Loading...
Při svém letošním putování po Čechách opět nezapomeňte zamířit směrem na jih do Tábora, města lákajícího návštěvníky svou historií, atmosférou, četnými architektonickými památkami a letos i rokem baroka.
… za barokem pěšky
Poutní kostel Klokoty a kaple u Dobré Vody (1 km západně od historického centra města)
Při pohledu z Kotnova na severozápad se před námi otevře malebná scenérie řeky Lužnice, jejíž proud se hlubokým zalesněným kaňonem ubírá směrem k Bechyni. Na vršku nad zákrutem řeky se skví impozantní stavba poutního chrámu v Klokotech.
Byla založena kolem roku 1700 v místě bývalého gotického kostelíka a za přispění bohatých mecenášů z významných šlechtických rodů i z řad táborských obchodníků budována bezmála třicet let. Samotný kostel, jehož projekt si vzal za vzor patrně dílo jednoho z nejtalentovanějších architektů své doby - Jana Santiniho, se podařilo dokončit již v roce 1714. Postupně ke kostelu přibyly ještě ambity a kaple, až vznikl neobyčejně působivý stavební soubor s půdorysem přibližně ve tvaru dvojitého kříže. Krásu umělecky vysoce hodnotné barokní stavby podtrhuje její sepětí s okolní přírodou. Jedna z nejcennějších kulturních památek v regionu tak právem snese srovnání s největšími skvosty architektury evropského baroka. Klokoty představují také cíl oblíbených vycházek. Z Kotnova přes Holečkovy sady, pojmenované na počest významného spisovatele a překladatele Josefa Holečka (1853-1929), který v Táboře studoval, sem vede křížová cesta. Poutní kostel stále slouží i původnímu účelu, neboť vždy na konci léta se zde konají bohoslužby za účasti velkého počtu návštěvníků z blízkého i vzdáleného okolí.
Děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor
Výstavba chrámu započala nepochybně podle zvyklostí presbytářem orientovaným východně snad někdy v osmdesátých letech 15. století na místě původního dřevěného kostela a tento byl zaklenut někdy před rokem 1500. Chrám je 48 m dlouhý a 26 m široký. Je v zásadě pozdně gotickou stavbou s pozdějšími barokními a renesančními vnitřními i vnějšími úpravami. Barokní jsou hlavní štíty z r. 1593. 82 m vysoká chrámová věž na severní straně kostela byla původně gotická. Za třicetileté války byla bombardováním Švédů velmi poškozena a její báň byla obnovena již v barokním tvaru r. 1677 pražským stavitelem G. de Capauli. Původní barokní hlavní oltář z r. 1795 byl při generální opravě chrámu v l. 1896-1898 nahrazen oltářem neogotickým od pražského řezbáře a sochaře Josefa Krejčíka. Barokní boční oltáře jsou částečně z klášterního kostela augustiniánů. Varhany postavila místní varhanářská firma Skopek v r. 1895. Roku 1941 je tatáž firma rozšířila na třímanuálový pneumatický stroj se 49 rejstříky a téměř 4.000 píšťal. Starší barokní skříň varhan zdobí sochy 3 velkých a 6 malých hudoucích andělů, pozitiv je vestavěn v průčelí kůru. Varhanář Petr Fišer z Prahy je v letech 1995-1998 zrekonstruoval a trakturu předělal na elektromagnetickou, takže dnes patří mezi největší a nejlepší varhany v republice.
Před kostelem stojí barokní sochy sv. Donáta a sv. Floriána. Pieta uprostřed nich sem byla přenesena z klášterní krypty.
Klášterní kostel Narození Panny Marie (historické centrum města)
Na bývalém Klášterním náměstí (dnes nám. Mikuláše z Husi) vznikla stavba, která, jak je v Táboře zvykem, opět představuje významného svědka bohaté minulosti města.
Po porážce vzpoury českých protestantských stavů na Bílé hoře (roku 1621) museli i táborští měšťané přestoupit ke katolictví. Do Tábora byli k šíření nové víry pozváni mniši řádu bosých augustiniánů. Na místě řady zpustlých a válkou poničených domů začala pod vedením architekta Antonia de Alfieriho, Itala usedlého v Praze, vyrůstat raně barokní stavba nového kláštera. Základní kámen byl položen v roce 1642 a roku 1666 se budovu podařilo dokončit. Chloubou areálu se stal klášterní kostel zasvěcený Panně Marii. Bohatě členěné průčelí ve stylu klasického baroka je osazeno sochami sv. Augustina, patrona řádu, a jeho matky, sv. Moniky. Interiér kostela, vybavený dnes již ztraceným cenným barokním zařízením z místní řezbářské dílny, není v současnosti veřejně přístupný. Samotný klášter na počátku 19. století postupně ukončil svou činnost a jeho budova byla využívána jako věznice. Dnes zde sídlí pracoviště táborského muzea s bohatými depozitáři. Kostel je přístupný veřejnosti pouze při zvláštních příležitostech.
