Balcarova skála
Turistické cíle • Skalní útvar
Jeskyně Balcarka se nachází v Moravském krasu poblíž obce Ostrov u Macochy při dně krasového údolí.
Jeskyně s tajemným otvorem až do 19. století budila respekt před místním obyvatelstvem. Byla opředena pověrami a pověstmi. Až v druhé polovině 19. století se stala předmětem amatérského bádání. Ve dvacátých letech minulého století začal v oblasti Balcarovy skály a okolí aktivně působit ostrovský občan, pozdější starosta obce a poslanec Josef Šamalík. Nejprve chodil s virgulí po povrchu a hledal cesty do předpokládaných jeskyní. Dne 16. června 1923 pronikl do prvních podzemních prostor. Takto popisuje objevitel své bezprostřední dojmy: „Jeskyně není veliká, ale krásná. Vpředu jsou dvě kaple, v jedné dokonce kamenný oltář. Jsou bíle dekorované, zdobené travestýny a krápníky různých tvarů. Po pravé straně jest okraj jeskyně dobený velkým množstvím bílých krápníků, rostodivně vytvořených. Prostora, jež byla balvany a hlinou zanesena, byla uvolněna, prolámán jiný vchod a zároveň jeskyňka zpřístupněna i z horní části. Celý vnitřek jeskyňky, nejen vrch a boční stěny, ale i spodek jest bílý a velkým množstvím krápníků zdobený. Z krápníků vyniká velký, na způsob turecké šavle zakřivený krápník, zvaný Handžár. proti němu stojí kuželovitý stalagmit. Dělníci pojmenovali jeskyni mým jménem. Já ji však pojmenoval Popeluškou..." Poslanec Šamalík pokračoval v průkopových pracích v Popelušce, ty však skončily nezdarem.
S nástupem zimy v témž roce povšiml si roztátého sněhu v malém závrtu na vrcholu Balcarovy skály. Po postupném uvolnění ucpávky se mu podařilo proniknout do volných prostor Balcarky. Jako datum objevu uvádí 22. února 1924. V dalších měsících podnikl Šamalík objevné průstupy do dalších prostor. Postupně objevil Wilsonovy rotundy, dóm Zkázy a Fochův dóm. Po té začal jeskyně upravovat a zpřístupňovat pro veřejnost. Přes finanční problémy a za pomoci Akciové společnosti Moravský kras, která Balcarku vzala do správy, byla na Velikonoční neděli roku 1925 „odevzdána veřejnosti".
I v dalších letech pokračoval Šamalík v průzkumech podzemí Balcarovy skály. Na začátku roku 1935 objevil překrásně zdobené prostory, dnešní „Galerii" a „Přírodní chodbu". Sám svůj objev popisuje takto: „Právě ve dnech 11. a 12. ledna roku 1935 prorazili jsme do nových prostorů, které svými útvary a krásou předčí všecky naše jeskyně. Opakuji zde, co jsem dne 23. ledna 1935 po prvních dojmech napsal do Selských hlasů: Jsem starým žurnalistou. Dvaačtyřicet roků píši do novin. Ale dnes musím kapitulovat, neboť to, co jsem viděl při magnesiovém osvětlení, opravdu nedovedu popsati. Když jsem se vrátil v poledne z dopolední výpravy od nových objevů, tázala se mne žena: Tak co tam máte? Odpověděl jsem: Žádné oko nevidělo, musíš se tam jít podívat, to se nedá vyjádřit...." Objevitel dal novým prostorám jméno „Jubilejní dómy Masarykovy." 15. června 1935 byly po propojení se stávajícími jeskyněmi a úpravách zpřístupněny veřejnosti.
Poslanec Josef Šamalík měl řadu příznivců, ale i odpůrců a kritiků. Přesto bude jeho jméno vždy spojeno s objevením a zpřístupněním jeskyně Balcarky. V 50. letech 20. století proběhla celková rekonstrukce prohlídkové trasy a elektroinstalace. V roce 2001 byl postaven nový vstupní areál s moderním vybavením komplexními službami pro návštěvníky jeskyně.
Jedna z pověstí:
V Balcarce kdysi bývaly divé ženy. Nosily na hlavě bílý čepec, na těle zelenou kazajku a dlouhé bílé sukně. Jednou Balcar oral na svém poli před skalou. Divoženky za ním přišky a žádaly ho, aby jim spravil polámanou lopatu chlebovou. Pravily mu: Balcařisko, spravíš nám to lopatisko? Balcar jim vyhověl a když lopatu spravenou donesl, dosatal koláč s příkazem, aby ho nikdy nedojedl. Bude stále čerstvý. Balcar přijal dar a uložil ho ve spižírně. Ujídali z koláče velmi dobrého, ale vždycky kousek nechali ve spižírně. Do rána byl zase koláč celý. Až jednou ze zvěsavosti Balcar celý koláč snědl. Ráno našel ve spižírně místo koláče kravinec.