Babky - partyzánský bunkr

Při stoupání po modře a zeleně značené cestě na vrchol Babky v Západních Tatrách si všímáme v nadmořské výšce 1.000 metrů dřevěného ukazatele s nápisem „Partizánsky bunker“.

Zvědavost mi nedá, a tak sklouzávám po rozbahněné prudce se svažující stezce ke skalnímu převisu, který se stal na začátku roku 1945 přechodným domovem devíti mužů z nedaleké vesnice Bobrovec.

V roce 2006 poslední žijící z této skupiny Vladimír Lisý a Rudolf Rak napsali svědectví o svém několikatýdenním zimním skrývání. Zarámované ho připevnili na skalní převis, aby po více než šedesáti letech připomněli okolojdoucím turistům nelehkou dobu druhé světové války. Přidali rovněž v rámečku dobovou fotografii se členy skupiny.

Přeložené svědectví pánů Vladimíra Lisého a Rudolfa Raka si můžete přečíst v následujících řádcích. Pokud si je chcete přečíst v originále (ve slovenském jazyce), můžete na přiložené fotografii.

Bylo nás devět. Seskupili jsme se okolo zkušeného horala Jozefa Mašury – Šulmana, mého strýčka, abychom v tomto bunkru přečkali blížící se frontu. Stravu jsme měli asi na tři týdny, ale fronta se zdržela devět týdnů. Pro vodu jsme chodili do lomu, kde Jožko Gregor potkal toulavého psa, kterého jsme, když strava došla, zabili a snědli. Když už nebylo co jíst, tři se vydali do Bobrovce pro stravu, ale už se nevrátili. Nakonec jsme se i my ostatní rozhodli vrátit domů. Kličkující mezi německými hlídkami jsme se šťastně dostali do Bobrovce a konečně se mohli pořádně najíst. V tomto bunkru jsme prožili 3 týdny (leden - únor 1945). Odtud jsme měli celou frontovou linii jako na dlani. Vlevo ve Smrečanech byli naši, vpravo v Bobrovci a Vyšném háji Němci.

Vzpomíná Vlado Lisý (tehdy 18 letý) společně s Rudou Rakem, poslední žijící z této skupiny.

Červenec 2006

Na fotografii zleva: Ján Elekeš (kuchař), Jožko Gregor, Jozef Mašura – Šulman, Vlado Lisý, Jozef Fáber, Jaro Hlaučko, Robert Komoráš, Rudo Rak.

Fotografoval: Emo Komoráš

Fotografie s parádním výhledem do kotliny mezi Nízkými, Vysokými a Západními Tatrami jsem vzhledem ke vzrostlé vegetaci pořídil pár metrů nad bunkrem. Přímo od něj výhled do kraje není. Odbočka ze značené cesty k převisu měří jen několik desítek metrů. Dlouho vás nezdrží.