Jak fotit širokoúhlým objektivem

Někdo ho nepustí z ruky, jiný by si ho do ruky nikdy nevzal. Širokoúhlé objektivy nabízejí velký prostor pro tvůrčí fotografii, zároveň je ale třeba myslet na určitá úskalí, která se s jejich používáním pojí. Pojďme se společně podívat na to, jak zvládnout focení širokáčem a otevřít si cestu k širokým záběrům!

Svět širokým hledáčkem

Někdo na něj nedá dopustit a nefotí takřka ničím jiným, jiný ho zase nemůže ani cítit. Má svoje kouzlo a nesporné výhody, které k němu přitahují řadu fotografů, je však třeba si při focení s ním dát na určité věci pozor - na takové věci, které odrazují ty ostatní. Využití má však široké stejně jako ohnisko. Ano, dneska bude řeč o širokoúhlých objektivech.

Jak široký je širokoúhlý objektiv?

Nezabíhejme do technických detailů a přesných hodnot úhlů a zaměřme se jenom na čísla, která najdete v názvu objektivu. Co vy sami považujete za "širokáč" nebo "šíro"? Spodní hranice je celkem jasná, čím nižší ohnisková vzdálenost, tím širokoúhlejší objektiv. U nás na e-shopu najdete nejmenší ohniskovou vzdálenost - a není to rybí oko - 7,5 mm. S takovým objektivem máte opravdu velkorysé možnosti záběru.

Horní hranice je nejasnější a celkem tenká. Třeba 35 mm nebo 40 mm můžeme ještě považovat za relativně širokoúhlé objektivy, jsou už ale nakročené k základním ohniskům. Co je ale mezi těmito hodnotami, můžeme bezpečně označit za "šíra".

Pevné ohnisko, nebo zoom?

A jsme u další palčivé otázky - mám si vybrat radši pevné ohnisko, nebo univerzálnější zoom? Inu, odpověď na ni nemůže být jednoznačná, každý totiž preferuje něco jiného. S pevným ohniskem, kde jsou vaším zoomem nohy, se po nějakém čase mnohem lépe naučíte pracovat, odhadovat vzdálenost a rychleji komponovat.

Pokud ale fotíte různorodé scény, hodí se univerzálnější zoom - byť s touto univerzálností jde ruku v ruce také určitá "roztříštěnost". Se zoomem hůře odhadnete úhel pohledu i vzdálenost, komponuje se s ním také déle (tak, abyste nemuseli v postprocesu ořezávat). Pro někoho nepřekonatelná překážka, pro někoho malá daň za univerzál, kde nemusíte měnit objektiv u každé scény.

Manuál, nebo autofokus?

Hmm, těžká otázka. Autofokus má nesporné výhody v tom, že nemusíte zaměřovat každý milimetr ručně. Pokud vám tedy bezchybně fungují ostřicí body či ostření na oko. S manuálem zase máte plnou kontrolu nad snímkem a nestřílíte jednu fotku za druhou, tak trochu se vrátíte do času analogu, kdy si dáváte záležet na každém záběru a nespoléháte na výpočet techniky.

Podle toho, co je vám bližší, se také poohlédněte po konkrétních značkách. Originální Canon, Nikon, Sony, Fujifilm, Panasonic a Olympus objektivy nabízejí samozřejmě AF (s možností manuálního ostření) stejně jako Sigma nebo Tamron, pro milovníky manuálu a majitele zrcadlovek Canon a Nikon je tady plně manuální Laowa nebo Zeiss, pro vlastníky fotoaparátů Leica a snímačů Micro 4/3 pak třeba Voigtländer. Značek je ale mnohem více, svou značku i své ohnisko si budete muset najít sami.

Mám šíro. Co s ním "můžu" fotit?

Můžete s ním fotit cokoliv, pokud vám to vzdálenost fotografovaného objektu dovolí. :) Některé žánry si o něj ale vyloženě říkají. Bez širokoúhlého objektivu se neobejdete třeba u astrofotografie, streetky, reportáže, focení svateb nebo architektury (tady pozor, musíte se poohlížet to tzv. tilt-shift objektivech, které vám pomůžou narovnat linie).

