1468 – Bitva u Zvole

Skromný pomníček u polní zkratky jižně směrem od Rájce směrem ke Zvoli a odbočce na Pobučí jednoduchým textem sděluje, že 1. října 1468 se někde v těchto končinách odehrála poměrně důležitá vojenská srážka mezi českými a uherskými vojsky. V oblíbeném cyklu „Naše slavné prohry“ se obvykle uvádí střety jako Moravské pole, Lipany, Bílá hora. Těch slavných, nebo spíše neslavných proher bylo daleko víc a bitva u Zvole by se do výčtu klidně mohla zařadit.

Co se tu tedy událo? Zmíněného dne se zde utkaly vojenské kolony zásobovacího vojska, které vedl Zdeněk Kostka z Postupic, čekaly tu na ně oddíly pod praporci Matyáše Korvína v čele s hejtmanem Františkem z Háje. To jméno také nezní příliš maďarsky, však také v jeho službách nesloužili jen samí uhrofinové, ale přidávali se i jiní.

Po té co na zvoleného českého krále Jiřího z Poděbrad uvrhl papež klatbu, pravověrní katoličtí panovníci samozřejmě přispěchali ve snaze přivézt Čechy k rozumu a pravé víře. Že jim šlo při tom hlavně o kořist a prebendy je jen taková podružná záležitost.

Síly protivníků nebyly zcela vyrovnané, v řadách českého vojska bylo asi 6500 bojovníků, převážně opěšalých. Maďaři měli mírnou převaho asi 9000 s poměrně početnou kumánskou jízdou. To zřejmě rozhodlo, takže na české straně se počet padlých odhaduje mez 600–1000, protivník měl ztráty v počtu cca 300. Výsledek bitvy na dlouhá léta určil osudy Moravy. Až na výjimky se moravská šlechta přiklonila na stranu Matyášovu, Jiříkovi zůstali věrní spíš jen stavové v Čechách.

Jiří z Poděbrad zemřel v roce 1471, po krátké epizodě na český trůn nastoupil volbou Vladislav Jagellonský, na Moravě kraloval jako český král stále Matyáš. K opětovnému a vlastně takřka k definitivnímu sjednocení hlavních českých zemí došlo až po Korvínově smrti 1490, protože Jagellonci po té drželi i uherskou korunu.