Město Humpolec

Pohled z vyhlídkové věže - Humpolec  •  Fotografie (9)

Navštivte město Humpolec, město pro byznys, město kam se odstěhoval "Hliník", město spojené s významnými osobnostmi, jako je světoznámý antropolog Dr. Aleš Hrdlička, spisovatel Jan Zábrana, básník a muzikant Ivan "Magor" Jirous, režisér Jindřich Honzl, a mnoho dalších. Načerpejte energii uprostřed zelené Vysočiny, navštivte zajímavá turistická místa a ochutnejte vynikající pivo Bernard z místního pivovaru!

Humpolec a turistika:

Humpolec  • 

Humpolec a leží v malebném koutu Vysočiny, nadmořská výška města se pohybuje kolem 520 metrů, přičemž výška okolních kopců dosahuje 660 metrů a nejnižší místa v údolí řeky Želivky mají pouhých 400 metrů nad mořem. Díky tomuto kopcovitému a lesnatému terénu je okolí protkáno množstvím turistických a cykloturistických tras, jejichž výchozí bod, resp. křižovatka, se nachází v centru města, na Horním náměstí.

V zimním období můžete využít cca 70 km značených běžeckých tras.

Pokud do města zavítáte s nejmenšími turisty, doporučujeme navštívit také dětské dopravní hřiště, kde si děti mohou bezpečně natrénovat jízdu po silnicích, na semaforech, přes železniční přejezd nebo na kruhovém objezdu.

Dětské dopravní hřiště

Humpolec a sport:

Ve městě je také velmi solidní sportovní a volnočasové zázemí, můžete si zde pronajmout venkovní i vnitřní prostory na volejbal, beach volejbal, tenis a další míčové hry, můžete vyzkoušet lanový park Pavouk s horolezeckou stěnou, v letním období se můžete zchladit na koupališti Žabák s bazénem, divokou řekou a skluzavkou, v zimě si zabruslíte v krytém zimním stadionu.

Hotel Fabrika  •  Foto: Evosheek

Lanový park Pavouk; Koupaliště Žabák (dole)

V Humpolci jsou také dvě fitness centra s moderním vybavením, tenisová hala a víceúčelová sportovní hala (tenis, badminton, squash).

Další adrenalinovou zábavou, kterou najdete na Vysočině právě jen v Humpolci , jsou skákací boty Poweriser. Objednáte si lekci na čas, který vyhovuje právě vám a během deseti minut budete pod vedením zkušeného instruktora běhat, skákat, a užívat si spoustu legrace.

Skákací boty Poweriser

Humpolec a památky:

Humpolec  •  Foto: Evosheek

Město uprostřed zeleně nabízí také velké množství kulturních památek. Především muzeum, které nese jméno humpoleckého rodáka a významného antropologa Dr. Aleše Hrdličky, jehož celoživotním krédem bylo heslo "Všechno lidstvo je jednoho původu", stojí za návštěvu.

Loutková expozice (obr. 1., 2.); Indiánskou expozice (úplně vpravo)

Prohlédnete si zde šest expozic – Národopisnou, Hrdličkovu, Indiánskou (Hrdlička se po odchodu do USA věnoval výzkumu indiánských kmenů) a Antropologickou expozici. V pohádkovém podzemí na vás čeká loutková expozice, která potěší především nejmenší návštěvníky, a v roce 2014 pro vás otevíráme další interaktivní expozici s názvem "Jak se žilo jak se šilo".

Humpolec  •  Foto: Evosheek

Aleš Hrdlička; Muzeum, které nese jméno humpoleckého rodáka a významného antropologa Dr. Aleše Hrdličky; Národopisná expozice

Můžete také navštívit Skanzen Zichpil s vzácným tolerančním kostelíkem, jedním z prvních, které byly v Česku postaveny, a poté se vydat po naučné stezce Březina kolem židovského hřbitova na dva kilometry vzdálený hrad Orlík.

Skanzen Zichpil (vlevo); hrad Orlík (vpravo a dole)

Humpolec  •  Foto: Evosheek

Celý Humpolec si můžete také prohlédnout z ptačí perspektivy, ze 33 metrů vysoké vyhlídkové věže kostela sv. Mikuláše.

Pohled z vyhlídkové věže kostela sv. Mikuláše

Protože k poznávání kulturních památek patří také zábava, můžete navštívit i Hliníkárium, recesistické muzeum věnované postavě z legendárního českého filmu "Marečku, podejte mi pero!", "Hliníkovi", který má ve městě také svoji pamětní desku s nápisem: "Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané".