Zařadila bych sem i fotografii krajiny, byť někteří krajináři nedají dopustit na následné skládání fotek pořízených delším ohniskem a fotografie krajiny samozřejmě nesestává jenom z dechberoucích záběrů na rozlehlé pláně (jako ostatně není žádný žánr naprosto jednostranně zaměřený).

Velmi zajímavou perspektivu širokáčem dodáte třeba portrétu. Navzdory záludnostem, které provádí s obrazem a na které se podíváme později, bych rozhodně doporučila širokoúhlý objektiv na portrét alespoň vyzkoušet. Mě osobně portréty dlouhým ohniskem ani nebaví, fotím je takřka výhradně svojí srdcovou ohniskovou vzdáleností 28 mm. :)

V čem je širokáč nepřekonatelný

Než se rozepíšu o výhodách širokoúhlých skel, zdůraznila bych jednu věc - fotka vzniká v hlavě fotografa, nikoli v hledáčku, nebo dokonce uvnitř foťáku. Pokud vidíte něco, co vám připadá výtvarně zajímavé, je při focení širokáčem pomyslet i na to, že tyto objektivy zkreslují perspektivu a opticky oddalují objekt.

Pokud považujeme 50 mm na full framu za ohnisko, které zhruba odpovídá tomu, co vidí naše oči, širokoúhlý objektiv logicky ukazuje mnohem víc - zasahuje i do našeho periferního vidění a u extrémně širokých skel ještě mnohem dál. Představte si to jako situaci, kdy otočíte hlavu nejdřív úplně doleva a potom úplně doprava - a nezapomeňte do toho zahrnout i pohled na nebe a půdu pod nohama.

Širokoúhlé objektivy totiž nefotí panorama - úzké a dlouhé -, ale viditelný záběr rozšiřují do všech světových stran. Pro toho, kdo s tím nepočítá, může být proto rozčarováním, když se na fotce objeví víc nebe, než by chtěl. Panorama ovšem i ze širokoúhlých snímků složit můžete - naprosto jednoduše třeba v Adobe Lightroom.

Musíte se tedy naučit znát svůj objektiv a vědět, co je na širokáč moc malé a na fotce nevynikne, a co je naopak dostatečně velké, aby fotka vyšla dobře.

• Ono zkreslení perspektivy a oddálení objektu je ale jedním z hlavních důvodů, proč po těchto sklech sáhnout. Kromě hlavního fotografovaného objektu totiž do snímku zahrnete i jeho okolí, což fotce dodá na energii a živosti. Proto se koneckonců streetka fotí výhradně širokoúhlými objektivy. Šíra vám umožní ukázat prostředí, ve kterém člověk žije, místo anonymního portrétu, který můžete vyfotit kdekoliv, ukáže, kde jste při pořízení fotky byli. To je zásadní i u reportáže - nejenže dodá fotce pozadí a příběh, ale dokáže, že fotka byla pořízená skutečně tam, kde se deklaruje. A u krajiny je touha po co nejširším pohledu jasná - takové horské štíty nad údolím dokážou být velmi působivé.
• Pokud fotíte blízký záběr dlouhým ohniskem (zdálky), nebo blízký záběr širokoúhlým objektivem, na fotce je to poznat. Odmysleme si nyní zkreslení reality v krajích fotky, na co nyní narážím, je perspektiva. I při blízkém záběru šírem dostanete do fotky více okolí než při detailním zabrání stejného objektu dlouhým ohniskem, navíc - protože jdete blíž - se na věc díváte z jiného úhlu. A především: co je blízko, je o hodně větší, než to, co na snímku za ním. Můžete tak dosáhnout hezkého optického klamu třeba s velkou rukou či monstrózní hlavou

Co je třeba vědět, než se vydám ven se širokáčem?

