru a pro vlaky nákladní, trať na levé straně je hlavní tah pro rychlíky na Děčín a dále až do Německa. Po krásném výstupu jsme konečně na Vyhlídce a máme Labe pod sebou jak na dlani. Je tu krásný výhled na vinice nad obcí Velké Žernoseky, na Lovosice a na vrcholky Středohoří, třeba na Milešovku, Lovoš, nebudu je jmenovat všechny. Po pokochání z výhledů a vyfocení zátočiny Labe se vrátíme zpět k řece a jdeme k přívozu. Občas kolem nás profičí cyklisté menší či větší rychlostí, tuto cyklostezku využívají i pěší turisté a tak vzájemná tolerance musí být ze strany velocipedistů i turistů. Do odjezdu přívozu, který jezdí vždy v celou a v půl hodině nám zbylo trochu času a tak nakoukneme na kraj obce. Přijíždí loďka plná cyklistů a čekáme než se vysoukají z lodi a pak se nalodíme my a s námi taky několik cyklistů.
Po náročném výstupu a sestupu nás začal sužovat hlad, ruku v ruce se svoji sestrou žízní. Proto usedáme do občerstvení u přívozu v Malých Žernosekách a po dobré klobásce a vypití lahodného moku vyrážíme po cyklostezce do Lovosic. Vítek mi ukazuje až kam při posledních povodních dosahovala voda a zastavujeme se u kmenu velikána stromu, který se doplaval při povodních. Cyklostezka do Lovosic je už pro cyklisty i bruslaře po povodních v provozu a už chybí jen drobné kosmetické úpravy v okolí, aby to bylo dokonalé. Hlídám si čas, protože dnes v Lovosicích moje cesta nekončí a pojedu dál na Sever. Prošli jsme Lovosice a Vítek mi ukázal to, co stojí za to vidět. Konečně jsme na nádraží, já doplňuji zásoby vody před dalekou cestou a Vítek si zakupuje lístek na Vlakobus, který ho zaveze domů.
Mně asi za ½ hodiny přijede vlak, který mě zaveze dál na Sever a rozloučím se s Vítkem a nasedám do rychlíku do Děčína. Mým dalším cílem na dalekém Severu je obec Jiřetín pod Jedlovou, kde chci v neděli s kamarádkou z mládí zdolat místní horu Jedlová 774 m n.m..
Po půlhodinové jízdě luxusním City Elefantem vystupuji v Děčíně a přestupuji na bus, který mne asi za hodinu zaveze do Šluknovského výběžku. Moje konečná destinace pro dnešní den je vesnice Jiřetín pod Jedlovou. Autobus se šplhá přes Českou Kamenici a přes Chřibskou. A mě se naskytne zpoza oken busu nádherný pohled na další krásná místa Severu.
Autobus se prodírá mezi vrcholky Lužických hor a mě se vrací v mé paměti vzpomínky na dětství, kdy jsme v Lužických horách prožili krásné chvíle na chalupě strýce. Vystupuji na náměstí v Jiřetíně pod Jedlovou a neznámých domorodců se ptám na směr na Chatu Slovan, kde má zamluvené ubytování. Po 15 minutách chůze již stojím před Slovanem a už na mě čekají, dostanu večeři, vypiji pivo, dám si káfíčko a jdu se ubytovat . Krásný den končí, já si ještě prohlédnu ve foťáku fotky ze Středohoří a jdu docela brzo spát.
