Zas na Lukov
19.9.2013
Za cíl téměř tradičního podzimního kolařského víkendu jsme po letech pro všeobecný úspěch před léty zvolili Lukov na Znojemsku. Shodou okolností se tedy vydávám do Podyjí již po druhé v tomto roce. Tradičně část výpravy vyjíždí někam hromadným dopravním prostředkem (vlakem), aby se do cíle přesunula po svých, větší a pohodlnější část výpravy jede auty (aby dovezla i zásoby). Naše malá tříčlenná skupinka (Mareček má zdravotní potíže) vyráží v 10.10 rychlíkem směrem na Brno, kde celkem tradičně zasedáme v nedaleké putyce u nádraží (40 minut přestávka) a po té osobákem směr Jihlava, lépe řečeno pouze Kralice nad Oslavou, kde vystupujeme. Předpověď počasí sice naznačuje, že by pršet příliš nemělo, nicméně tady na vysočině se přece jen mraky drží a něco jemně vykapává. Nemáme ovšem moc času na zdržování, pročež bleskurychle nasadíme zavazadla a vyrážíme víceméně k jihu. Původně jsem zamýšlel projet část údolí Oslavy od Ketkovic ke Ketkovskému mlýnu (podle návodu oblíbené Agnes), ale letošní září je nějak zmoklé, raději jsem tedy většinu cesty přemístil na asfalt.
Přece jen krátce stojíme v hned prvním Březníku (trošku se rozpršelo), tak nasadíme bundy, ale je to spíš přeháňka. Oslavu překonáváme u Skřipského mlýna, celkem jsem byl i překvapen, že údolí není až tak hluboké, do Mohelna je výjezd celkem mírný. Díky spadnutému řetězu a malému zdržení jsme ovšem správně najeli na odbočku k Mohelenské přehradě. Nahoře je dokonce bezbarvá směrovka k údolní přehradě. Silnička objíždí zdejší hadcovou step, ovšem u nenápadné odbočky není žádná šipka tak vlastně neplánovaně sjedeme až pod hráz, takže se musíme kousek vrátit, abychom po přehradě překonali údolí Jihlavy (to je proti Oslavě daleko hlubší). Na pravém břehu ovšem není asfaltka, ale pouhá lesní šotolina, nicméně podle všeho okolní horniny (hadce) jsou dosti nasákavé, takže kupodivu není cesta příliš bahnitá. Ale to již dojíždíme k dominantě celého prvního úseku naší cestě, Dukovanům, respektive k atomové elektrárně. Samozřejmě Temelín je větší ale ta zdejší není o moc menší bumbrlíček. Oproti té jihočeské má čtyři reaktory staršího typu s nižším výkonem, ale díky modernizacím dnes celkovým výkonem za Temelínem příliš nezaostává. Samozřejmě to je obluda, ale technik ve stavbě něco poetického jistě najde. Malou zastávku činíme v Rouchovanech, průjezdní kostelní věž (či zvonice) je podle tabulky opravená zásluhou ČEZu. Přítomnost silné firmy je samozřejmě znát i v okolí (opravené silnice, výstavné domy). Ovšem v následujících Přešovicích již kvalita vozovky značně upadne do běžné okresky, překonáváme další údolí, tentokrát Rokytné, naštěstí zase celkem mírně a díky změně směru z původně jihozápadního na spíše jižní nám už protivítr tolik nevadí. Za výjezdem z lesa před Újezdem objevujeme pěknou zkratku k samotě Kratochvilka a dál do Slatiny. To už jsme za polovinou dnešní trasy. Na obzoru se tyčí nějaká kostelní (či zámecká) věž, to už jsou Jevišovice. Bohužel není moc času, takže jen zaznamenám horní zámek a jakousi sýpku. V Jevišovicích je ještě druhý zámek, přehrada, dokonce i jakási zřícenina, ale ty si budu muset nechat na nějaké příště. Teď už máme před sebou posledních asi 20km (už se ovšem blíží 18. hodina). Za Bojanovicemi by měla být k nalezení nějaká zkratka lesem, abychom nemuseli do Hlubokých Mašůvek. Předpoklad se plní a k všeobecné radosti je to rovná a skoro nová lesní asfaltka. Tady mi zvoní telefon, Milan se ptá kdy dorazíme. Do hodiny, slibuju. Ovšem jsme se nemohli nezastavit v Kravsku, prostě sekvojovec nevidíte každý den a když jsem ho viděl v létě, museli ho vidět i hoši. Pak se už jen přejede E59 (do Žerůtek), za Milíčovice silnice 408 Znojmo–Vranov a to už za šera vidíme světla Lukova. V 19.30 podle plánu jsme jako druhá část výpravy na místě. Až po nás dorazí Pepové se svými doprovody.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Zas na Lukov
