Basilej – katedrála III. – interiér a mobiliář (Basel – Münster)

Interiér basilejské katedrály můžeme označit – stejně jako samotnou stavbu – za jeden z největších středověkých klenotů Švýcarska. Jedná se v podstatě o 65 metrů dlouhou a 32,5 m širokou trojlodní baziliku. Vzhledem k sousedství bočních lodí s řadou vzájemně propojených pohřebních kaplí bývá chrám dokonce občas označován jako  pětilodí. 

I v interiéru Münsteru se střídají prvky románské a gotické. Například sloupové hlavice, kulaté oblouky ochozových arkád i horní okna jsou jednoznačně románské, zatímco lodě chrámu se svými hrotitými arkádami a žebrovými klenbami jsou už ale blíže gotice. Žebrové klenby nad ochozy ovšem nahradily středověké ploché stropy až v průběhu 19. století. Triforium připomíná spíše italské stavby, klenba centrální lodi je pozdně gotická a vznikla až po poškození katedrály při zemětřesení, tedy ve II. polovině 14. století. Zvláštností je kružba horních opláštěných oken.

Vnitřní vybavení už moc původní není. Při úpravách v 19. a 20. století byly totiž části mobiliáře přemístěny na jiná místa (a zpět se už nevrátila) a také většina barevných okenních vitráží pochází z 19. století. Neogotické jsou rovněž vitráže chórových oken i rozetových oken transeptu, kde můžeme vidět zpodobnění čtyř evangelistů resp. křest Krista. Původní je naopak cenný chórový sarkofág královny Anny Habsburské (roz. Gertruda z Hohenbergu) a jejího syna Karla z konce 13. století (od roku 1770 je prázdný) a kamenná křtitelnice z roku 1465 v jižní příčné lodi. Zapomenout nemůžeme ani na biskupský trůn z roku 1380 nebo zdobnou gotickou kazatelnu, kterou v roce 1486 stavitel Hans von Nussdorf vytvořil z pěti pískovcových bloků.

V severní lodi se nachází tzv. Vincentova deska. Jedná se o mistrovské dílo románského sochařství, které pochází z období kolem roku 1200. Na čtyřech polích jsou zde reliéfně vyobrazeny scény ze života mučedníka jáhna Vincenta z Valencie, který zemžel okolo roku 304 (na jednotlivých polích desky můžeme vidět např. Odsouzení, Bičování,  Zavření do věže, Umučení na ohništi. Tělo mučedníka hozené jako potrava divé zvěři nebo Stavbu kostela pro jeho hrobku). Zajímavá je menza se dvěma anděly provedená ve stylu antického sochařství.

Cenné jsou také kanovnické lavice, které jsou z větší části středověké. Pocházejí z období po roce 1363 a dochovalo se jich celkem 62 z původního počtu 96. Byly vyrobeny z dubového a ořechového dřeva a vyznačují se množstvím vysoce kvalitních řezbářských prací.

Pro katedrálu je velice významný epitaf humanisty Erasma Rotterdamského, který v Basileji opakovaně působil mezi lety 1514 až 1536, kdy zde také zemřel a byl v katedrále pohřben. Skutečnost, že se katolický duchovní dočkal takové pocty v reformované Basileji, svědčí o síle jeho osobnosti a mimořádné úctě k němu chované. Původně byl jeho hrob před zástěnou v centrální lodi, v 19. století pak byl přemístěn do lodi severní. Epitaf v tomto případě nezobrazuje zesnulého, ale je na něm umístěno 25 řádků (zlacený nápis na červeném mramoru) s latinským textem odkazujícím na zásluhy Erasma Rotterdamského, jména tří jeho přátel, kteří epitaf objednali, a osobní Erasmovo motto „Nevzdávám se“. Epitaf v roce 1538 vytvořil Hans Mentzinger.

