Basilej – kostel sv. Alžběty (Basel - Elisabethenkirche)

Elisabethenkirche je jedním z mnoha kostelů v centru Basileje. Správně bychom asi měli říct Nový kostel sv. Alžběty, protože v tomto případě máme před sebou stavbu z II. poloviny 19. století. Tento svatostánek je však považován za nejvýznamnější neogotický kostel ve Švýcarsku a je skvělou ukázkou historismu v architektuře i vnitřním vybavení. Nejvýraznější částí chrámu je ovšem jeho věž, která dosahuje výšky 70,5 metru. A protože je součástí věže také vyhlídková plošina ve výšce 52,5 m, můžeme ji označit i za rozhlednu.

Aby mohla vzniknout Nová sv. Alžběta, musela – pochopitelně – předtím existovat i ta Stará, farní. První kostel zde byl postaven v letech 1288 až 1301, kdy nahradil stejnojmennou kapli – poustevnu. Po jeho zboření byla v roce 1515 zahájena stavba většího kostela. Po roce byl svatostánek dokončen a roku 1643 renovován. V roce 1656 byla přistavěna jižní loď a roku 1827 následovala druhá renovace.

Neue Elisabethenkirche byl postaven jako novostavba v letech 1858 až 1864, a to podle plánů Ferdinanda Stadlera, který stavbu urychlil využitím techniky použité na Eiffelově věže v Paříži. Kostel byl postaven jako „památník proti démonu doby“, kterým byla ztráta křesťanských hodnot ve státě a společnosti. Jednalo se přitom o první zcela nový kostel v Basileji od doby reformace.

V interiéru trojlodního sálového kostela se nachází historické varhany, které postavil varhanář Joseph Merklin v letech 1861 až 1864. Ty pak byly rozšířeny v roce 1949. Relief v tympanonu vstupního portálu i kazatelnu vytvořil pařížský sochař Jacques-Ange Corbel.

Kostel je opačně orientován - na západě se nachází pětiboký chórový polygon, na východě vstupní předsíň pod věží. Na ochoz se vchází bočními vchody, stejně jako do bývalé donátorské oratoře, která se nachází naproti kamenné kazatelny. Křížová cihelná žebrová klenba je unikátní, protože cihly byly v 19. století ve Švýcarsku velice vzácné a drahé. Úsporným opatřením byl naopak dřevěný baldachýn kamenné kazatelny (tzv. tesařská gotika).

Christoph Merian a jeho manželka, kteří stavbu kostela sponzorovali, jsou pohřbeni v chrámové kryptě. Jejich mramorové sarkofágy zdobí monumentální busty manželského páru od Heinricha R. Meiliho a Ferdinanda Schlötha.

V 80. letech minulého století měl být kostel zbořen, ale nakonec k tomu nedošlo, protože historismus přišel znovu do módy. A tak se místo bourání v letech 1990 až 1994 rozsáhle rekonstruovalo. Mnoho detailů z doby výstavby zůstalo zachováno, a to včetně zdobného zámku (z r. 1863) dveří bočního portálu (dnes se tudy chodí do chrámového baru!!!). Kostel je sice stále vyuíván k bohoslužbám, ale běžně se zde pořádají i různé kulturní akce včetně koncertů.