Humpolec a kultura:

Humpolec  •  Foto: Evosheek

Město vyniká i v oblasti kulturního a společenského života. Pravidelně se zde konají již tradiční akce, jako např. Honzlův Humpolec (festival divadelních amatérských souborů), Majáles (jarní open air festival dobré muziky), cyklozávod nejen pro rodiny s dětmi S kolem kolem Humpolce, Středověké slavnosti na hradě Orlík, autokrosové a motokrosové závody, letní hudební festival Bernardfest, jezdecké závody Zlatá podkova, letní multižánrový festival Léto v zahradě, festival historických filmů Film a dějiny a mnoho dalších zajímavých akcí.

Majáles (jarní open air festival dobré muziky)

Pod Městským kulturním a informačním střediskem pracují také tři zájmové soubory: Loutkové divadlo, které pravidelně od října do března baví nejmenší diváky loutkovými pohádkami, pěvecký sbor Čech a Lech a Divadelní soubor Jindřicha Honzla. Tyto spolky jsou velmi aktivní, v dnešní době pořádají koncerty a divadelní představení nejen v Humpolci ale i po celé České republice.

Humpolec  •  Foto: Evosheek

Místní ochotnický divadelní spolek Divadelní soubor Jindřicha Honzla (hra Dalskabáty); Uzbecký soubor LAZGI na náměstí (vlevo)

Humpolec a byznys:

Město zaujímá velmi strategickou polohu na devadesátém kilometru dálnice D1, prostřed spojnice mezi Prahou a Brnem. Právě to je také jeden z důvodů, že Humpolec již pětkrát zvítězil v krajském kole soutěže "Město pro byznys". Zlato v celorepublikovém finále si odnesl dokonce již dvakrát, a to v roce 2008 a 20013. K prvenství městu dopomohla dobrá infrastruktura, ve srovnání s celorepublikovým průměrem o polovinu vyšší zastoupení velkých zaměstnavatelů, dostatek studentů v odborném vzdělávání, vstřícní úředníci, kvalitní podnikatelský obsah webových stránek nebo výsledky testu elektronické komunikace.

Humpolec  •  Foto: Evosheek

Kostela sv. Mikuláše (vlevo); Kostel sv. Jana Nepomuckého (vpravo)

Humpolec a osobnosti:

Nejvýznamnějším rodákem z Humpolce je bezesporu Dr. Aleš Hrdlička, významný antropolog, který vědecky vyvrátil názor, podle něhož by se lidstvo dělilo na vyvolené a podřadnější, na předurčené vládce a otroky, a to podle barvy pleti a podle původu. Stal se kurátorem Národního muzea ve Washingtonu a postupně i světové uznávaným antropologem a bojovníkem proti rasismu. Jeho celoživotním krédem se stalo heslo "Všechno lidstvo jednoho původu", které dnes zdobí Hrdličkův pomník na Dolním náměstí. Hrdličkovo jméno nese dnes místní gymnázium a především muzeum, jehož antropologická expozice patří k nejmodernějším a obdivovaným antropology celého světa. V části výstavy nalezneme i doklady o přátelství vědce s prezidenty Masarykem a Rooseveltem. Hrdlička se toužil vrátit po válce z Ameriky zpět do vlasti. Toto přání se mu však již nepodařilo vyplnit, a tak je v Muzeu Dr. A. Hrdličky uložena alespoň jeho urna.

Hrdličkův pomník na Dolním náměstí

Výstavní sál; T.G.Masaryk a Gočárova vila (vlevo)

K dalším významným osobnostem, které se narodily nebo žily v Humpolci a nejbližším okolí, patří jeden z vůdců husitské protifeudální revoluce Jan Želivský, geniální muzikant a dirigent Gustav Mahler (*Kaliště u Humpolce), spisovatel, překladatel a básník Jan Zábrana (*Herálec u Humpolce), významný český režisér, teoretik, publicista, pedagog a zakladatel Osvobozeného divadla Jindřich Honzl, spisovatel, lékař a zakladatel plicní léčebny a dalších zdravotních ústavů v celé České republice František Hamza (*Kletečná u Humpolce), letec československé armády a 1. britské noční stíhací perutě vyznamenaný Československým válečným křížem Josef Dygrýn, a bohémský malíř Stanislav Doležal. Nelze opomenout ani Ivana "Magora" Jirouse, kontroverzního spisovatele, básníka a hudebníka undergroundu. K významným krajanům patří i přední krajinář českého romantismu Adolf Kosárek, grafik Pavel Sukdolák, restaurátor Jaroslav Alt, portrétista Arnošt Mandler a sochař Čeněk Vosmík, a další.

