Anenské slatinné lázně v Lázních Bělohradě

Když dnes někdo uvidí současný lázeňský areál, tak by mu nikdy na mysli nevytanulo to, že na jeho počátku stály dřevěné lázně pro vodové koupele, jež od roku 1880 sestávaly pouze ze 2 kabin a u každé z nich byla sprcha. Ty se navíc nenacházely zde, nýbrž na břehu Javorky u současného domu čp. 102. Tehdy však šlo o hraběcí sirotčinec čp. 86. Ba přímo radikální změna nastala až o 3 roky později po zakoupení bělohradského velkostatku Annou hraběnkou z Asseburgu, která byla podporovatelkou různého pokroku ve všech oblastech. Když byla upozorněna na to, že se v panské bažantnici nacházejí vydatná ložiska slatiny, jež byla dříve používána jako palivo v místních továrnách i na hnojení místními rolníky, rozhodla se je využít v obdobném duchu, a tak se začala v roce 1885 používat k lázeňským účelům, jejichž účelnost se potvrdila vyléčením revmatismem nemocného c. k. majora Schuberta, jemuž nikdo předtím nedokázal pomoci. Tyto procedury se tehdy děly v malém domku, který vznikl v roce 1876 jako objekt pro teplé vodní koupele. Z výše zmíněné dvojice kabin a sprch se tak stala čtveřice kabin, v nichž začaly být nabízeny slatinné koupele. Tehdy však bylo lázeňství v plenkách. Po vytěžení byla slatina dopravena vozíky po kolejích do místa použití, kde byla dávána do dřevěných van s kolečky, v nichž byla spařena horkou vodou (většinou šlo o 62 litrů vody a 2 hl čili 55 kg slatiny) a ponechána do doby, kdy byla teplota vhodná ke koupeli a nehrozilo tak opaření lázeňských hostů. Když se tak stalo, byla vana vsunuta zadním otvorem do kabiny, v níž se host věnoval koupeli 15-30 minut a poté se osprchoval a odešel domů, kde přibližně hodinu odpočíval, protože tehdy neměly lázně žádnou čekárnu. Byli tací, kteří prodělali za den i 10-20 koupelí. Vedle toho rapidně rostla návštěvnost, což můžeme vidět z následujících čísel: roku 1887 bylo provedeno 1 873 slatinných lázní pro 204 nemocných, o rok později 2 168 slatinných lázní pro 258 nemocných a v roce 1889 3 239 slatinných lázní pro 359 nemocných. K tomu musíme ještě dodat to, že prvním bělohradským lázeňským lékařem se stal MUDr. Alois Mindl.

V tomto stavu fungovaly lázně po 3 roky a následně byly v roce 1888 úředně uznány za léčivé, přičemž jim bylo povoleno působit pod označením sirné slatinné lázně. A protože se tyto primitivní lázně skutečně osvědčily a jejich pověst se šířila nejen krajem, nýbrž celými Čechami a následně i habsburskou monarchií, muselo dojít k radikální změně. Ta proběhla v letech 1890-1891, kdy vznikly nové lázně - Anenské slatinné lázně v Bělohradě, jež byly doprovázeny krásnou zelení panské bažantnice a letní restaurací u myslivny. Jejich jádrem pak byl lázeňský dům, jenž měl 2 křídla v přízemí a jednopatrové hlavní průčelí, které bylo situováno do středu obou křídel. V každém křídle se nacházelo 6 kabin s uzavřenými předsíněmi, z nichž se vcházelo do hlavní síně s pokladnou a čekárnou. O tom, jak tehdy lázně vypadaly, nám přináší zprávu publikace "Almanach léčebných míst, lázní a letních sídel českých. S balneotherapeutickým úvodem od MUDra Vl. Preiningera" z roku 1898:

"Lázeňský dům leží 3 min. od města poblíže bažantnice a obory, 70 ha velké, jíž jako láz. parku s restaurací se používá. V 18 koupelnách možno denně 120-140 slat. lázní poskytnouti. Lázně, massáž i elektrisování provádějí se jen dle nařízení lékařských. Zařízení jest moderní a v každém ohledu uspokojující. Láz. lékaři dr. Alois Mindl a dr. Josef Lelek, v čas saisony i jiní. Veř. lékárna v místě.

