Za poznáním Kladna a jeho okolí.

Konečně jsem se ,,rozhoupal“ k tomu, abych vyrazil poznat další město a jeho okolí, kde jsem nikdy nebyl (tedy až na jednu výjimku- nádraží). Jedná se o město Kladno. Už je to nějakou dobu, kdy jsem byl zván kamarádem Honzou k němu na návštěvu, nějak jsem pořád nebyl schopný té pozvánky využít. Konečně jsem se tedy k tomu dostal a po dohodě s Honzou jsem vyrazil na víkend 28.-29.6.2014 návštěvu uskutečnit.

V sobotu ráno jsem šlápl do pedálu svého bicyklu a ze svého bydliště ve Velemíně jsem sjel dolů do Lovosic a odtud se přesunul vlakem do Kralup nad Vltavou. Dá se říct, že teprve až zde na stanici začal můj výlet za poznáním Kladna a jeho okolí. Jenže můj časový plán dostal hned na začátek pořádné ,,trhliny“. Můj železniční duch se probudil v plné parádě a než jsem vyrazil, musel jsem udělat několik snímků různých vlaků- to bych prostě nebyl já, kdyby mě železnice nechala takzvaně chladným. Po dostatečném uspokojení mého železničního ducha jsem ale už opravdu nasedl na bicykl a vyrazil jsem směr Kladno.

Při cestě do Kladna jsem se rozhodl navštívit hrad Okoř, prohlídka hradu za asistence příjemné mladé průvodkyně hezky utekla a po obědě v hradní baště jsem pokračoval v přibližování se ku Kladnu. Krátkou zastávku jen kvůli turistické známce sem uskutečnil ještě v památníku Lidice. Jednu prohlídku tohoto místa s velmi pohnutou historií jsem už uskutečnil v minulosti, proto jsem se k tomu tentokrát nerozhodl, on na to také člověk musí být dobře připraven, hlavně psychicky, jsou i tací, kteří se těmto místům vyhýbají, hlavně Ti, co zažili 2. Světovou válku, není se co divit, měli by jsme mi, co jsme hrůzy války nezažili, mít pochopení pro ty, kteří hrůzy války zažili….

Teď už ale zpět do veselejších momentů. Po koupi známky jsem vyrazil do nových Lidic, ty jsem projel a na konci obce už mi volal Honza, kde se nacházím, snažil jsem se mu to vysvětlit, ale chvílemi to byl téměř nadlidský úkol přes ten hluk, které vytvářeli vzlétající dopravní letadla z Ruzyňského letiště, které je poměrně nedaleko. No, i přes ten hluk jsme se nakonec s Honzou domluvili, co a jak a pokračoval jsem dál v cestě směr Kladno. Po nějakém čase sem do Kladna úspěšně dorazil a zde začalo dobrodružství v podobě telefonického domlouvání s Honzou a hledání, kudy a jak mám dál jet. Nakonec jsme se dohodli, že Honza za mnou dorazí na svém bicyklu k železniční stanici, kam jsem po domluvě s ním dorazil.

Nastalo shledání s Honzou. Po přivítání a pár úvodních slovech mi Honza nabídl, že by jsme se mohly projet po cyklostezkách obepínajících Kladno. Samozřejmě jsem neodmítl, tak jsme tedy vyrazili. Podle vyprávění Honzy měli být cyklostezky kolem Kladna v dobré kvalitě a poměrně v rovinách, vše zmíněné se následně opravdu splnilo. Místy se cyklostezky skládají z jemné udusané šotoliny a někde z asfaltového povrchu, což je i případ nově otevřené cyklostezky, vedené po tělese bývalé železniční trati z Kamenných Žehrovic do Tuchlovic. Na té jsme též byly, ale tuto cyklostezku jsme projeli z jednoho důvodu- Honza se před mnou zmínil, že jsou nedaleko ,,jedny“ mechanické závory, proč uvozovky, se dočtete následně. Aby jsme se dostali do Kačic, kde se mechanické závory nachází, cyklostezku vedenou po tělese bývalé tratě jsme museli po chvíli opustit, abychom se dostali tam, kam jsme chtěli. Když jsme se blížili ke Kačicím, bylo mi jasné, že jedněmi mechanickými závorami to určitě neskončí, už z dálky jsem uviděl, že se tam nachází nejen mechanické závory, ale i dvě mechanická návěstidla a jak sem i dál zjistil, nacházejí se tu i druhé mechanické závory, řeknu, vám, tedy v tomto případě napíši, můj železniční duch se v této oblasti pěkně vyřádil a to ještě není zdaleka nejspíš všechno, podle drátovodů toho tu dál musí být ještě víc, ale tím už jsem nechtěl svého hostitele nějak obtěžovat, ono, kdo není železniční fanda, nic moc mu ,,mechaniky“ a spol. neřeknou, to se dá i pochopit, já se například zase nevyznám moc v autech, asi tak….

Po zdokumentování všeho, co mé železniční oko uvidělo, jsme už vyrazili s Honzou na zpáteční cestu do Kladna, při cestě jsme se ještě zastavili u Turyňského rybníka, nacházejícího se v přírodní rezervaci Záplavy- rezervaci, která je významným územím okresu Kladno, hlavně co se týče různého ptactva atd.

