Zakládání Trampské osady - ( Retro 1984 )

Fotografie (1) • Foto: Franta

Od svých přátel Harryho a Aňos, kteří spolu začli chodit, jsem dostal zajímavé pozvání na "výlet" - zúčastnit se s nimi kdesi v Oderských vrších zakládání trampské Osady.

Nabídka mne docela zaskočila. Nikdy jsem nebyl trampem, ani organizovaným členem KČT, neboť můj styl cestování by se dal označit jako turistické tuláctví.

Jelikož ale rád poznávám něco nového a víly mě do vínku obdařily i neskutečnou zvědavostí, rád jsem na jejich pozvání přikývl. Snad mne tam ti trampové nesežerou...

Další sobotní ráno koncem května jsme vyrazili vlakem na cestu. V Horním Lidči přestup na vlak do Vsetína, zde hodinka na svačinu a courání po městě a doplnění zásob a pak pokračujeme dalším vlakem do Hranic. Do našeho kupé přistupují dvě kočky čundračky a tramp Špína. V Hranicích na Moravě sedáme do vlaku na Ostravu, ale vystupujeme už v Bělotíně. Čekají nás tu trampské spojky, ale kamarád Špína cestu dobře zná a tak nás vede on.

Pohříchu nasadí tak ostré tempo, že mu sotva stačíme. Trochu remcáme, ale nezbývá než držet hubu a krok!
Přes obec a za ni po silnici, pak odbočujeme zkratkou přes rozlehlé lány ke vzdálenému lesu, tam narážíme na asfaltku a zanedlouho už stojíme na fleku.

Flek neboli tábor pod Skálou Bratrství se nachází ve starém opuštěném lomu v lese, je tu asi tak 100 lidí a ti všichni nás zvědavě okukují. Vidíme tu i rodiny s dětmia někteří jedinci tu mají z celtových dílů dokonce postaveny stany. Po přivítání jsme se s kamarády natáhli do trávy a čekali, co se bude dít.
Napřed nás navštívil tramp zvaný Flaška, který loudil, abychom s ním šli na pivo do blízké vsi do hospody. Když neuspěl, odešel otravovat další účastníky. Kolem obcházel i sám velký Šerif a zapisoval si jména soutěžících na jednotlivé disciplíny. Z hecu jsme se s Harrym přihlásili skoro na všechno!

Pak začaly přeháňky a jen co začalo pořádně pršet, tak i první soutěže. Po kulturní vložce, kdy děti přednesly básně, začala i první " chlapská" soutěž - DEKOMLAT.

Představte si duel dvou borců - šátkem jsou jim zavázány oči, aby nic neviděli, každý dostane do rukou svázanou velikou deku na způsob kyje a kdo s ní 3 x zasáhne toho druhého do hlavy, tak vyhrál a čeká ho postupka. Ostatní kolem těch dvou zápasníků utvoří obří kruh a povzbuzují zůčastněné borce. Možná se to podle popisu nezdá, ale je to opravdu sranda!

Já jsem se k mému velikému překvapení probojoval až do finále, kde jsem se utkal s dvoumetrovým hromotlukem, v civilu řezníkem. Ten do mne řezal jak do jitrnic - po jedné jeho bombě jsem udělal kotrmelec vzad a zboural komusi stan - a skončil jsem na krásném druhém místě a dostali jsme oba místo diplomů placky.

Mezitím se přehnala další přeháňka a soutěžilo se v běhu z kopce dolů a nahoru k táboru se zvázanýma nohama. Následovalo vaření vody v ešusu na čas a zde odpadla víc jak půlka zúčastněných, neboť dřevo bylo po dešti mokré a kdybyste lítali po lese a nějaké suché smrčí i našli, tak se zase nevlezete do časového limitu, který činil 8 minut!

Při přesekávání klády na čas soutěžila i křehká dívčina s přízviskem Sirotek. Ta se do polena pustila s takovým elánem a razancí, že k velikému překvapení všech suverénně zvítězila a dala nám všem "ostříleným dřevorubcům" pořádně na frak!

Poněvadž mně, Harrymu a Aňos došly cigarety, požádali jsme Šerifa o svolení a já je skočil koupit do blízké vesnice Nýdku.

Po návratu jsem všechny trampy našel na veliké louce pod Osadou, kde právě probíhala disciplína Hod Granátem - vajíčkem. Dva jedinci si stoupli proti sobě napřed na vzdálenost pěti metrů a ten první musel chytit vejce, které mu ten druhý hodil - samozřejmě neporušené. Při úspěšném odchytu se vzdálenost zvýšila o dalších 5 metrů a tak to pokračovalo až do tragického konce zúčastněného vajíčka. (A kdo vejce nechytil, tak měl smůlu, protože všichni přece dobře víte, co udělá rozbité vejce při pádu ze stolu na zem a ne tak ještě, když ho po vás někdo hodí!)

Úderem 22.hodiny proběhlo slavnostní zapálení Táborového ohně s projevy a Trampskou hymnou a poté započalo večerní a noční klání: Zpěv a hra na kytaru, Vtipy, Veselé vyprávění, Falešný zpěv, Soutěž o největšího Lháře atd...atd...

Byla to všechno strašná sranda, větší už jsem dlouho nezažil - kamarádi trampové mne opravdu velmi překvapili, jak to měli všechno perfektně zorganizované a taky tím, že tu platil absolutní zákaz alkoholu - k pití všech účastníků bylo přichystáno několik beden kofoly a "žíznivého" kamaráda Flašku už brzy odpoledne vyloučil z Osady!

Výborná zábava pokračovala až do chvíle, kdy na řadu přišla pantomima. Jeden tramp zrovna předváděl, jak jezdí se svým trabantem, když pár metrů od nás sedící borec zničehonic zvedl hlavu a začal výt jako šakal. Všichni ztichli, díváme se na něj a kluk se tam válí ve strašlivých křečích. Okamžitě všichni k němu, poléváme ho vodou, vytahujeme zapadlý jazyk - kluk už je v bezvědomí a tak ho jeden trampský pár středního věku bere do auta a odjíždějí s ním na pohotovost do Hranic.

(Naštěstí to nebylo nic vážného - kluk měl jen záchvat padoucnice, ale pro ty z nás, kteří něco takového viděli poprvé v životě, tak to byla pěkně děsivá podívaná.)

Z ohně už nic nebylo, Šerif vyhlásil volnou zábavu, ale už to nikoho moc nebavilo a protože už byly skoro 4 hodiny ráno, tak jsme zalehli do spacáků a oddali se posilujícímu spánku.

Dopoledne jsme se vrátili do tábora, ale většina lidí už byla pryč. A tak jsme s "pozůstalými" ještě poseděli do oběda, povyprávěli a vyslechli nějaké ty nové vtipy ve stylu " O zlatou mříž" a pak balení a loučení a s docela velkým houfem trampů vyrazili do Bělotína k vlaku. Cestou jsme se stavěli v jedné hospodě - dalším velkým překvapením bylo, že kamarádi trampové jsou mimo Osadu normálními smrtelníky a pivo a rum rádi!

Posezení v hospodě se protáhlo až do pozdních odpoledních hodin (málem jsme ji celou vypili) a já musel stát skoro celou cestu z Hranic až do Lidče při otevřeném okně, abych trochu vystřízlivěl a doma mne nečekala na uvítánou pádná pravice mého taty!