Zdejší lázně slat. těší se rok od roku znamenitější pověsti. R. 1887. byli tu jen 204 nemocní a 400 přechodních hostí a poskytnuto 1873 slat. lázní. R. 1897. bylo nemocných 990, průchodců 2500 a lázní poskytnuto 8223. - Kromě lázní slat. jsou po ruce koupele říčné i v pramenitých rybnících. K pití pramenitá horská voda. Lázeňská hud. taxa 1-3 zl. Celá slat. koupel 1 zl. 60 kr. až 2 zl., místní slat. koupel 80 kr. až 1 zl., slat. obkladek 30 kr., koupel vodní 25-30 kr. Indikace viz na str. 8. a 9."

Problémem však bylo to, že když bylo špatné počasí, tak se řada klientů nachladila a na své lázeňské pobyty vzpomínala doma v posteli s obklady a čaji. Lázně na to zareagovaly tím, že roku 1894 došlo k zavedení ústředního topení do všech kabin. V roce 1900 byl zase postaven nový hotel Vlach. Jejich ohromný boom však nastal až v následujícím století, kdy byl roku 1901 navrtán v Bažantnici Anna-Mariánský sirnoželezitý pramen. Tehdy kvůli propagaci povolila hraběcí správa všem novinářům a jejich rodinám navždy bezplatné užívání koupelí a lékařského ošetřování v lázních. Jiným skupinám byly určeny různé slevy, např. v roce 1899 to bylo 20 % pro členy Podpůrného spolku technických a administrativních úředníků v mocnářství rakousko-uherském v Praze. Roku 1905 zemřela zakladatelka lázní Anna hraběnka z Asseburgu a ta je i s panstvím odkázala své dceři Heleně, provdané za Augusta hraběte Merveldta (viz https://provenio.net/records/c7e63bda-5e43-41e6-8658-345b3012ea79). V roce 1910 byla rozšířena kapacita lázní, protože slatinné koupele byly nabízeny i hostům bělohradských hotelů. V letech 1913-1914 došlo k úpravě a modernizaci lázeňského domu. Nevýhodou se však stal nedostatek místností k ubytování, protože dosavadní hotely byly plné a za chvíli tomu tak bylo i s bydlením v privátu. S řešením mělo přijít Společenstvo pro podporu lázeňského ruchu v Lázních Bělohradě, jehož předsedou byl Bernhard Merveldt. V letech 1935-1936 vznikl nový třípatrový hotel Grand Hotel Urban, který byl navržen a realizován hořickým stavitelem Jindřichem Malinou. V letech 1937-1938 vznikl přestavbou bývalého hotelu U lázní Vodoléčebný a vyšetřovací ústav, jehož vznik měl na svědomí MUDr. Josef Janeček a jeho otec, který byl stavitelem.

