Bernartice nad Odrou - Lesní mlýn
Turistické cíle • Technické zajímavosti • Mlýn
Lesní mlýn stojí za obcí Bernartice nad Odrou u řeky Odry směrem na Suchdol nad Odrou v jižní části chráněné krajinné oblasti Poodří. Jedná se o vodní mlýn, chráněný jako technická památka, ve kterém se dochovalo úplné mlecí zařízení včetně vodního kola. Kromě vybavení mlýna se dochovala také budova mlýna v původní podobě.
U mlýna je vybudován vodní náhon, který je napájený vodou z řeky Odry. Mlýn je v současné době po rekonstrukci. Byl dodržen ráz a charakter této památkově chráněné budovy. V jednom z oken můžete vidět i vodníka.
Kolem budovy mlýna prochází trasa Jantarové cyklostezky.
Lesní mlýn stával na místě odedávna zvaném ,,Na starém mlýně ". Mlýn to byl již tehdy významný, neboť místní mlynář nemusel robotovat a kromě mlýna měl v držení i pole.
Původní mlýn býval dřevěný o jednom složení. Nejstarší známý majitel mlýna se jmenoval Ezechiel Melč, který roku 1600 mlýn prodal svému synu Ondřejovi, od něhož jej koupil roku 1606 jeho švagr Jan Petřkovský za 450 zlatých, který roku 1618 zemřel. Vdova Alžběta se tentýž rok provdala za Michala Pohla z mlýna Huppového u Fulneku. Je vidět, že nebyl čas ztrácet čas aneb dva mlýny je víc než jeden.
Nový mlynář Michal Pohl jej od dědiců vykoupil za 550 zlatých a roku 1633 jej od něj vykoupil jeho nevlastní syn Ezechiel Petřkovský za stejných podmínek. S mlýnem získal také pole, koně, vůz, pluh, brány, 5 šeflů rži, 1 šefl ovsa, 1 měřici ječmenu, krávu, jalovici, 5 slepic a kohouta.
Ezechiel Petřkovský hospodařil tak dobře, že i když probíhala Třicetiletá válka a krajem táhla švédská či dánská vojska, tak roku 1647 koupil od Jana Staroveského, který byl fojtem v Bernarticích, kus role nad mlýnem za 75 zlatých. Na sklonku svého života Ezechiel ovdověl, ale roku 1683 se znovu oženil se Zuzanou, dcerou Jiřího Vávry z Bernartic. Ezechiel však téhož roku zemřel a Zuzana se vdala za Jiřího Melče, který pořád ještě v roce 1683 koupil mlýn od dědiců za 600 zlatých. Mlýn si vzal na splátky - složil 220 zlatých ve třech termínech a poté každý rok splácel 15 zlatých.
Jiří Melč a Zuzana měli devět dětí. Jejich nejmladší syn Václav převzal mlýn po smrti otce Jiřího roku 1722 za 600 zlatých. Z této doby pochází zmínka o Novém lesním mlýně, takže můžeme předpokládat, že se již jednalo o mlýn zděný. Jednalo se ovšem o dva různé mlýny, nikoliv o přestavbu, protože existuje zmínka o tom, že Václav hospodařil na obou mlýnech.
Roku 1765 prodala vrchnost Lesní mlýn v dražbě Václavu Strnadelovi za 1980 zlatých. Po něm jej získal jeho syn Josef za 1500 zlatých. K tomuto mlýnu patřil ještě malý mlýnek o jednom složení, což byl právě původní starý dřevěný mlýn. To byla také poslední zmínka o starém mlýnu.
Na novém mlýně hospodařil Josef Strnadel do roku 1830, kdy ho koupil jeho syn František. Po jeho smrti roku 1836 se jeho manželka znovu provdala, vzal si ji Jan Kopp, syn mlynáře ze Spálova. I z toho je vidět, že se majetek výhodně rozšiřoval. Od roku 1870 byl Lesní mlýn pronajímán.
Roku 1880 koupil mlýn Antonín Jedek, ale ten jej opět pronajímal. Roku 1910 se novým majitelem stal Karel Jakubczyk, dalšími poté se stali v letech 1918 Vincenc Plášek a roku 1919 Eustach Klapuch. Jeho žena Marie jej roku 1920 postoupila rodičům Antonínu a Julii Novákovým. Ti Lesní mlýn prodali roku 1936 manželům Bajerovým a sami si koupili mlýn v Mošnově. Zároveň prodali většinu zemědělské půdy.
Nastal čas Komunistické vlády a roku 1953. Mletí bylo zastaveno. Roku 1976 převzala mlýn dcera manželů Bajerových Jarmila spolu s manželem MVDr. Jakůbkem. V roce 1996 ve mlýně instalovali malou vodní elektrárnu.
Roku 1973 byl mlýn zařazen mezi památkově chráněné objekty pro svou zachovalost. Doporučuji Vám jej navštívit.
( historie čerpána z knihy Vodní mlýny na Moravě a ve Slezsku, I.díl, autor Pavel Solnický )