• Už jsem to naznačovala - kraje fotky a její rohy budou (podle šíře ohniska více či méně) zkreslené. Čím širší sklo, tím zkreslenejší okraje a perspektiva. Prakticky se to projevuje tak, že linie "padají" ven ze snímku, a pokud se vám povede na kraji fotky zachytit něčí postavu, bude roztažená. Tak jak by se opravdu nerada viděla. Takže pokud si na větší skupinku třeba na svatbě berete šíro (ono to někdy jinak ani nejde, aniž byste se probourali zdí), myslete na to, že si máte kolem skupinky nechat dost "vzduchu", aby se roztažení obličejů a postav projevilo co nejmíň. Nebo si skupinku postavte tak, aby byla od okrajů fotky pěkně daleko.
• Podívejme se ještě trochu blíž na portrét. Byť širokáč na portrét používám ráda, je pravda, že obličej na fotce vypadá širší, než ve skutečnosti je. Může to být nepatrný rozdíl, postřehnutelný vlastně jen v porovnání s fotkou z dlouhého ohniska, může být ale zřetelný na první pohled. Hlavně u rybího oka. :) Může to ale vytvořit zajímavý portrét.
• Představme si situaci - jdete po cestě a najednou se před vámi otevře pohled do údolí. Máte s sebou foťák? Super! Máte na něm šíro? Ještě líp, zaberete celou scénu! Ale ouha, jaktože to na fotce vypadá tak ploše a nudně? Širokoúhlé objektivy bohužel tím, že zaberou větší prostor, než my vidíme okem, mohou také záběru sebrat určitou dynamiku, kterou my na vlastní oči vidíme. Není ale nic snazšího, než si trochu pohrát s úhlem, ze kterého fotíme - malinko se přikrčit, nebo naopak natáhnout ruce nad hlavu a vzít fotku z nadhledu. Nebo si v záběru najděte dominantu, která záběru zase dodá 3D rozměr, a zaměřte se na ni.
• Už o tom byla řeč, ale opakování je matka moudrosti. Tím, že foťák "vidí" víc než vy pouhým okem, se oddálí původní objekt, který chcete fotit. Pokud je to údolí, nic s tím nenaděláte (a může to být i ku prospěchu věci), je-li to ale něco menšího, třeba strom, dům, nebo člověk, jednoduše k němu popojděte blíž. Tím, že se k objektu přiblížíte, snížíte také hloubku ostrosti, díky čemuž fotka získá dojem prostorovosti. Počítejte se "ztluštěním" (záleží na konkrétním ohnisku, kolik kilo objektu přidáte), pokud to ale děláte vědomě, můžete dosáhnout skutečně zajímavé fotky.

Jak se poprat s "vadami" snímků?

• Pojem vada je velmi relativní - co je pro jednoho chybou, může být pro druhého právě tou přidanou hodnotou, kterou u fotky hledal. Na focení širokým sklem si zakládá třeba Petr Klempa a tvoří nedílnou součást jeho rukopisu.
• Pokud ale chcete některý z efektů potlačit, vyzkoušejte v postprocesu funkci korekce objektivu, nebo si zkuste v programu ručně pohrát s liniemi. Možná tím ale ztratíte více času, než kdybyste si třeba vzali delší ohnisko a poté pár snímků v programu složili dohromady.

Pár rad na závěr

• Ani při focení širokým objektivem nezapomínejme na základní pravidla fotky - naučme se zacházet se světlem a kompozicí.
• Pokud jste už kompozici zvládli, zkuste zase pravidla trochu porušovat. :)
• Pokud jste v úpravě fotek nováčky, pomůže vám článek o základních funkcích softwarů na úpravu snímků.
• Buďte sví a nespokojte se s jedním přístupem. Zkoušejte nové perspektivy a nebojte se neobvyklých věcí. Širokoúhlé objektivy přímo vyzývají ke kreativitě, tak toho využijme. :)

Autorka článku a fotografií: Anna Jirásková

Článek původně vyšel na blogu Centra FotoŠkoda.