Aiguilhe (Le Puy-en-Velay) – kostelík Archanděla Michaela (Chapelle / Église Saint-Michel)

Pokud patříte mezi nadšence, kteří obdivují cenné památky s opravdu dlouhou historií stejně jako zajímavé skalní útvary, je tento článek určen přímo vám. Vždyť ona půvabná sakrální stavba, označovaná velmi často za kapli, své dějiny píše nejpozději od roku 989 a skálu pod ní již dávno předtím vytvořila činnost vulkánu. Navíc se říká, že posvátné místo s dolmenem tady bylo již v období pravěku a později se zde prý nacházel antický Merkurův chrám.

Potenciální zájemce o návštěvu vrcholového kostelíka je potřeba hned na úvod upozornit na skutečnost, že lávová skála Aiguilhe je vysoká 82 metrů a cestou k jejímu vrcholu musíte zdolat 268 schodů. Odměnou za vynaloženou námahu vám pak bude pohled na okolní svět z nadmořské výšky přesahující 750 m. Takže si můžeme odškrtnout rovněž návštěvu rozhledny či vyhlídkového místa.

To, že je skála vlastně sopečným komínem, který vytvořila surtseyská erupce způsobená erozí, je možná pro někoho zajímavá, ale určitě větší množství návštěvníků tohoto místa více upoutá informace o tom, že místní ji láskyplně - a s humorem sobě vlastním - nazývají Gargantuovo hovno.

Podle některých informačních pramenů byla kaple na skále dokončena již v roce 961 nebo 972. Byla zasvěcena sv. Jakubovi z Compostely a její podoba byla raně románská. Odborníci se ovšem už vůbec neshodují v tom, jestli tehdy kaple skutečně nahradila někdejší Merkurův chrám. Podle mnohých prý na skálu předtím vylezlo jen několik velmi obratných mladých mužů a přístupové schodiště vzniklo až současně s kaplí.

Věhlas na konci 12. století rozšířené kaple či kostelíka je brzy velký, na čemž mají zásluhu i různé legendy a příběhy, např. o tom, jak byla mladá dívka obviněná ze špatného chování, následně ji za trest svrhli z vrcholu skály ... a tím, že přežila, dokázala svou nevinu (pokud jsem ovšem text této legendy pochopil správně, tak se jedná o baladu, která končí tím, že ona panna vzápětí zešílí a skokem ze stejného místa spáchá sebevraždu). Mluvilo se také o tom, že ke kostelíku vystoupalo i několik velmi slavných a prominentních poutníků všetně Karla VII., Ludvíka XI. a Karla VIII. Jisté je však jen to, že v roce 1245 udeřil do zvonice hrom ... pardon, blesk.

V období renesance jsou postaveny tři oratoře, které takto ozdobí přístupové schodiště. Jejich patrony jsou Archandělé Rafael a Gabriel (asi aby jim nebylo líto) a sv. Guinefortovi, ochránci chrtů. Jejich sochy (těch psů, ne patronů) se objeví na portálu, ale již v roce 1809 jsou z nich však dochovány pouze fragmenty. Sochu Archanděla Michaela zničili protestanti již v roce 1562.

Kostelík překvapivě bez úhony přežil francouzskou revoluci, po ní se stal majetkem státu a v roce 1840 byl zapsán mezi chráněné historické památky. V letech 1823 až 1838 byly zrestaurovány zdejší středověké nástěnné malby z 10. století (mj. Kristus – soudce), což se pak opakovalo ještě v letech 2003 a 2004. V roce 1955 byl pod hlavním oltářem objeven relikviářový poklad. Vzácné románské předměty pak byly vystaveny v prosklené vitríně v chóru.

Původní kaple byla malou obdélnou budovou se třemi apsidami. V polovině 11. století k ní byla přistavěna západní věž, na jeho konci pak zbourána jižní apsida. Na východní straně kostela se nachází portál s trojlaločným (jetelovým) obloukem maurského stylu. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že průčelí z černého lávového kamene i barevná mozaika pochází až z 19. století.  Nad portálovým obloukem můžeme vidět mozaiku a na ní Ježíše Krista, sv. Jana Evangelistu, Pannu Marii a sv. Petra. Kaple je obklopena hradebním valem, který nabízí krásný výhled na město Le Puy a jeho katedrálu Notre-Dame.

Celé průčelí stavby v podstatě charakterizuje vstupní portál a slepá arkáda nad ním. Portál je lemovaný dvěma sloupy, které zdobí hlavice s řezbami v podobě akantových listů a antropomorfních nebo zoomorfních motivů. Nad dveřmi vidíme dvě mořské panny (kopie z 19. století) a tympanon s archivoltou a trojlaločným obloukem, který zdobí různé vyřezávané výjevy, včetně velikonočního beránka.

Mezi interiérové zajímavosti patří 32 románských hlavic (některé se zbytky polychromie) a také fakt, že výzdoba malbami zde probíhala v několika časových etapách – raně románská v chóru, pozdně románská na ochozech a klenbě (cyklus Tří mudrců) a gotická na galerii.

Od května roku 2017 byla na kostelík Saint Michel a skálu pod ním promítána pozoruhodná noční světelná show nazvaná „Puy de Lumières“ (autor článku zde byl jen o 3 měsíce později, takže -naštěstí - viděl). I bez její pomocí (protože o 3 roky dříve) byl kostelík Archanděla Michaela na skále v Aiguilhe vyhlášen čtvrtou nejoblíbenější francouzskou památkou.