Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Ačkoliv se Bartošovice považují za jednu z nejstarších vsí na horním toku Divoké Orlice, tedy nad Zemskou bránou (němečtí osadníci údolí nazývali Erlitztal), první doložená zmínka je až z r. 1548. Už tehdy je však zřejmé, že obec byla poměrně velká, tedy vznikla určitě dříve. První osadníci v této části Česko-Kladského pomezí byli nejspíš skláři, s nimi dřevorubci a rovněž nějací kovkopové. Název vsi je patrně odvozen od hejtmana Jana Bartoušovského z Labouně.
Kostel v Bartošovicích je doložen s první zmínkou o vesnici (1548), nejspíš šlo o dřevěnou stavbu. V té době je kostel veden jako vyhořelý, další, znovu dřevěný je datován r. 1575.
Základy dnešního zděného kostela lze doložit do roku 1673. Za donátora stavby se označuje František Adam z Bubna a Litic, majitel žamberského zboží, kam Bartošovice přináležely.
Obdélníková stavba s polygonálním presbytářem na východní straně a hranolovou věží na západní straně. Presbytář má strop ve formě valené klenby, loď má plochý strop. Boční stěny členěné třemi půlkruhovými okny. Malá věž je nad presbytářem. Ze severní strany je ke kostelu přistavěna sakristie, na jihu márnice a oratoř. Kostel je obehnán zdí s hřbitovem, vstup je bránou s cibulovitou střechou. Právě na bráně je na ostění letopočet 1673.
Nad vstupem do kostela lze rozeznat letopočet 1731 (datum další opravy – stavba věže) a nad ním je znak vrchnosti, Bubnů z Litic.
Věž byla poničena bleskem v roce 1793, opravou byla věž snížena a dostala barokní báň.
Další pohroma přišla v roce 1906, kdy kostel zasáhl opět blesk. Oheň se nepodařilo zlikvidovat, nicméně díky úsilí hasičů i místních obyvatel se podařila zachránit velká část vnitřní výbavy. Odolala i klenba v presbytáři. Díky tomu byl uchráněn i hlavní oltář s obrazem Máří Magdalény.
V roce 1907 byl kostel po opravě znovu vysvěcen. Oprati cibulovitým střechám věží jsou nové jehlancovité, pro neutěšený stav stavby byly v roce 2006, 2009 provedeny nutné opravy (střechy).
Vstup do areálu střeží kamenná kalvárie z roku 1793, patrně od Alexia Czyliaka.
Máme-li štěstí, je otevřená alespoň předsíň kostela. Pohledu na strop vadí dřevěná kruchta z doby opravy (1906–7). Nicméně před sebou máme uprostřed oltář sv. Máří Magdalény se sochami sv. Víta a sv. Jeronýma. Oltář je z roku 1754, obraz stál 17 zlatých, ale zlacení rámu a doplňků oltáře stálo 215 zlatých. Autor obrazu je neznámý, jde nejspíš o některého učedníka Petra Brandla.
Oltářní mensa je zdobená reliéfem Ukládání Krista do hrobu.
Patrně nejvíc diváka zaujmou postranní oltáře. Ne zcela typické provedení s centrálním obrazem a medailony po obvodu oltáře. Na pohled vpravo od hlavního oltáře je oltář ve tvaru orlice, konkrétně Svatováclavské (nebo Přemyslovské). Kolem sv. Václava jsou zobrazeni zemští patroni, odshora sv. Jan Nepomucký, sv. Prokop, sv. Cyril a sv. Metoděj, sv. Vít, sv. Kosmas, sv. Damián, sv. Ivan, sv. Ludmila, sv. Norbert, sv. Zikmund a sv. Vojtěch.
Pohled na oltář vlevo ukazuje centrální obraz Panny Marie, tvar připomíná vázu, zobrazená Panna Maria na centrální malbě je forma Immaculaty (stojí na Měsíci, nohou drtí hada). Další obrazy zobrazují výjevy ze života P. Marie a J. Krista(Zvěstování, Navštívení, Narození Krista, Obětování Krista v chrámě, Dvanáctiletý Ježíš v chrámě, Zmrtvýchvstání, Nanebevzetí, Seslání ducha Svatého, Nanebevzetí P. Marie, Korunování P. Marie).
Zdobená raně rokoková kazatelna z roku 1766. Ze stejného roku je i objednávka na již zmíněné boční oltáře. Autorem je žamberský řezbář a sochař Alexius Czyliak. Zlacení oltářů proběhlo o dva roky později, stálo 220 zlatých.
Varhany na kruchtě jsou z r. 1926, od varhanáře Hubičky z Prahy.
Křížová cesta je z. 19. století, ve výklenku severní zdi je umístěn výjev Panny Marie Lurdské.
Plochý strop obsahuje fresky z obnovy v l. 1906–7. V rozích jsou zobrazeni andělé, v bocích biblické výjevy.
Dnešní Bartošovice jsou obcí, do jejichž katastru spadá mj. opuštěný kostel na Vrchní Orlici a poutní kostel v Neratově, téměř ruina, která dnes žije novým životem. Bartošovický kostel svou nevšední výzdobou tvoří důstojný protějšek k těmto pamětihodnostem.