Velký rozvoj lázní, jenž je doložen mnoha čísly (roku 1891 bylo 4 003 slatinných koupelí pro 448 nemocných, v roce 1900 8 384 slatinných koupelí pro 1 031 nemocných, roku 1910 9 045 slatinných koupelí pro 925 nemocných, v roce 1915 5 293 slatinných lázní pro 471 nemocných, roku 1920 15 326 slatinných koupelí pro 1 587 nemocných, v roce 1930 12 707 slatinných koupelí pro 1 150 nemocných), zakončila německá okupace, kdy se dostaly pod nucenou správu. V letech 1944-1945 zde působili příslušníci Hitlerjugend a ke své činnosti využívali i blízký Pardoubek a Bažantnici, neboť tato místa byla velmi vhodná k jejich výcviku. Když byla naše vlast osvobozena, tak každý myslel, že se vše vrátí ke starým pořádkům, alespoň v oblasti lázeňství. Ale nebylo tomu tak, protože ani ne po roce jejich fungování byly převzaty státem. V roce 1948 se pak dostaly do majetku státu a jejich provoz byl zprvu řízen Ústřední národní pojišťovnou, aby se později dostaly do rukou Ústřední rady odborů, jež zde zřídila léčebnu ROH. K 1. lednu 1957 byly lázně převedeny pod podnik Československé státní lázně, jehož ředitelství se nacházelo v Poděbradech. Ten začal s obnovou lázeňského areálu. Nejprve vyrostla nová kotelna a prádelna a roku 1963 se stala z vily Esplanade léčebna nemocí pohybového ústrojí pro děti od 6 let a dorost se samostatným oddělením rehabilitace a učebnami základní školy. V letech 1973-1981 proběhla generální rekonstrukce Vodoléčebného ústavu, v letech 1981-1985 byl vybudován nový balneoprovoz a v letech 1988- 1991 vznikly tzv. zimní lázně neboli pavilon vodoléčebných procedur.

Změna společenských poměrů po sametové revoluci se projevila tím, že v roce 1992 vznikla firma Anenské slatinné lázně a. s., která se roku 2011 přejmenovala na Lázně Bělohrad a. s. Ta postupně převzala veškerý provoz lázní, který se rozhodla radikálněji změnit, aby lázně odpovídaly svým vybavením i službami současné době. Zde je třeba zmínit to, že oprávnění restituenti Ing. Josef Janeček a MUDr. Alena Janečková nechtěli svými kroky poškodit provoz lázní a o vrácení zabaveného rodinného majetku požádali nakonec ve formě akcií Fondem národního majetku ČR založené akciové společnosti, přičemž se snažili lázním všelijak pomoci. Díky vstupu společnosti PURO-KLIMA, a. s., jež zde měla původně vystavět dialyzační středisko s novým hotelem, byl zahájen velký rozmach lázní. V roce 1995 byl uveden do provozu nový hotel Anna Marie s 88 lůžky; v letech 1997-1998 došlo k výstavbě kuchyňského bloku, dostavbě hotelu Grand a nástavbě 1. poschodí léčebného pavilonu, do níž se pak přesunuly všechny procedury z tzv. Zimních a Letních lázní; roku 1999 byla dokončena rekonstrukce vily Karluška; v letech 2000-2001 byl zrekonstruován bývalý Janečkův Vodoléčebný ústav (objekt Janeček); v letech 2002-2003 vznikl nový rehabilitační bazén o rozměrech 20 x 10 m; v roce 2003 byla zprovozněna nová centrální kotelna a zrekonstruována vila Stefanie; roku 2005 byl zmodernizován celý balneoprovoz a vystavěno minigolfové hřiště; v roce 2008 došlo k propojení jednotlivých hotelů zastřešenými spojovacími lávkami; následujícího roku byl dokončen čtyřhvězdičkový hotelový Spa resort Tree of Life; v roce 2014 bylo v hotelu Grand otevřeno registrované zařízení sociálních služeb Domov Vitalita; od roku 2020 funguje Rehabilitační ústav Bělohrad v nově zrekonstruovaných prostorách; v roce 2021 prošly rekonstrukcí Dětské lázně a to stále není vše, protože v areálu stále probíhají nějaké práce, což jsem viděl na své cestě i já sám a musím vzdát vedení lázní, jejichž web se nachází na tomto webu: https://belohrad.cz, velký hold, když srovnávám areál před několika desítkami let a nyní, kdy se z něj stala svým způsobem i následování hodná ukázka moderního lázeňského stavitelství. A to nemluvím o zdejší zeleni, rybníku Pardoubku či Bažantnici, jejíž většina je od roku 1998 vedena jako přírodní památka (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=1987). Prostě výlet sem nemá chybu!