Krkavčí skála u Sebuzína

Vrchol této labské vyhlídky, resp. dvojice výhledových míst, na pískovcovými vrstvami proraženém rozervaném kenozoickém čedičovém kuželi, již zdaleka impozantně se tyčícím a od dávných dob nesoucím německé pojmenování Rabenstein, se nachází ve výšce 445 m n. m., i když nejvyšší část této lokality dosahuje 460,9 m n. m.

Nejde jen o úchvatný rozhled do krajiny odsud, kterým se kochali již první příslušníci šlechtického rodu Lobkoviců (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=LIT520018430), jimž tato místa patřila již ode dávna, nýbrž zdejší lesní prostředí doplňují skalní sutě, které představují stanoviště pro mechy, lišejníky a spoustu bezobratlých živočichu, kteří jinde nežiji, což způsobuje to, že tato místa jsou zmíněna v řadě odborných knih či vědeckých prací jak z oblasti botaniky, tak z oblasti zoologie, přičemž nejvíce výzkumů tu bylo provedeno ve 30. a 60. letech 20. století, ale profesionální i amatérské vědce bychom tu mohli nalézt již před 1. světovou válkou. Nesmíme opomenout ani to, že pod Krkavčí skálou byly nalezeny vůbec nejstarší stopy po lidské činnosti v ústeckém okrese. Jedná se o pozůstatky sídel a pazourkové nožíky a škrabadla z období pozdního paleolitu.

Za těmito černě zbarvenými skalami z melilitických nefelinitů s olivínem, jejichž žilné těleso má patřit k nejradioaktivnějším (3,6 ppm U a 14,8 ppm Th), se pak navíc vypíná kupa Varhoště s rozhlednou (638,7 m; původně šlo o prostou vyhlídku, kterou upravila litoměřická pohorská jednota již v roce 1891 v kmenech pětice mohutných dubů; v roce 1927 vznikla první dřevěná rozhledna, jíž v letech 1972-1973 nahradila ta současná čtyřpodlažní, jejíž ochozy a točitá schodiště obepínají centrální pilíř, který je usazen v základech zděného vstupního objektu).

Vzhledem k tomu, jak tyto skály vypadají, tak se kolem nich vytvořila řada pověstí. Jedna z nich je společná pro stejnojmennou skálu v Krkonoších, takže nevíme, kdo se inspiroval od koho, zda pověst vznikla zde, nebo v již zmíněném vzdálenějším pohoří a byla sem zanesena až později. Jisté je to, že se v ní hovoří o žárlivostí utrápené dívce, jež měla odtud skočit do hlubin a její duše se následně proměnila v černou krkavčici, která se vznášela nad těmito místy a strašila každého se zlými úmysly.