Zámek je dominantou městské části Měšice, na jejímž místě stála původní vesnice založená roku 1296 Zdislavem z Měšic. V letech 1352-1371 patřily Měšice Oldřichovi Sezimovi z Ústí. Roku 1545 poslavil Prokop z Hejlovce v obci renesanční tvrz, kterou Jan Josef Carreto hrabě z Millesima přestavěl roku 1699 na barokní zámek. Současným majitelem zámku je Dr. Jan Nepomuk Berwid-Buquoy, který jej zrekonstruoval a zpřístupnil veřejnosti. Další měšickou zajímavostí je kaple sv. Anny na měšickém vrchu pojmenovaném Svatá Anna. Rokoková kaple byla vystavěna roku 1782 Janem Antonínem Votápkem z Ritterswaldu. V době totality byla kaple do základů zničena a roku 2005 znovu vybudována Městem Tábor. Více se o Měšicích a zámku dočtete v knize "Tábor - Měšice - obec, barokní zámek, legenda o zazděné služce Anně a další záhadné příběhy Táborska", kterou napsala dcera majitele zámku Christiane Berwidová-Buquoyová.
Expozice:
… za barokem na kole
Soběslavsko-veselská blata (20 km jižně od Tábora)
Táborsko a především Soběslavsko-veselská blata prosluly nejen přírodními krásami, ale převážně lidovou architekturou označovanou jako jihočeské selské baroko. Stavby lidové architektury se zachovaly v obcích Borkovice, Mažice, Zálší, Záluží, Klečaty, Komárov a dalších.
Selské baroko je svébytný stavební sloh lidové architektury vycházející z barokní i klasicistní architektury. V jižních Čechách se zabydluje zejména v průběhu 19. století, jeho vznik je však spojen již s 18. stoletím.
Lidoví zedničtí mistři (k nejznámějším stavitelům patřili Martin Paták, Jan Šoch a František Šoch) vytvářeli od 1. poloviny 19. století nový typ venkovského stavení s bohatě členitým průčelím, barevnými fasádami a bílou štukovou výzdobou. Jednotlivé rodinné zednické školy se odlišovaly ornamentálními prvky a obrysovým uspořádáním štítů. Inspirovali se stavebními prvky, jaké vídali na panských sídlech, nebo renesančních, barokních, či empírových městských domech. Různé je také rozmístění staveb, každá vesnice má svou tvář a neopakovatelnou atmosféru. Selské baroko není jen architektura, ale jedná se i o určitý životní styl lidí na venkově.
Oblast Soběslavsko-veselských blat je proslulá i svými rašeliništi. V blízkosti obce Záluží je výchozí místo Naučné stezky Borkovická blata (5,5 km), která seznamuje návštěvníky s těžbou rašeliny a zvláštnostmi blatské přírody. Stezka se nachází za obcí Vesce směrem na Mažice - 7 km od Soběslavi, je dlouhá 5,5 km (cca 2 hod. prohlídky), je z větší části vedena po povalových chodníčcích a přibližuje na třiceti zastaveních bývalé způsoby těžby rašeliny a zvláštnosti této zadumané přírody. Seznamuje návštěvníky s místní faunou a flórou. Nejzachovalejší část blat byla v roce 1980 vyhlášena přírodní rezervací.
… s barokem kulturně
Jihočeské BaroKolování aneb Kypré tvary – to se nosí! - 6. 5.
Cyklovýlet vedoucí po stopách selského baroka vč. kulturního programu v rámci Otevírání turistické sezóny v Táboře.
Magická barokní noc pod hvězdami - 10. 6.
Divadelní a hudební vystoupení, barokní kejklíři, barokní ples aj. pod širým nebem v kulisách starého města v rámci festivalu Léto nad Lužnicí.
Jiří Sycha - umí probudit baroko dotykem smyčce
Propagátor barokní hudby v původním provedení, absolvent Staatliche Hochschule für Musik Trossingen (Německo), kde s vynikajícími výsledky vystudoval hru na barokní housle a poučenou interpretaci staré hudby, se usadil v Táboře. Je aktivním hráčem na housle a violu, pravidelně působí jako komorní i sólový hráč či koncertní mistr se soubory Musica Florea, Collegium 1704, Hipocondria, Instrumenta musica. Natáčel pro Český a německý rozhlas a koncertoval v Německu, Itálii, Rumunsku, Chorvatsku, na Litvě i na Islandu.