Humpolec a historie:

Humpolec vznikl jako strážné místo uprostřed pohraničních hvozdů, kde vedla důležitá stezka vedoucí z Prahy na Moravu. Podle pověsti stál při zrodu Humpolce polomytický Gumpold, seriózní prameny však tuto domněnku nepotvrzují a jméno praotce města neuvádějí. První písemná zmínka o vsi je z r. 1178, kdy ji král Přemysl daroval Soběslavovi II. Komu předtím patřil není známo, ale Fr. Javůrek je toho názoru, že němečtí rytíři, kteří vnikali do pohraničního hvozdu, založili osady Gumpoldsdorf či Gumpolsfeld. P. Zoubek ve svém spisu "O zakládání měst v Čechách" zastává názor, že ke vzniku města přispěly stříbrné doly a odvozuje jméno Humpolec od slov "hon-pole"- tedy "zvláštnosti uprostřed lesů".

Prvním známým držitelem města je tedy řád německých rytířů, dále to byl do r. 1325 želivský klášter a poté křižovníci s červenou hvězdou. Velmi významně se do historie zapsal r. 1233, ke kterému se vztahuje první písemná zmínka o kostelu sv. Mikuláše založeného želivskými premonstráty.

Dalšími majiteli sídla se staly šlechtické rody, nejprve páni z Lipé a později z Dubé, z Leskovce, Trčkové z Lípy (za jejich vlády došlo k rozvoji rybníkářství a pivovarnictví) a páni z Říčan (Jan z Říčan r. 1560 zakládá soukenický cech). V době husitských válek se celá oblast stává krajem kalicha, na nedalekém vrchu Melechov se odehrály první schůzky husitů i jejich první srážky s panskou mocí. Z této doby pochází patrně nejznámější humpolecký rodák středověku, Jan Želivský, vůdce radikální pražské chudiny. Město a okolí poznamenala válečná tažení krále Zikmunda, což byl trest chudé a drsné Vysočině za její nadšení z husitského povstání.

Po Bílé hoře r. 1620 se město stává konfiskátem a dostává se do rukou cizí šlechty - pánů ze Somlsu, ale ani tím se postavení Humpolce nijak nezměnilo.

Z dalších majitelů lze uvést rody Kirchnerů, Gastheimů, Metternichů, Regalů, z Delbína, z Neffzernu. Za pánů z Neffzernu se město opět vzpamatovalo z úpadku, který utrpělo v 18. století. Hlavní podíl na tom měl Jakub z Neffzernu, který se také zasloužil o rozšíření pěstování brambor na Humpolecku, které jsou dodnes jednou z nejvýznamnějších plodin tohoto málo úrodného kraje. Za posledního majitele - hraběte Wolkenstein-Troszburga - byl Humpolec r. 1807 prohlášen svobodným městem "na věčné časy".

Revoluční rok 1848 měl ohlas i v Humpolci - byla vytvořena národní garda a říšským poslancem za město se stal Karel Havlíček Borovský. V roce 1910 zde byl zřízen okresní úřad. Okresním městem zůstal i po 2. světové válce, až do roku 1960, kdy se stal i s okolím součástí pelhřimovského okresu.

Od 17. stol.se v Humpolci rozvíjela tradiční soukenická výroba, v 19. století mělo město již natolik rozvinutou soukenickou výrobu, že zaměstnávala na 2 000 lidí a městu se začalo říkat "Český Manchester". Soukeník Emerich Dítě tenkrát vytvořil světový rekord, který přispěl k propagaci města. Za pouhých 12 hodin dokázal zhotovit látku na lovecký oblek pro císaře Františka Josefa I. Vše sám od střiže ovcí až po utkání. Poté byl oblek ušit a dodán do Vídně. Není divu, že právě na jeho továrně se také rozsvítila první elektrická světla na Vysočině.

