Pivní týden — úterý je výjimka — Střítež nad Ludinou - pálíme slivovici

Ráno si můžeme přispat. Již při našem včerejším příjezdu do Přerova jsme se dozvěděli, že se můžeme jít dnes podívat, jak vzniká slivovice. Je to super. Už jsem pomáhala při přípravě ovoce – zakládání kvasu. Viděla jsem, co to v bečce dělá – jak to tam kvasí. Takže teď konečně uvidím i ten další – stejně důležitý postup. Je otázka, co je důležitější. Když bude špatný kvas, nemusí být ani co pálit. I to se prý občas stává.

Ve 12 hodin odjíždíme vlakem do Hranic, kde na nás čeká neteř Jitka a odváží nás do Pálenice a moštárny Pod Lípou ve Stříteži nad Ludinou, kde jsou na 13. hodinu objednaní. Jarek už tam čeká. Obsah beček ještě venku vyléváme do kádě. Tím naše práce končí. Většina lidí zde pak čeká, až se celý proces ukončí, je však možno se domluvit, odjet a přijet si pro hotovou slivovici.

Pak už jdeme dovnitř. V jedné velké místnosti jsou dvě zařízení na pálení a jeden člověk, který to obsluhuje. Shodli jsme se na tom, že je to palič (soustružník soustruží, obráběč obrábí, takže palič pálí). Všude voní slivovice. Palič vcucne náš kvas do kádě, která samozřejmě musí být po předcházejícím kvašení vyčištěna. Zde se to už samo ohřívá při teplotě do 90 °C. Tato teplota se po určitou dobu musí zachovat, během té doby se odpařuje alkohol, výpary se odvádí, ochlazují a již čistý alkohol teče do další již menší kádě. Během této doby se zjistí, jak kvalitní byl kvas. Pokud je málo vykvašený a měřič alkoholu naměří méně než 50 %, tak je jasné, že slivovice nebude kvalitní. Pokud je kvas překvašený a je samá voda  nebo málo prokvašený, může být výsledek ještě horší. Vyjímečně se stanou případy, že se prý dál už nepokračuje a veškerá práce byla zbytečná.

Naše slivovice teto krok zvládla dobře a následuje druhé pálení v menší kádi. Postup je prakticky stejný. Opět se odpařuje alkohol, výpary se ochlazují a slivovice vytéká do připravené nádoby. Zpočátku vytéká hodně silná – podle kvality kvasu může mít až 80 % alkoholu. Množství alkoholu postupně klesá, jak je možno sledovat na malém alkoholměru, přes který slivovice protéká. Slivovice musí téct přes měřidla, aby náhodou stát nepřišel o daň z alkoholu. Tuto vytékající slivovici už je možno ochutnávat. Tady nastává důležitý okamžik, kdy je nutno sledovat, jak se obsah alkoholu snižuje. Zde se právě ovlivňuje konečná kvalita. Doporučuje se ukončit pálení na 30 – 40 %. Chuť i procenta palič poctivě sleduje. Pokud se pálení ukončí zbytečně dřív, přijde se třeba o nějaký litr kvalitní slivovice, pokud se zaváhá a okamžik ukončení se prošvihne, může mít slivovice ten tzv. ocásek.

Slivovice v nádobě se musí nejdříve řádně promíchat, aby se sjednotila tekutina s různými procenty alkoholu. Pak se část odebere do odměrného válce, kde se zjistí skutečné množství alkoholu. V závislosti na požadovaném síle slivovice a pomocí tabulek se dolije destilovaná voda, promíchá, samozřejmě ochutná a již se to slévá do připravených nádob. Na převoz se doporučuje nádoby plastové, ale doma je nutno to okamžitě přelít do skleněných lahví či demižonů. První čtyři týdny je nutno nechat lahve otevřené, aby ještě vyvětrala. Během té doby prý klesne obsah alkoholu ještě o 1 %. Je samozřejmě vhodné ji zakrýt látkou, která ji ochrání před prachem a hmyzem.

Pokud tento postup čte někdo, kdo to vše zná, tak doufám, že to moc nezkritizuje. Tomu se omlouvám. Jsem laik a laikem zůstanu, takže tomu odpovídá i tento popis. Moc se mi to však líbilo.

Ještě jsem zapomněla na jednu neméně důležitou činnost, kterou má palič na starosti. Musí se starat o žaludky čekajících, samozřejmě jen v momentu, kdy má chvilku času. Nabízí malé občerstvení, pivo, limo, kávu, zpravidla mívá i klobásy či něco k zakousnutí. My tam byli už vlastně na konci sezóny, takže klobásy došly. Musely nám stačit slané tyčinky, Otovi pivo, nám limonáda. Ale přežili jsme a odcházeli opět o něco chytřejší.

Jarek nás ještě hodil na nádraží a šel domů slévat slivovicí do skla. My jsme dojeli do Přerova, zašli si na oběd do Otovo oblíbené restaurace U Labutě, kde jsme si dali vyhlášená smažená kuřecí křidélka. Ota ochutnal Josefovský speciál (takže přece jen nějaké to pivo bylo), já si po delším váhání dala grog, protože na pivo jsem chuť neměla, ale nakonec ani na limonádu.

Ještě jsme si naplánovali výlet na další den – zajedeme do Prostějova, jehož centrum už trošku známe. Uvidíme, kam až mne noha nechá dojít. Trošku se to lepší. Nějaké plány mimo centrum máme, snad aspoň do nějakého prostějovského pivovaru zajdeme. Přece nebudeme sedět doma.