Basilej - Muzeum umění (Basel – Kunstmuseum)

Basilejské Kunstmuseum je spojováno s mnoha nej. Je nejstarší veřejnou uměleckou sbírkou světa (bylo založeno v roce 1661), nejvýznamnějším uměleckým muzeem Švýcarska a patří k předním institucím tohoto typu v rámci celé Evropy. Navíc se jedná o národní kulturní památku. Muzeum najdeme ve dvou budovách na ulici St. Alban-Graben (č. 16 a 20) a pod jeho současnou podobou jsou podepsáni architekti Paul Bonatz a Rudolf Christ (hlavní budova z let 1931 až 1936) i Emanuel Christ a Christoph Gantenbein (přístavba z roku 2016).

Vznik muzea v roce 1661 je spojován se sbírkou významné basilejské rodiny Amerbachů (tito právníci, profesoři basilejské univerzity a filantropové se přátelili již s Erasmem Rotterdamským a historie rodiny sahá až do středověku), jejíž součástí byla i kolekce obrazů Hanse Holbeina. Až do roku 1936 však muzeum sídlilo  v různých objektech v blízkosti Münsteru. Muzejní sbírky dnes zahrnují díla světových mistrů i malby a kresby umělců působících v oblasti Horního Porýní (někdy se tato zařazení překrývají) pocházející z období od přelomu 14. a 15. století do současnosti. Navíc basilejské Kunstmuseum vlastní největší sbírku děl mistrů z rodu Holbeinů na světě.

Zjednodušeně řečeno: Muzejní prostory zde představují několik tematických výstavních okruhů, které nabízejí skvosty dějin umění. Jednotlivé sekce se nazývají Staří mistři (zde najdeme např. Cranacha, Holbeina, Memlinga, Rembrandta nebo Rubense), 19. století (mj. van Gogh, Renoir nebo Cézanne), Klasická moderna (např. Dalí, Kandinsky, Klee nebo Ernst) a Umění po roce 1950 (mj. Warhol, Benglis, Francis nebo Judd).

Na skvělou nabídku Kunstmusea se můžeme podívat i z hlediska historických a slohových období. Renesanční umění pak zastupují např. Konrad Witz, Martin Schongauer, Lucas Cranach st. nebo Matthias Grünewald, baroko 17. a 18. století vlámská a nizozemská škola v čele s Janem Brueghelem st., Rembrandtem a P.P. Rubensem a 19. století impresionisté reprezentovaní Édouardem Manetem, Claudem Monetem, Paulem Gauguinem nebo Paulem Cézannem, ale také Vincent Van Gogh nebo domácí Arnold Bäcklin. Bohaté jsou sbírky děl z 20. století, kde stojí za pozornost zejména kubismus (Picasso, Braque aj.), expresionismus (Munch, Kokoschka aj.), konstruktivismus, dadaismus a surrealismus. Samostatnou kapitolou je americké umění II. poloviny minulého století a unikátní jsou také soubory děl Marca Chagalla nebo Fernanda Légera. Umění 21. století nabízí zejména významná díla švýcarských, německých, italských a amerických umělců, jejichž jména ale většině z nás zřejmě stejně nic neřeknou (např. Beuys, Penck, Borofsky nebo Cucchi).

V současných prostorách se basilejské Kunstmuseum poprvé objevilo v roce 1936 a jeho součástí už tehdy byl nejen zníněný Amerbachský kabinet, ale i sbírky někdejšího soukromého Faeschova muzea. Roku 1939 získalo muzeum větší počet - do Švýcarska přivezených a tím zachráněných - děl německo-židovských umělců a v roce 1980 se Kunstmuzeum spojilo s Muzeem současného umění, které vystavuje umělecká díla pocházející nejvzdáleněji z 60. let minulého století (a jsme opět u těch nej, protože v té době se jednalo o vůbec první muzeum zaměřené na současné umění).

Kunstmuseum v Basileji tedy tvoří dva základní objekty, a to třípodlažní neoklasicistní Hlavní budova (Hauptbau) a Nová budova (Neubau). Ty od roku 1980 doplňuje bokem se nacházející objekt Muzea současného umění, které najdeme na ulici St. Alban-Rheinweg (č. 60), tedy u řeky Rýn, ve kterém je také umístěna stálá expozice německého malíře a sochaře Josepha H. Beyuse. Hlavní a Nová budova jsou stejně vysoké a propojuje je podchod. Projekt Nové budovy je dílem mladé místní firmy Christ & Gantenbein a vznikla podle něj zešikmená stavba, obložená betonovými tabulemi. Za zmínku však stojí rovněž fakt, že Hlavní budova muzea byla v letech 2004 až 2007 rozšířena o sousední budovu bývalé Švýcarské banky (Laurenzbau), která pochází z roku 1926 a architekti slavné firmy Sutter & Burckhardt ji navrhli v podobě italské (neo)renesance. V této části muzea sídlí od roku 2005 veřejně přístupná odborná knihovna, která je zároveň knihovnou semináře dějin umění na zdejší univerzitě.

Sbírky basilejského Kunstmusea prý obsahují celkem přibližně 4.000 obrazů a soch a asi 300.000 kreseb a tisků (ty jsou součástí Kabinetu grafiky – Kupferstichkabinet – a najdeme zde mj. skvělé grafiky od Dürera) zahrnujících sedm století. Ročně toto muzeum navštíví asi 250 až 280 tisíc návštěvníků, kteří kromě klasických interiérových výstavních prostor s mistrovskými plátny uvidí i několik zajímavých venkovních exponátů v čele s nádvorními sochami Augusta Rodina. Z krátkodobých výstav je potřeba zdůraznit zejména expozici děl Vincenta Van Gogha v roce 2009 a Marca Chagalla v roce 2017.

Vstupné do basilejského Muzea umění přijde na 15 euro (16 CHF). Pokud se zde právě koná nějaká větší dočasná výstava, tak si ještě 10 euro (CHF) připlatíte.

V souvislosti s muzejními sbírkami je potřeba zmínit ještě jedni zajímavost. V roce 1967 hrozilo, že muzeum bude muset prodat dva Picassovy obrazy. Obyvatelé Basileje však v referendu schválili půjčku ve výši 6 milionů švýcarských franků a sami mezi sebou ještě vybrali 2,4 milionu CHF, což samotného Picassa natolik dojalo, že městu daroval další svá čtyři díla, která si mohl tehdejší ředitel muzea Franz Meyer sám vybrat přímo v Picassově ateliéru. 

Na závěr ještě krátká omluva autora článku: Fotogalerie je tentokrát zaměřena téměř výhradně na „útroby“ muzea (převážně se jedná o fotografie z velké výstavy Marca Chagalla konané v roce 2017 a na sekci starých mistrů), zatímco exteriérovou podobu obou muzejních budov spíše opomíjí.