Humpolec a rekordy:

Pro pobavení a poučení přikládáme ještě dva humpolecké rekordy: Ten novodobý, úsměvný se samozřejmě týká našeho nejslavnějšího přistěhovalce "Hliníka". V roce 2006, ještě před otevřením expozice Hliníkárium, jsme zadali do médií výzvu "Pošli pohled Hliníkovi", kde jsme žádali recesemilovné spoluobčany, aby k výročí třiceti let od premiéry filmu "Marečku, podejte mi pero!" a zároveň k otevření nové expozice, zaslali pohled na adresu občan Hliník, Aluminiová ulice, Humpolec. Byli jsme velmi mile překvapeni, když ke dni otevření Hliníkária se nám sešlo 667 pohledů z celého světa. Tato unikátní sbírka, která se stále rozšiřuje dalšími příchozími pohledy (dnes už jich máme kolem 800 ks) je k nahlédnutí v expozici Hliníkárium spolu s Českou knihou rekordů a certifikátem na "Nejvíce pohledů zaslaných neexistující osobě". Myslíme si, že tento náš rekord nebude nikdy překonán a máme upřímnou radost z každého dalšího přírůstku, který se v naší pohlednicové sbírce objeví.

Expozice Hliníkárium

Druhý rekord sahá do historie, až do doby císaře Františka Josefa a týká se soukenické výroby v Humpolci: Soukenictví ve městě hrálo v historii velmi významnou úlohu. Podle statistik byl Humpolec k roku 1731 co do produkce sukna 5. nejvýznamnějším střediskem v Čechách a v polovině 18. století je uváděno na 70 samostatných soukenických mistrů. Průmyslová revoluce přinesla do Humpolce první stroje a začaly se zakládat továrny, které se soustředily na textilní dělnictvo. O jednom z významných továrníků, Emerichu Dítětovi se traduje následující historka:

V roce 1879 byl továrník Dítě požádán okresním hejtmanem o vyhotovení loveckého obleku pro císaře Františka Josefa I., a to během 12 hodin. Prvním krokem, který předcházel zhotovení šatu, bylo vyhledání 11 ks ovcí, které byly odborně prohlédnuty a v 6 hodin ráno bylo započato jejich stříhání. To trvalo 8 minut. Následovalo čištění vlny, barvení a sušení, což bylo ukončeno v 6:50. Poté byla vlna po 4 minuty čechrána a pokračovalo se mykáním na strojích jednodušce, pelcovce a kontině. V 7:34 se začalo s předením, které trvalo do 8:00. Další práce - soukání, snování, navinování, přivazování osnovy na stav a především tkaní, provedl Emerich Dítě osobně, přičemž prokázal svoji zručnost a dovednost. V 11:10 bylo utkáno 8 loktů látky a v 11:14 následovalo valení sukna. Po poledni bylo sukno vypráno a usušeno, rozstříháno, vyčištěno, vykartáčováno a napařeno. Přesně ve 13:18 byla takto připravená látka předána místním krejčím, kteří pracovali pod vedením dvorního krejčího, poslaného z Vídně. V 17 hodin byl odevzdán ušitý oděv, skládající se z kabátu, kalhot a vesty. Lovecký šat byl zhotoven z jemné, pevné látky v barvě podle předepsaného vzorku zaječí šedi. Ještě týž den byl oděv poslán poštou Jeho c.k. Veličenstvu. Již druhý den informoval vídeňský deník "Die Presse" o rekordu zručného soukeníka, který přispěl k proslulosti humpoleckého soukenictví. Dílo bylo zhotoveno za 11 hodin, tedy v o hodinu kratší lhůtě, než bylo stanoveno.

Přípis humpoleckého městského úřadu navíc uvádí, že výrobě císařových šatů s dychtivostí přihlíželo kromě c. k. notáře, c. k. soudce a ostatního úřednictva také mnoho venkovských i domácích hostů a obecenstva. Továrník Emerich Dítě byl následně vyznamenán císařem Františkem Josefem I. za zásluhy o soukenický průmysl velkou zlatou medailí "Viribus unitis". Mimo to byl jmenován dvorním dodavatelem pro armádu. Na zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891 získal zlatou medaili korporací za vojenská sukna a jemné látky na stejnokroje pro úřednictvo.

Poté získal ještě řadu dalších ocenění, která vyvrcholila vyznamenáním rytířským řádem Františka Josefa I., Emerich Dítě začal svoji životní dráhu s nepatrným majetkem a vlastní přičinlivostí dosáhl významných úspěchů. Zasloužil se tím o velikou reklamu humpoleckého soukenictví.

Všechny fotografie byly použity ze zdroje:
Městské kulturní a informační středisko v Humpolci
Havlíčkovo náměstí 91, 396 01 Humpolec
Facebookové stránky MěKIS v Humpolci