Ze Zdětína přes Benátky do Lysé
Ze Zdětína přes Benátky do Lysé
Kolega Karel naplánoval trasu ze Zdětína přes Benátky nad Jizerou do Lysé nad Labem, odkud máme zpáteční vlakové spojení. Vystupujeme tedy po deváté na stanici Zdětín u Chotětova poblíž bývalého Chrásteckého dvora, respektive jeho ruin. Nádraží je vlastně v zemi nikoho, stojí o samotě jak hruška v poli, nikde nic a všude daleko. Nám to samozřejmě nevadí.
Jdeme směrem na Zdětín a Benátky po cyklo z roku 2008, která vznikla na tělese bývalé železniční vlečky, jejíž historii stojí za to prostudovat na infotabuli u nádraží. Po cestě kolem Zdětína míjíme jednu z největších hromad hnoje jakou jsem kdy míjel a, útlocitný čtenář doufám promine, čichový vjem tomu odpovídá.
Před Benátkami přecházíme na cyklo která nás přes náměstí zavede do zámku, který samozřejmě nevynecháme, procházíme, fotíme, stavujeme se v infostánku, projdeme i park a na lavičce svačíme z vlastních zásob. Muzeum hraček už nás tak neláká ale neházíme flintu do žita, třeba to ještě přijde.
Poté scházíme dolů k mostu ale nepřecházíme jej alébrž vybíráme méně známou zelenou značku která vede kolem Jizery k vesnici Kochánky.
Po pravé straně úzký zalesněný pás s řídce roztroušenými chatami, vlevo k jihu výhled přes Jizeru na plochou krajinu. V Kochánkách chvilku tápeme, přehlédl jsem zelenou ale s pomocí Karlovy navigace se brzy orientujeme a pokračujeme
jak jinak, zase podél chat po silničce k Sobětuchům.
Procházíme obcí která těsně sousedí s Tuřicemi, za těmi přecházíme po zajímavém mostě Jizeru a pokračujeme stále po zelené do Předměřic. Za Předměřicemi před Čihadly míjíme na rozcestí kapli sv.Simeona. Občas kolem ní přecházím a zdá se rok od roku víc zdevastovaná.
Za Čihadly zelená uhýbá do lesa a po necelých dvou kilometrech nás přivede do Staré Lysé. Tam přestoupíme na červenou a za monumentálním památným stromem se dáváme doleva a kolem pily polní cestou přicházíme kolem zámeckého parku do Lysé nad Labem na náměstí B.Hrozného. Je začátek září a počasí nám přeje takže v cukrárně kupujeme obligátní zmrzlinu a pak Masarykovou ulicí podél výstaviště jdeme k nádraží a tam, to by nikdo neuhodl, počkáme na vlak a jedeme domů.
Co dodat. Poklidná pětadvacetikilometrová trasa, návštěva benáteckého zámku a parku určitě není k zahození. Zahrnul bych do toho i fotogenické náměstí. Po tom plochém Pojizeří, respektive Polabí bude třeba si příště spravit chuť nějakými kopečky.
Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy