Alfrédka či Alfrédova chata v Jeseníkách

Turistické cíle • Památky a muzea • Chata

Alfrédka čili Alfrédova chata pro nás byla dlouho nedostupná vzhledem k její vzdálenosti od nejbližšího parkoviště v sedle Skřítek. Proto bylo zcela nečekané, že jsme se na ni vydali hned dvakrát a to během pár dnů. Poprvé jsme v zimě auto zaparkovali na Skřítku a vyrazili směr Alfrédka. Čekalo nás však prudké stoupání na rozcestí Pod Ztracenými kameny. Když jsme se vyškrábali nahoru, lehce jsme posvačili a pokračovali dál. Sníh se nám však lepil na lyže a už to vypadalo, že do cíle ani nedojedeme. Když jsme seškrabali z běžek zbytek vosku, jelo se hned lépe a po chvilce jsme přijeli na rozcestí Zelené kameny a pokračovali v cestě dál mírným klesáním. Posledních 2,5 kilometru po rovině jsme zvládli rychle a konečně jsme dorazili na Alfrédku.

Dočetli jsme se, že chatu na tomto místě nechal na konci 19. století pro sebe a své hosty v době honů postavit majitel janovického panství hrabě Alfréd Harrach. Dále jsme se dozvěděli, že lovecká chata nebyla nijak velká, neboť šlo o nevelký srub, a přestože sloužila především lovcům, nacházeli zde turisté vlídné přijetí a dokonce i ubytování. Nejpozději v roce 1898 však zde hrabě Harrach nechal postavit mnohem větší a prostornější budovu, jíž se říkalo lovecký zámeček, poději Alfrédova chata.

Zámeček nicméně sloužil po celá léta k ubytování hraběte, jeho hostů a personálu, někdejší malá lovecká chata tak sloužila z velké části turistům. Tento stav trval v podstatě až do počátku 30. let 20. století, kdy bylo hraběti Harrachovi v rámci tzv. lesní reformy jeho janovické panství zkonfiskováno.

Nepřekvapilo nás, že v souvislosti s rozvojem lyžování byla Alfrédova chata od roku 1925 otevřena i v zimě. Podle zpráv turistů a průvodců bylo zde možno nocovat ve společné noclehárně, kde bylo k dispozici 12 lůžek, byla chválena čistota a výborná kuchyně. Patrně v roce 1931 byly oba objekty zkonfiskovány čsl. státem a o dva roky později byly oficiálně otevřeny pro turisty: Jejich kapacita stačila až pro 50 hostů. Zjistili jsme, že jako první nájemce chaty byl ustanoven Metoděj Pelíšek a po všech úpravách pak někdejší zámeček sloužil jako ubytovna, zatímco hájenka naproti jako restaurace.

Zaujalo nás, že předání chat český turistům vyvolalo velkou nevoli u německých turistů, kteří dokonce vydali leták s výzvou k bojkotu této chaty a dokonce přeznačkovali turistickou trasu na Jelení studánku tak, aby nová cesta míjela obě chaty.

Dále jsme si přečetli, že roku 1935 byla dostavěna lesní silnice za Staré Vsi až k chatě, ale přesto se sem moc turistů nehrnulo. Od 1. října 1936 dostala chata opět nového správce, stala se jím paní Julie Peerová, která předtím dlouhá léta pracovala jako účetní ve Schreiberově chatě na Červenohorském sedle. Chata byla nově řádně vybavena a upravena, aby se tak stala oblíbenou stanicí turistů i lyžařů při hřebenních túrách Jeseníky. Zaujalo nás, že návštěvníci si museli sami topit na pokojích v kamínkách, popel pak byl vynášen ven za chatu. Právě tato praxe měla později za následek vyhoření chaty.

Nebyli jsme vůbec překvapeni, že po mnichovské dohodě přešla chata opět do německých rukou a sloužila především školní mládeži, když poslední letní tábor zde proběhl ještě v létě 1944. Po válce přešla chata zpět do vlastnictví KČT, roku 1948 do pod křídla České obce sokolské a poté se jí ujal národní podnik Restaurace a jídelny v Šumperku.

Zjistili jsme také, že roku 1962 chata poprvé vyhořela. Požár vznikl podle všeho od vypadlého žhavého uhlíku, když některý z turistů vynášel ven popel. Většina z ubytovaných se údajně zachraňovala skokem z okna, z něhož alespoň ti chladnokrevnější nejdříve vyházeli své věci. Protože k požáru došlo v zimě, octli se zdejší ubytovaní v dost prekérní situaci, naštěstí to nejhorší mohli přečkat v protější hájovně.

Bohužel v troskách ležela chata až do roku 1971, kdy zde byla postavena nová chata, která byla jen o něco menší, než původní zámeček. Dočetli jsme se také, že o něco později k ní byla po celé přední délce na stále ještě na původní podezdívce přistavěna zastřešená krytá veranda a také nad celým vstupním schodištěm byl zbudován ochranný přístřešek. Chata sloužila především jako rekreační středisko pro pracovníky Kovohutí v Břidličné, před turisty však dveře nezavírali, takže ti se zde zcela běžně občerstvovali a v případě potřeby i vyspali.

Nepřekvapilo nás, že s novou dobou roku 1991 chata přešla do pronájmu soukromé osoby. Nový nájemce zabezpečoval její celoroční provoz se všemi potřebnými službami, k ubytování sloužilo 43 lůžek ve 3 - 4 lůžkových pokojích s tekoucí vodou. Společné sociální zařízení a sprchy byly na chodbě. Samostatná jídelna, sloužící i jak společenská místnost, byla vybavena barevným televizorem se satelitním příjmem a měla kapacitu 55 míst. V sousední restauraci bylo pak k dispozici dalších 50 míst u stolu. Vzhledem k svému zaměření na lyžařské výcvikové kurzy byla chata pochopitelně vybavena lyžárnou a sušárnou bot. Nedaleko ní se rozkládala pěkná cvičná louka s vlastním 250 m dlouhým vlekem. Nájemce do budoucna uvažoval i o půjčovně sportovních potřeb jak pro zimní, tak pro letní turistiku (např. horská kola, lyže, sáně apod.). Pro ubytované byl povolen vjezd soukromým vozidlem cestou od Staré Vsi a Rýmařova až na parkoviště u chaty.

Na Velikonoce roku 2002 bohužel Alfrédka podruhé vyhořela a popelem zcela lehla dřevěná část. Zachovaly jen zbytky kamenné podezdívky někdejšího zámečku i chaty, které jsme si prohlédli.Zjistili jsme, že tehdy se přes Jeseníky přehnala sněhová bouře, která přinesla obrovské návěje nového mokrého a těžkého sněhu a tak na hasiče zůstaly jen ohořelé základy.

V bufetu, který nahradil vyhořelou chatu jsme si dali vynikající polévku, koupili známku, dostali razítko a po půl hodině odpočinku vyrazili na zpáteční cestu. Ta uběhla podstatně rychleji bez problémů. Na Zelených kamenech jsme si dali 10 minut odpočinku. Čekal nás již jen sjezd dolů na Skřítek. Nejprve jsme zvládli mírný sjezd na rozcestí Pod zelenými kameny a poté prudký na Skřítek. Vše jsme zvládli s několika pády a šťastně unavení dojeli k autu. Potom jsme odjeli domů do Olomouce.

O čtyři dny později jsme autem dojeli do Nové vsi a u chaty Na vyhlídce vjeli do stopy. Mírně zvlněným profilem jsme dojeli po 3 kilometrech na rozcestí Mravencovka. Protože sníh již trochu odtál jeli jsme po náhradní značené trase lesem. Z Mravencovky jsme původně chtěli jet do Karlova, ale pak jsme se rozhodli opět dojet na Alfrédku. Čekalo nás převýšení přes 200 metrů a 3 km dlouhá trasa. Děti měli ve stoupání velkou krizi, ale nakonec jsme všichni dorazili do bufetu, kde jsme si dali opět výbornou polévku a dopřáli si půl hodiny odpočinku v teple. Zpáteční cesta opět uběhla pochopitelně podstatně rychleji. Z Mravencovky jsme jeli po asfaltové cestě spíše po ledě, a dcera byla již hodně unavená, takže cesta moc rychle neutíkala. Nakonec jsme opět šťastně přijeli k chatě Na vyhlídce, kde jsme si dali kávu a děti borůvkové knedlíky, které do nich jen zahučely. Poté jsme se vrátili k autu a jeli unavení domů.

Alfrédova chata leží v nejméně poškozené části Jeseníků, přitom je, nejspíš pro svou odlehlejší polohu, neprávem opomíjená. V okolí je ideální terén pro běžkaře, vhodný i pro pořádání závodů. Nedaleko nad chatou, již na hřebeni, je důležitá křižovatka horských cest - jelení studánka. Opačným směrem lze z Alfrédky sestoupit jednak po červené značce údolím stříbrného potoka do Staré Vsi a Rýmařova, jednak po zelené značce do známého zimního střediska Karlova a sídla správy chráněné krajinné oblasti Jeseníky Malé Morávky.

http://www.jesenik.org/zajimavosti-pamatky/k3306-chata/8520-alfredova-chata.html

Poslední aktualizace: 17.2.2015

Nadmořská výška:

1096 metrů nad mořem

Alfrédka či Alfrédova chata v Jeseníkách na mapě