Tábor-městské opevnění
Turistické cíle • Památky a muzea • Hradby
Opevnění města Tábora bylo budováno od založení husitské pevnost na počátku 15. stol. a zdokonalováno dalšími generace obyvatel Tábora a stalo se jejich chloubou. Značně komplikovaný opevňovací systém ve střední a západní Evropě stěží nalézal konkurenci. Tábor vznikl na skalnatém ostrohu na vhodném místě, chráněném z jihu řekou Lužnicí a od západu a severu Tismenickým potokem. Na svahu byly založeny dvoustupňové hradby. Nejníže obíhající parkánová zeď byla zpevněna předsunutými polygonálními, dovnitř otevřenými baštami. Pokud nepřítel překonal první pásmo obrany, nižší parkánovou hradbu, dostal se do prostoru širokého 6 až 10 m mezi parkánovou a hlavní hradbou, který měli obránci pod kontrolou z obranných věží a bašt, které byly umístěny na vhodných místech. Přístupové cesty do města od východu chránily 3 brány -vnější tzv. Nová brána, zbořená v r. 1859, prostřední stržená v r. 1836 a vnitřní-Pražská s hranolovou věží, zbořená v r. 1884. Kromě těchto bran přístup chránily branky tzv. Klokotská odstraněná po r. 1830 a nižší tzv. Bechyňská, která byla chráněna mohutnou věží hradu Kotnova a dále fortny Velká (Klokotská), odstraněná po r. 1830 a Malá (Říční). Při obraně vnitřního města obráncům pomáhaly také úzké a klikaté městské uličky. Voda pro město byla později čerpána z rybníka Jordán vybudovaného v r. 1492 a čerpanou do renesanční Hořejší vodárny z r. 1559.
Soustava Městského opevnění Tábora vybudována na počátku 15. stol. využívala účinnosti kombinace parkánové a hlavní hradby. Na vhodných místech doplňovaly hradby věže a bašty. Přístup od severu ovládala, dosud zachovalá Velká (Žižkova) bašta, která kontrolovala i údolí Tismenického potoka. Bašta, kterou najdete na Žižkově ulici nad vodní nádrží Jordán, později sloužila pro ubytování vojáků k ochraně města Tábora a kolem r. 1806 byla přestavěna na obytný dům a díky tomu Velká bašta zůstala jedním z nejlépe zachovalých zbytků opevnění.