Na Babky a Ostrou
Středeční výšlap do části Západních Tater začínáme na malém parkovišti u Bobrovské Vápenice v nadmořské výšce 700 metrů. Parkoviště je výchozím místem na Babky, případně Sivý vrch a do Jalovecké doliny.
Vydáváme se po modré značce, která tu není dlouho nebo ji vydavatel mapy zapomněl zaznamenat. Po úzké asfaltové silnici pozvolna stoupáme nejprve kolem nové kapličky Sionské hory Matky Boží s krátkou křížovou cestou a dál kolem několika chat před hranicí Tatranského národního parku. Ohlédnutím zpět vidíme v dáli modré obrysy Nízkých Tater. Ty mizí, jakmile se vnoříme do lesa. Dál stoupáme již prudčeji lesní cestou až k rozcestí nad kamenolomem. Zde se k modré připojuje zelená značka vedoucí od Tokarin na Sivý vrch. Modrá a zelená značka vedou společně dál po široké lesní cestě. Po několika stech metrech nás ukazatel upozorňuje na partyzánský bunkr vlevo. Po pár desítkách metrů skluzu stojím u skalního převisu. V zimě roku 1945 zde osm mužů z Bobrovce přečkalo několik týdnů druhé světové války. Jejich příběh popisuji v samostatném článku (zde). Bunkr, respektive skalní převis, není vyznačený v mapách.
Od bunkru stoupáme po lesní obslužné cestě dál ještě více než kilometr k rozcestí pod Babkami (1.220 m n. m.), kde se modrá a zelená značka rozdělují. Modrá vede na planinu Červenec a k chatě Pod Náružím, zelená vzhůru na Babky. Před rozcestím si odskočíme pár desítek metrů na hranu Sokola. Z vápencových skal se otevírá velice pěkný výhled do kotliny mezi Západními a Nízkým Tatrami.
Na rozcestí pod Babkami opouštíme širokou cestu a vydáváme se po zeleném značení stezkou vzhůru až nad horní hranici lesa. Prostor se otevírá. Trochu tápeme, rozhlížíme se kudy dál. Po chvíli zjistíme, že zelená značka prudce stoupá po travnatém svahu. Nabíráme tedy výškové metry, poměrně slušně se při tom zadýcháme a zvýší se nám tep. Ale to už jsme na dohled vrcholu jménem Babky (1.566 m n. m.). Jeho název je odvozen od skalních útvarů pod vrcholem, které připomínají trojici sedících starších žen (babek) v krojích.
Vrchol je vynikajícím rozhledovým místem. Z horstev jsou vidět nejen další vrcholy Západních Tater, ale také hřeben Nízkých Tater, část Velké a malé Fatry a Chočské vrchy. Nepřehlédnutelná je Liptovská Mara pod námi.
Když jsme se dostatečně pokochali krásnými výhledy a ujedli ze zásob v batohu, vydáváme se po hřebeni k Malé a Velké kopě. Zeleně značená hřebenová stezka prochází přes skalnatý Rígeľ do sedla Predúvratie (1.585 m n. m.). Z hřebínku se naskýtají výhledy do Huňové doliny, na Ostrou, na Roháče a další vrcholy Západních Tater. Zpětně si dovolím tento úsek označit za nejhezčí z dnešní trasy. Stezka vede po hranici, nebo v těsné blízkosti, národní přírodní rezervace Suchá dolina. O této NPR, která patří k největším na Slovensku, se po kliknutí můžete dočíst zde.
Ze sedla se vydáváme dál na vrchol Ostrá (1.764 m n. m.). Nepatrný výstup na Velkou kopu (1.648 m n. m.) není nikterak náročný. Za Velkou kopou je možnost pokračovat po zelené značce na Ostrou nebo po dříve po zeleně značené stezce tuto horu obejít a dojít na Sivý vrch. Po zelené přes Ostrou se na Sivý vrch také dostanete, zdoláte však více výškových metrů.
Protože nemáme příliš času a tmavé mraky začínají sedat na vyšší vrcholy Západních Tater, spokojíme se s výstupem na Ostrou. Sivý vrch navštívíme příště. Stoupáme úzkou stezkou v kosodřevině. V serpentinách na chvilku zastavujeme a vychutnáváme si pohledy na okolní vrchy a do kraje pod Tatrami.
Z Ostré se otevírají výhledy na všechny strany. Na severu je nejblíže Sivý vrch (1.805 m n. m.). Na východ šedé mraky skrývají Pachoľa (2.167 m n.m.), Baníkov (2.178 m n. m.), Príslop (2.142 m n. m.) a další vrcholy. Na jihu jsou pod námi obě kopy, Velká a Malá, Babky a podtatranská kotlina s Liptovskou Marou.
Z vrcholu Ostré zeleně značená stezka klesá do sedla Priehyba (1.650 m n. m.), aby vzápětí vystoupala na Sivý vrch. Dál však nepokračujeme. Po krátké pauze na Ostré se vracíme stejnou cestou do sedla Predúvratie.
Od rozcestí v sedle naše další kroky vedou po modré, která nejprve zčásti obchází Malou kopu a dál už jen klesá k chatě Pod Náružím (1.420 m n. m.). Za chatou procházíme planinou Červenec. Tu vpravo zakončují Babky, které odtud nevypadají jako velký vrchol. Modře značená cesta částečně vede národní přírodní rezervací Mních. O té píšu v samostatném příspěvku (zde). Za planinou Červenec nás čeká již známé rozcestí pod Babkami, kde se k modré značce přidává zelená. Pod rozcestím ještě jednou odbočíme na hranu Sokola, abychom se pokochali výhledy do kotliny pod Tatrami.
Po modré a zelené sestupujeme po široké obslužné cestě k rozcestí nad kamenolomem. Modrá značka se odpojuje a prudčeji klesá do Bobrovecké Vápenice (po ní jsme stoupali dopoledne). Nechceme se vracet stejnou cestou, proto pokračujeme dál po zeleném značení. Tento úsek cesty nám připadá dlouhý, monotónní. Zelená značka končí na rozcestí Tokariny (790 m n. m.). Zde začíná červená Tatranská magistrála. Po té se ale nevydáme. Odbočíme vpravo po žluté. Ta nás dovede na parkoviště u Bobrovecké Vápenice, ze kterého jsme dopoledne vycházeli.
Popsaný výšlap lze označit jako středně náročný. Překonali jsme při něm přibližně 1.100 výškových metrů. Hlavně jsme však poznali velice pěknou část Západních Tater, která je stranou turistického ruchu.
Celá rozsocha Babek přes Rígeľ po sedlo Predúvratie je velice bohatá na vápnomilnou květenu. Vyskytuje se zde i plesnivec alpský (protěž alpská), která kvete v červenci a v srpnu.
Na trase není příliš možností k občerstvení. Pouze na chatě Pod Náružím, je-li otevřená, nebo v Bobrovecké Vápenici v hotelu Mních. V každém případě doporučuji si vzít s sebou jídlo a tekutiny na celý den.
Parkoviště v Bobrovské Vápenici je zdarma. V době naší červencové návštěvy bylo takřka prázdné.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Na Babky a Ostrou
