Loading...
Basilejský pozdně gotický klášter charakterizuje dvojitý ambit a najdeme ho na náměstí Münsterplatz, kde přiléhá k jižní straně zdejší katedrály, která dnes – jako chrám zvaný Münster – patří církvi evangelických reformistů. Také samotný klášter můžeme označit za dvojitý, protože tzv. Velký klášter (přesněji Velká křížová chodba) zde byl postaven v letech 1429 až 1462 a Malý klášter (Malá křížová chodba) v letech 1467 1488. Oba ambity spojuje kapitulní síň, nad kterou se nachází tzv. Münstersaal, který dříve sloužil jako knihovna Basilejského koncilu i jako soudní síň biskupského stolce.
Klášter u původně mariánské katedrály je teď víceméně lapidariem či muzeem pozdně gotického kamenictví a najdeme zde i jeho základní kámen, který zdobí zpodobnění sv. Kateřiny s kolem. Nechybí zde ovšem ani díla barokní či bronzové skulptury z poslední čtvrtiny minulého století.
Ve Velkém ambitu osvětlují velkoformátová gotická kružbová okna západní křídlo s klenbou s žebrovou sítí a barevnými svorníky. Velký klášter je dokonce považován za nejelegantnější a nejzdobnější ukázku umění pozdně gotických kameníků v celém Švýcarsku. Na stěnách nad hroby významných basilejských občanů jsou připevněny četné – velice propracované - náhrobní desky a epitafy z různých období, např. humanisty Thomase Plattera (+1582), starosty Rudolfa Wettsteina (+1666) nebo filozofa Isaaka Iselina (+1782).
Jistou kuriozitou kláštera je - mezi Malým a Velkým ambitem umístěný - epitaf matematika Jacoba Bernoulliho (+1705). Sochař Johann J. Keller měl na Bernoulliho náhrobek umístit Bernoulliho logaritmickou spirálu jako symbol věčného návratu (vzkříšení po smrti). Místo ní sem však sochař omylem vytesal spirálu Archimedovu.