Tak a je tu neděle, ráno se sám budím v 5,30 a po chvilce přemýšlení, kde jsem, zase usínám a až do zazvonění budíku v mobilu už jen pospávám. Dostanu luxusní snídani, kterou ani nedojím, přece jenom mě čeká výstup na horu Jedlová. Po večerním tel. hovoru s tím správným domorodcem, přesně domorodkyní mám ujednáno místo i čas kde se sejdeme a začneme výstup na horu Jedlová. Po rozloučení s domorodci ve Slovanu vyrážím do středu obce na náměstí kde máme místo srazu. Vycházím raději s časovým předstihem, přijít na sraz s někým koho jsme neviděl asi 20 let, by nebylo to pravé ořechové. Čas mám dobrý a tak po cestě ještě fotím staré chalupy typické pro Lužické hory a kostel Nejsvětější Trojice. Zaskočím ještě do infocentra pro Turistické vizitky a razítka do deníčku. Máme sraz u lavičky a tak těsně před časem našeho srazu obejdu všech asi 7 laviček na náměstí a konečně se setkáváme. Protože nemám písemný ani ústní svolení k zveřejnění identity mojí kamarádky, budu tuto milou osůbku nazývat Květinka. Navzájem jsme se poznali a vyrážíme vzhůru do kopce, to většinou bývá, že na horu se jde do kopce. Náš cíl je hora Jedlová a vystoupat na rozhlednu a podívat se do kraje. Je to středně nároční výstup, který chvilku vede podél sjezdovky a potom mírné stoupání kolem hory. Od náměstí až na Horu je to asi 3 km. Začátek cesty vede podle krásné Křížové cesty, která je zakončená kaplí. Nechám se od Květinky poučit o tom jak to zde chodí, to je výhoda když máte za průvodce domorodce. Ze soboty už jsem rozchozený a tak stoupání mi problémy nedělá a čím vystupujeme výše se nám otevírají krásné výhledy na okolní kopce. Za rozhovoru, co jsme zažili za posledních 20 let se dostaneme na vrchol Jedlové a stojíme před rozhlednou. Počasí je luxusní, teploučko a na obloze není ani jeden mráček, při takovém počasí s oblibou říkám dětem, kdo najde mrak dám mu 5 korun, dneska bych mohl klidně nabídku zvednout o několik nul. Tato zděná rozhledna z roku 1891 byla znou otevřena po rekonstrukci v roce 1993, měří asi23 metrů a musíte vystoupat něco přes stovku schodů. Po chvilce námahy se vám z rozhledny nabídne nádherný kruhový výhled. Z vrcholu rozhledny byl překrásný daleký výhled a s Květinkou jsme se shodli, že viditelnost byla okolo 100 km. Moje osobní domorodá průvodkyně mi potvrdila, že takový daleký výhled je zde málokdy a jako já byla z výhledů nadšena. Pomocí její zkušeností a pomocí vstupenky se bezejmenné kopce proměnily v určité vrcholy. Viděli jsme území třech států,do Čech do Polska a do Německa. V Polsku jsou vidět tepelné elektrárny a stejně nejkrásnější výhledy byly do naší krásné vlasti! V dálce byla vidět Sněžka, vedle Ještěd a ještě dál hrad Trosky, blízko pod námi hora Klíč, v dáli Bezděz, vedle vykukoval vrchol Řípu, Buková hora a samozřejmě Milešovka a Kletečná. Česko Saské Švýcarsko a nebudu jmenovat vše. Po pokochání z výhledů sejdeme z rozhledny, jdeme na rozcestí a potom do leva na hrad Tolštejn. Čas mám dobrý, je kolem 13 hodin a autobus mi odjíždí 16,17. To už klesáme z kopce po cestě, která nás po 2 kilometrech zavede ke zřícenině hradu Tolštejn. Hrad Tolštejn (původně Dohlenstein, Kavčí skála) je zřícenina středověkého hradu z roku 1337. Zaplatíme vstupné 15 Kč na osobu a dostaneme žeton, který se vhodí do turniketu a otočením se dostanete do areálu hradu. Hrad leží ve výšce 607 m n.m. a tak hora Jedlová je nad vámi a zase máte blíž samotnou obec Jiřetín. Po prohlídce zříceniny hradu usedáme do hradní restaurace a dáváme si oběd. Já piji pivo Kocour z regionálního pivovaru a zase ochutnám něco nového, ale Březňák je Březňák.
Po dobrém obědě sestupujeme do Jiřetína a kolem nás doslova proletí na kolech zas němečtí turisté. Občas na nás něco pokřikují, kdybych byl znalý jejich řeči asi by to znamenalo, pozor jedu nebo tak nějak. Došli jsme do Jiřetína a do odjezdu autobusu mně zbývala asi hodinka a tak jsme s Květinkou poseděli na náměstí a já si ještě zaskočil do infocentra pro nějaké plakátky. Těsně před odjezdem jsem ještě poradil jednomu kolemjdoucímu kde je cukrárna, stáli jsme od ní asi 10 metrů a tak jsem zamachroval. Autobus přijel včas já se rozloučil s Květinkou a poděkoval ji se slovy, že se snad uvidíme dříve než za 20 let, jsem nasedl do autobusu. Pak jsem se stejnou cestou přes Děčín a Kralupy nad Vltavou dostal domů do Kladna. Zažil jsem zase jeden krásný výlet a zjistil jsem, že domorodci nemusí být jen v daleké Africe, najdete je i u Vás doma.