Basilej – katedrála I. - historie (Basel – Münster)

Basilejská katedrála – známá jako Münster - je nejen nejvýznamnější památkou tohoto švýcarského města, ale také jeho symbolem a nezpochybnitelnou hlavní dominantou s charakteristickým dvojvěžím z červeného pískovce a pestrobarevnými střešními taškami. Jedná se o románsko – gotickou stavbu z let 1019 až 1500, která bývala biskupským chrámem a dnes je evangelickým kostelem. A vzhledem k tomu, že na její více než 67 metrů vysoké věži se ve výšce 48 m nachází vyhlídková plošina, můžeme dnes v tomto případě oprávněně hovořit také o funkci rozhledny.

Katedrála, původně zasvěcená Panně Marii, byla postavena na tzv. Katedrálním kopci (dnes je zde náměstí Münsterplatz) a první stavba tady vznikla – jako součást oppidia - již za starých Keltů, tedy v 1. století př.n.l. Tu pak vystřídala římská pevnost, po níž už „přišla ke slovu“ katedrála (tedy přesněji karolinský kostel nazvaný podle biskupa Haito-Münster a postavený v I. polovině 9. století). Jednalo se o halový kostel s dvojvěžovým průčelím.

V roce 1006 se město Basilej dostalo do držení německého krále Jindřicha II., který nechal na základech předchozí stavby postavit novou raně románskou trojlodní katedrálu nazývanou Heinrichsmünster nebo Adalbero-Dom. Vysvěcena byla v říjnu roku 1019 a jednalo se o rozsáhlý komplex s několika kryptami. Na konci 11. století byla postavena jediná západní věž, jejíž spodní část se dochovala až do současnosti a tvoří základ dnešní severní věže zvané Georgsturm (svého času ovšem měla katedrála až 5 věží).

Současná podoba orientované katedrály v podstatě vychází z pozdně románské stavby z přelomu 12. a 13. století, kdy zde vznikla trojlodní ochozová bazilika, která půdorysně víceméně kopíruje předchozí stavbu. Nad křížením lodí byla postavena věž. První gotickou částí katedrály se stal nový vstupní prostor, který vznikl roku 1270.

V roce 1356 většinu katedrály zničilo zemětřesení a následný požár. O sedm let později byl chrám přestavěn freiburgským katedrálním mistrem, stavitelem Janem Parléřem. Čtyři pilíře v interiéru východní krypty byly navrženy jako archaické a arkádové oblouky pod kůrem byly zachovány nebo nahrazeny podle originálu. Přestavbě už dominují pozdně gotické formy, z nichž mnohé jsou navrženy v roce 1414 stavitelem Ulrichem z Ensingenu. Ten roku 1428 dostavěl severní věž Georgsturm, zatímco jižní věž Martinsturm dokončil až v roce 1500 Hans von Nussdorf (mezi tím se ještě na stavbě výrazně podílel Hans Kun). Tím vlastně budování katedrály oficiálně skončilo a ta pak až do roku 1529 sloužila jako biskupský katedrální kostel. 

V letech 1852 až 1857 byla ještě přistavěna varhanní kruchta a zasypána krypta. Ve 20. století došlo naopak k úpravám, které měly zviditelnit prvky někdejší pozdně románské stavby a některé úpravy z poloviny 19. století byly zrušeny, díky čemuž došlo i k znovuzpřístupnění krypty.

Z historie katedrály je potřeba připomenout ještě několik významných momentů.

V letech 1431 až 1448 se v katedrále sešel tzv. Basilejský koncil s cílem provést církevní reformu. V rámci koncilu také vydal papež Pius II. bulu, díky níž byla založena Basilejská univerzita. V roce 1529 vypuklo reformační obrazoborectví a katedrála přišla o mnoho hodnotných uměleckých děl, včetně krucifixů, obrazů Panny Marie a soch světců. Část katedrálních pokladů však přesto zůstala zachována.

A když už jsme u té historie, na závěr ještě dějinný vývoj katedrály shrneme do několika dat a přidáme související poznámku:

V letech 805 až 823 vzniká karolínská katedrála, která je roku 917 vypleněna Maďary. V roce 1019 pak začíná stavba otonské katedrály, kterou všemožně podporuje král a pozdější císař Jindřich II. Vzniká stavba s dvojicí chórových věží a je vysvěcen nový  oltář. V období let 1185 až 1230 je vybudována románská katedrála; z této doby pochází vnitřní převýšení lodi a chóru. V letech 1270 až 1285 získává katedrála západní portál, který již vykazuje styl nastupující gotiky. V roce 1347 se stává Jindřich II. po Panně Marii druhým patronem katedrály – v té době jsou sem také z německého Bamberku převezeny ostatky císaře i jeho manželky.

18. října 1356 zasáhne Basilej silné zemětřesení, které město téměř zničí a také katedrálu vážně poškodí. Nejhůře je zasažen západní portál a rovněž horní části lodi i chóru. Poté následuje dlouhé období rekonstrukce, kdy v letech 1356 až 1500 vznikne gotická katedrála. Počáteční období této stavby je spojováno se stavitelem Johannesem von Gmünda a jeho synem známým jako Michel de Fribourg. Roku 1363 pak byl vysvěcen nový hlavní oltář a v roce 1381 dokončeno lektorium, které na svém místě zůstalo až do poloviny 19. století. V letech 1400 až 1420 dochází k přestavbě či úpravě kleneb lodi, v letech 1414 až 1429 je dokončena věž sv. Jiří a v letech 1488 až 1500 i věž sv. Martina. Za zmínku stojí i fakt, že v roce 1439 zde byl zvolen vzdoropapež Felix V.

V roce 1529 jsou vnější části katedrály poškozeny a jejich výzdoba zničena při reformačních iniciativách známých jako obrazoborectví (až později se tomu začalo říkat vandalismus). V té době také katedrála přišla o množství klenotů svého mobiliáře. V letech 1751 až 1771 prošel Münster náročnou restaurací pod vedením basilejského architekta Johanna J. Fechtera.

A ještě ta závěrečná poznámka. Předchozí řádky by zřejmě nemohly vzniknout, kdyby v katedrále neproběhla v letech 1966 až 1975 série podrobných archeologických průzkumů vedených Andreasem T. Beckem. Výsledky těchto prací pak shrnul Hans R. Sennhauser, známý specialista na předrománskou sakrální architekturu.