Beroun - kostel sv. Jakuba Většího

Královské město Beroun založil roku 1295 Král Václav II. na místě staré osady u brodu přes Berounku (tehdy Mže). S historií města je od počátku spojen i farní kostel sv. Jakuba Většího. Původně byl obklopen hřbitovem jako všechny tehdejší kostely. Dnes již tento hřbitov neexistuje. Z prvotní gotické stavby má dnešní trojlodní kostel v presbytáři zachované gotické prvky (křížová klenba), původní jsou také základy kostela a část obvodových zdí. V přízemí věže zůstala rovněž křížová žebrová klenba.

V roce 1543 byl kostel poprvé přestavěn a rozšířen. Z této velké přestavby se dochoval presbytář, sakristie a v západní předsíni svorník klenby s vyobrazením městského znaku z roku 1543. V roce 1599 kostel vyhořel a již roku 1606 byl obnoven. V letech 1677 – 1683 byla ke kostelu přistavena zvonice pražským stavitelem Václavem Kapounem. Následující 18. století bylo bohaté na úpravy - velká obnova r. 1736, 1770 – 1771 byly přistavěny boční empory, 1784 proběhla další oprava. Poslední větší úpravy proběhly v letech 1903 - 1907 za vedení architekta Josefa Fanty.

Většina současného vybavení kostela byla pořízena v 18. století po jeho velké obnově v roce 1736 - oltářní obrazy a sochy, barokní lavice, rokoková kazatelna. Na sochařské výzdobě se podílel i některý z žáků vynikajícího sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Cínová křtitelnice od Matouše Fleminka z Rakovníka pochází z r. 1606.

Kostel má několik vstupů. Hlavní s předsíní je na západní straně, na jižní straně je nádherný renesanční portál. Podobný portál vede i z lodi do sakristie. Na východní straně kostela je u zdi umístěn litinový kříž a železná deska manželů Hanikových z roku 1848. Nad vchodem na kruchtu je deska zakladatele městské hudební školy a varhaníka Martina Podstatného.

Sousední barokní areál děkanství byl postaven po požáru v roce 1737. Jeho součástí je také tzv. kaplanka. V zahradě je pozdně barokní okrouhlý altán z konce 18. století. 

I v současné době se kostel opravuje a vylepšuje. V roce 2000 byly pořízeny do zvonice čtyři nové zvony ze zbraslavské zvonařské dílny Rudolfa Manouška, které mají jména podle českých světců – Václav, Ludmila, Anežka a Vojtěch. V roce 2004 dostal kostel nové varhany jako dar od farníků z partnerského holandského města Rijswijk.

Kostel spravuje Římskokatolická farnost Beroun. Pravidelné bohoslužby zde bývají celý rok v neděli v 10:00 a 18:00h. V období listopad - duben v pracovním týdnu PO - PÁ jsou v kapli Povýšení sv. kříže na faře (PO v 19:30, ÚT + PÁ v 18:00, ST + ČT v 8:00h.). Od května do konce října se slouží všechny v kostele ve stejných časech.

Před hlavním vchodem do kostela byl v roce 1680 postaven morový sloup na památku 341 obětí moru (vymřela tehdy téměř polovina obyvatel města). Jde o jednoduchý nevysoký sloup, na jehož vrcholu je kamenná kaplička s plechovými obrazy Panny Marie, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a sv. Ludmily z roku 1936. Ty tehdy nahradily plechové malby z 19. století.

Sv. Jakub Starší (Větší) /†44?/ byl jedním z dvanácti apoštolů = učedníků Ježíše Krista. Byl původně rybář jako jeho otec a také bratr apoštol a evangelista Jan. Po Ježíšově Nanebevstoupení hlásal Jakub evangelium a těšil se velké autoritě uvnitř prvotní církve v Jeruzalémě a podílel se na jejím budování. Podle tradice putoval Jakub po Španělsku a hlásal zde evangelium. Kolem velikonoc r. 44 měl být zatčen v Jeruzalémě a sťat - umřel takto mučednicky jako první Ježíšův apoštol. Jakub byl původně pohřben v Jeruzalémě. Postupem času se jeho ostatky dostaly do Španělska, kde nad jeho hrobem byl vystavěn chrám a postupně vyrostlo celé město Santiago de Compostella. V pražské katedrále sv. Víta jsou od roku 1212 zub a další dvě částky z ostatků svatého Jakuba. Další ostatek byl vložen do základů kostela sv. Jakuba na Starém městě pražském.

Sv. Jakub Starší se vyobrazuje nejčastěji jako poutník s holí, kloboukem, brašnou a mušlí hřebenatkou. Někdy k němu patří také kůň, meč či svitek evangelia. Je patronem Španělska, poutníků, bojovníků, dělníků, horníků, kloboučníků a lékárníků. 

Děkuji paní Lidmile Fričové za doplnění informace, díky které jsem mohl opravit popis u fotky vstupu do sakristie.