Bludovská rybniční soustava

Nadpis článku bude asi ne zcela obeznalému čtenáři připadat poněkud jako protimluv. Nazývat ty zhruba 4 větší louže co ve vsi nebo kolem ní rybniční soustavou je vskutku protimluv. Ovšem zde se nemyslí na aktuální stav, ale na dobu už značně minulou. Možná kdyby se události vyvíjeli trošku jinak, nemluvili bychom jen o Třeboňské nebo Budějovické pánvi, ale možná že by světovým pojmem mohl být třebas „Bludovský kapr“.

Dnes s rybníkářské slávy nezůstalo skoro nic, jen pár pomístních názvů, a i ty znají spíš starší obyvatelé. Je otázkou nakolik dnešní mládež má v patrnosti blízké okolí svého bydliště.

Nejdřív jen ve zkratce k tomu, co je v Bludově k vidění dnes. Asi nejpatrnější (díky) poloze je rybník na křižovatce silnic č. 11 a 44 (tedy u zámku). Někdy se mu říká zámecký rybník. Abychom nemuseli chodit daleko, na okraji zámeckého parku (kde začíná Gryngle) je taková zarostlá vodní plocha. I toto býval rybníček, který ovšem zanikl (spolu s dalšími), ale částečné obnovy se dočkal po roce 1989, ale jako rybník neslouží, jde spíš o tůň pro obojživelníky.

Pokračujeme za kostel, tedy na horní konec. Zhruba v polovině se nachází malý rybníček, dnes se mu říká Bartůňkův, dříve to byl prostě obecní rybníček.

Už skoro na konci Bludova, pod skálami Bašty je podlouhlá vodní plocha, oproti dřívějšku poněkud zvětšená a ta má skoro honosný název Zmrzlý moře.

Další už poněkud mimo obec zajímavou vodní plochou je dnešní koupaliště ne „Vlčáku“, tedy ve Vlčím dole. V tomto místě býval rybník Petrovický. Měl zhruba podobnou rozlohu a tvar jako dnešní koupaliště. Možná proto není koupaliště prostý čtverec, ale vlastně takový pětiúhelník.

Další neexistující rybníčky byly nedaleko toho u Grynglete (v místě panské zahrady), u zámeckého kde je dnes dětské hřiště byl Horní kovářský. Ten Dolní kovářský je právě ten u zámku (i ten býval jednou tak velký). Nějaké rybníčky měly být u družstevní bytovky, kde se říká Ve Skalce, ještě jeden rybník byl za kopcem, tzv. Hornovodský, vlastně na hranici katastru v úžlabině pod šumperským židovským hřbitovem. Ostatně dodnes tam je jakási mokřina s rákosím.

To nejzajímavější se ale rozkládalo na západ od vsi, tedy v prostoru, který se rozkládá mezi Bludovem a řekou Moravou, vymezení území podtrhují silnice na Chromeč (dnešní č. 11), Postřelmov (44) a okreskou na Sudkov. Poměrně dobře tento prostor uzavírá i dnešní trať do Hanušovic.

Jak se tam „soustava“ vzala? V 15. století vlastnil rozsáhlé panství Jan Tunkl Drahanovský. Mimo vlastního majetku držel v zástavě i Šumperk, nebo panství Bludov mimo svých vlastních majetků, kterým vévodil Zábřeh s hradem a samozřejmě hrad Brníčko. Jeho syn Jiří starší získal panský titul a po smrti svého bratra koupil od jeho dětí zbytek původního panství, tedy zpět Bludov (Rudu, Brníčko). Ve válkách Jiřího z Poděbrad a Matyášem Korvínem značně trpěla i severní Morava (zanikl Bludovský hrad), pobořeno bylo i Brníčko, nebo i velký Nový hrad u Kopřivné.

Tunkl potřeboval poněkud finančně pozvednout poničený majetek a možnost viděl v rybníkářství. Zhruba v po roce 1480 se začalo s investiční činností. Bludovské rybníky (nebo jejich část) nejsou jediné, které nechal Tunkl založit. Na svých majetcích vybudoval řadu dalších v okolních obcích. Asi největší byl Závořický rybník u Postřelmova, rybníky byl pod samotným Brníčkem a v Zábřeze (Oborník je tam dodnes). Další vznikly u Dubicka, Hrabové, Vítošova. Ve svém díle byl Tunkl poněkud nevybíravý a leckdy nestavěl jen na svém, ale nezdráhal se zabrat i pozemky, které mu pane rozhodně neříkaly. Nevybíravě se Tunkl choval i k poddaným, kteří jeho dílo vytvářeli. Útisk byl prý tak nesnesitelný, že vznikla jedna z prvních selských rebelií. Podle Viktorina Kornela ze Všehrd poddaní „pána svého, jsou porazili, zranili a skoro zabili, takže jest od toho zbití nevstávaje, umřel.“

Tak se stalo někdy koncem roku 1493. Začátkem roku 1494 Tunkl skutečně zemřel. Jeho syn Jindřich panství prodal v roce 1508, přemístil do Prahy, na čas se stal purkrabím na Hradčanech, zastával zemské fojtství v Dolní Lužici a v l. 1516–23 byl vrchním mincmistrem v Kutné Hoře.