A už jsme úspěšně dorazili do Kladna, konkrétně do bydliště Honzy, noc na neděli jsem přespal právě zde, to ale už asi každému došlo. Po večeři jsme se vypravili do nedaleké hospůdky na pivko. Jen jsme došli na místo, začalo pršet, ale ani mě to moc netrápilo, hlavní bylo, že počasí přes den přálo. Jestli jsme si ale mysleli, že tu budeme mít klid, tak jsme se pěkně mýlili, v předzahrádce, v které jsme seděli, si totiž hráli děti na koloběžkách a při tom dělali pěkný ,,rambajs“, místo, aby je rodiče napomenuli, aby se trochu uklidnili, nechali je dál řádit, jak hotová malá tornáda. Po jednom pivu a něco drobného k zakousnutí jsem Honzovi navrhl, jestli by jsme se nešli jen tak někam projít na čerství vzduch a hlavně, kde je klid, už mě začala pomalu třeštit hlava z toho hluku, který vytvářeli ty děcka. Honza nebyl proti a tak jsme vyrazili, přestalo i pršet, takže v procházení a dalšího objevování Kladna nic nebránilo, Honza mě provedl různými zajímavými místy, nacházejícími se kolem Kladna, až jsme se ocitli v jedné vesnici, ale už si nevzpomenu, jak se jmenovala, no nic, to není nakonec tak podstatné, podstatné bylo, že vládnul večerní klid, už se začalo stmívat, tak jsme zaveleli ke zpáteční cestě, ono potkat tahle za šera v lese například nějakého divočáka, nemusí být zrovna nic příjemného. Když jsme dorazili k Honzovi domů, nastala už skoro úplná tma, Honza mi připravil ,, pelech“ a pak jsme šli spát, abychom byly fit na další den, tentokrát neděli.

Ráno nás přivítalo ne zrovna moc hezké počasí, bylo zataženo a ty mračouni mračounovití nevěstili nic dobrého. Už předchozí den jsme s Honzou naplánovali, že se půjdeme podívat do Sládečkova vlastivědného muzea a do samotného města Kladna. Po snídani jsme tedy vyrazili za dalšími objevy, zejména pro mě. Došli jsme pomalu do historické části Kladna, kde se nacházeli různé zajímavosti, jako například krásné kresby na dvou domech, či sluneční hodiny a mnoho dalšího. Pak jsme dorazili na hlavní Kladenské náměstí- náměstí Starosti Pavla. Náměstí bylo pojmenováno na památku starosty Františka Pavla, který se stal jednou z prvních obětí Nacistické okupace. Ale zase k veselejším věcem. Tomuto náměstí vévodí velká radnice a hlavně monumentální kostel Nanebevzetí Panny Marie, o tom vám napíši zvlášť v samostatném článku.

Dál mě Honza zavedl do zámecké zahrady, kde se nachází medvědárium, medvědi se ale jak naschvál zrovna pře námi schovali, asi se nás báli, nebo jednoduše nestáli o zvědavé návštěvníky. S ,,medvědí“ nepořízenou jsme se tedy vypravili k hlavnímu našemu cíli, Sládečkovu vlastivědnému muzeu, o tomto muzeu Honza napsal zvlášť článek, odkaz zde https://www.turistika.cz/vylety/kladno-sladeckovo-vlastivedne-muzeum. Prohlídka muzea byla pěkná, dozvěděl jsem se různé informace o Kladně a i o historii pytláctví, probíhala zde totiž zrovna výstava o této nehezké činnosti.

Po prohlídce jsme prohodili pár vět s průvodkyní a její kolegyní a vyrazili dále, jenže jak jsme vylezli ven, zjistili jsme, že prší- tušil jsem to už ráno, že bude pršet, ty mraky a předpověď počasí tomu nasvědčovali. V tomto případě bylo dále vše dané. S Honzou jsme se přesunuli na MHD a jeli zpět k němu domů, zde jsme poobědvali, prohlídli si ,,pár“ fotek u Honzy na počítači. Nastal ale už čas se pomalu rozloučit, čas se nachýlil ke zpáteční cestě domů, úvahy, že bych to přeci jen vzal místo vlakem opět na bicyklu, vzali díky počasí rychle za své, tak mě Honza doprovodil na místní staničku Kladno- Ostrovec, kde jsem se s ním před příjezdem vlaku směr Kralupy nad Vltavou rozloučil, poděkoval jsem mu za pohostinnost- je vidět, že je Honza opravdový kamarád a tak to má být, jsem za to velmi rád, že jsme se poznali, člověk má mít kamarády, na které se může spolehnout.

Vlak přijel, tak jsem nastoupil i se svým bicyklem a razil směr Kralupy nad Vltavou, zde jsem přesedlal na rychlík do Lovosic, no a v Lovosicích, představte si to, dokonce i přestalo pršet, využil jsem toho, šlápl do pedálu a po asi půl hodince jsem zdárně dorazil domů. A ve Velemíně opět po mém příjezdu zase začalo pršet, ti ,,na hoře“ mě musejí mít rádi.

A zase, jak je mým zvykem, pár slov na závěr, za ten víkend jsem toho objevil a poznal až až. Honza se ukázal jako výborný průvodce svou domovinou a i za to mu děkuji, alespoň jsem se nemusel obávat bloudění. Takže, teď je na Honzovi, aby i on postil návštěvou moji domovinu, i v Českém středohoří se nachází tolik zajímavého na objevování, a jen tak mimoděk, poctít návštěvou České středohoří i Kladensko můžete i Vy, milí čitatelé- turisté.