V katedrále nechybí ani nástěnné a stropní malby, spojované často s chrámovou kryptou. Na východní straně krypty jsou např. dochovány významné nástěnné malby z pozdně románského období. Jsou zde vyobrazeni dva biskupové - Adalbero II. coby stavitel Heinrichsmünsteru a Lütold I. von Aarburg jako stavitel pozdně románské katedrály (najdeme zde i hroby obou biskupů). Na klenbě chodby krypty se nacházejí fresky z II. poloviny 14. století, které zachycují výjevy ze života světic Marie, Markéty a Anny. Na konci 20. století byly na klenbě střední lodi objeveny fragmenty cyklu výjevů ze života Panny Marie (Zvěstování, Narození Páně, Příchod Tří králů a Útěk do Egypta). Malby vznikly v letech 1400 až 1430 a v době reformačního obrazoborectví byly seškrábány a zabíleny.

V Münsteru se svého času nacházely první – již v roce 1303 popsané – varhany ve Švýcarsku. Nahrazeny byly po zemětřesení v roce 1356 a zcela zakázány reformací v letech 1529 až 1561. Současné varhany Petera Märkliho pocházejí z roku 2003. Zvonů pak má basilejská katedrála celkem deset. Sedm z nich je umístěno v průčelních věžích a tři visí v patře nad věžním ochozem Martinsturm. Věžní zvony pocházejí z roku 1873 (curyšský zvonař Jacob Keller II.), výjimkou je pouze zvon Jindřich, který již v roce 1565 odlili zvonaři Franz Sermund z Bernu a Marx Spörlin z Basileje.

Samostatnou zmínku si jistě zaslouží chrámová krypta, do které se dá sestoupat z obou stran chóru a která bývá někdy označována za jednu z nejvýznamnějších částí Münsteru. Až do poloviny 19. století zde přitom byly funkční křížové krypty dvě - východní a západní. Dnes je zachována a přístupná pouze východní krypta pod chórem, která vznikla již v raně románském období (západní krypta byla odkryta pouze při vykopávkách, dnes do ní lze nahlédnout pod betonovým stropem a označuje se jako archeologická vyhlídka). V pozdně románském období byla krypta stavebně upravena a objevily se zde i první hrotité oblouky. K další přestavě krypty došlo po zemětřesení v roce 1356, kdy zde vznikla trojlodní „pilířová“ síň. V kryptě jsou umístěny hroby basilejských biskupů z 10. až 13. století. Nejstarší sarkofág však patří biskupovi Rudolfovi, který zemřel při nájezdu Maďarů v roce 917. Najdeme zde ale i náhrobní desky dalších významných osobností. 

Opomenout bychom neměli ani důležitý fakt, že mnoho románských a gotických soch z hlavního basilejského chrámu bylo nahrazeno kopiemi. Abychom viděli jejich originály, musíme navštívit bývalý dominikánský klášter, kde se nachází stálá expozice muzea Kleines Klingental (adresa Unterer Rheinweg č. 26, vstupné 8 euro). Kromě interiérových skulptur a plastik ze západního portálu i obou věží katedrály zde uvidíme např. románské sochy zvířat, originály vitráží z rozetového „Kola štěstí“ i chórových oken, některé oltářní desky, náhrobní plastiky nebo části cenných vyřezávaných chórových lavic. A nechybí zde ani model města ze 17. století.

Oblíbeným tématem v interiéru katedrály jsou čtyři chórové románské sloupy s hlavicemi, na kterých jsou zpodobněna témata biblických dějin i řeckých a germánských mytologií (Nanebevzetí Alexandrovo, kojící mořská panna s dcerou a prasetem apod.).

Basilejský Münster má i svou klenotnici, a to přesto, že část katedrálního pokladu byla v roce 1833 prodána (slavná zlatá růže např. skončila v pařížském muzeu Cluny) a část byla přesunuta do různých muzeí, včetně toho Uměleckohistorického v Basileji.