Bludovské rybníky zřejmě nevznikly všechny v rozmezí let 1480–93/94. Postupně byly dobudovány další. Byly asi o sto let starší než slavné rybníky kolem Třeboně jejichž stavitelem byl Jakub Krčín.

Podle názvu byl se dalo usoudit, že nejstarší rybník, kterému se říkalo Starý 24,67 ha). Ten se rozkládal (ve směru od Bludova) zhruba po levé straně silnice do Postřelmova. Patrně končil někde před dnešní Habermannovou vilou (dnes tam je náhon z mlýna, přesněji vodní elektrárny). Zhruba na jih od něj byl rybník Nový (22,73 ha), který zasahoval do míst, kde je dnes křižovatka železnic od Zábřeha do Koutů a odbočkou na Hanušovice. Severně od dnešní (i tehdejší silnice) byl rybník Ryšán (13,43) (podle rezavé vody) vedle něj poněkud menší Bezděk (4,89). Nad nimi se rozkládal vůbec největší bludovský rybník Špalek (41,43 ha, tento název se v Bludově celkem pořád používá). Severně od něj byl malé rybníčky Křalt (0,84 ha), Kozelek (2,24 ha), Fěrtušek (5,81 ha) a Veselý (2,03 ha). Ty nejspíš sloužily jako sádky. Západně od nich byl další velký rybník Zrcadlo neboli Krumpišek (25,03 ha)., v jeho místech se dnes rozkládá areál lázní. Zapomněl jsem na Malý mlýnský (pstruhový rybníček) u Bludovského mlýna (později Habermannova).

Když se Bludov zakládal, obvykle platilo, že usedlí sedláci dostali pole, která souběžně běžela za jejich stavením (tzv. lánové vsi). Náhradní pozemky zřejmě dostali někdo na Brusné, kam tehdy zástavba Bludova nesahala. Materiál na hráze se těžil (zřejmě) v místě zv. Dolečky. Je to taková rokle za křižovatkou u Panenky Marie (tam se chodí na Brusnou). Vodu rybníky dostávali jak z místních potoků, tak z blízké Moravy. Ty blíže obce zásoboval Bludovský potok (jinak též Vesník), který teče od Senové (Háje). Z Vlčího dolu teče Vítonín. Z Moravy bylo zásobováno např. Zrcadlo. Voda samozřejmě přetékala mezi sousedními rybníky.

Rybniční soustava existoval zhruba do třetiny 19. století (rybníky zanikaly postupně). Půdy v okolí Bludova je poměrně bonitní a v důsledku větší populace, ale i postupující metod rybníkářství byl výhodnější vrátit pole k pěstování zemědělských plodin.

Dodnes můžeme v krajině (při zapojení fantazie) něco ze zbytků rybníků najít. Samozřejmě největší stavby s tím spojené (hráze) postupně vzaly za své. Při pozemkových reformách v 19. století a za 1. republiky ještě něco existovalo, ale kolektivizace v 50. letech a rozorávání mezí skryla stopy takřka dokonale. Asi největší patrnou stoupou je paradoxně železnice. Část náspu dnešní tratě 290 do Hanušovice je určitě vedena po bývalých hrázích Zrcadla, Špalku a snad i Ryšánu. Něco z hráze Starého rybníka bude určitě pod silnicí 44 (do Postřelmova). Starý a Nový rybník zasahovaly takřka k úpatí Brusné, silnice do Sudkova tak bude v podstatě po jejich bývalých březích.

Jižní hráz rybníku Zrcadlo by mohla být v místech kde je polní cesta od dnešní „cyklostezky“ do Nové Dědiny. Za můstkem přes Vítonín je poněkud zvednutá cesta, která zřejmě vede pod hrázi zaniklého Fěrtušku či Kozélka. Dnešní ulice Lázeňská (tedy 11) je clekm jasně nad terénem jižně od něj kde byl zřejmě Křalt a kousek Kozélka.

Poslední objev po zaniklých rybnících byl učiněn poměrně nedávno při opravách bludovské kanalizační sítě. Na jihozápadním okraji Bludova (8. května, tedy výpadovce č. 44) na Postřelmov u poslední zahrady na pravé straně tedy směrem severozápadním odbočuje polní cesta, překračuje Bludovský potok (Vesník), kde přitéká od pole poněkud nevzhledná strouha. Pokračujeme kolem ní v podstatě ke konci. Poněkud zarostlá v rákosí je dřevěná lávka s plošinou. Pod ní se něco ukrytá po dřevěnými podlážkami a kusy plechu. Jde nejspíš o propust nebo část strouhy, kde se přepouštěla voda z severnějšího Špalku do Ryšánu. Hned vedle musel být i Bezděk. Na sucho kladené kameny jsou tu ukryty aby se zbytek díla nerozpadl. Když byl tento „artefakt“ objeven, uvažovalo se o nějaké opravě nebo informačním místu (proto ta lávka s plošinou). Ale zatím je to celé nedokončené, a je otázkou bude-li toto místo v budoucnu upraveno nějak smysluplněji.