Bozkovské dolomitové jeskyně

Turistické cíle • Příroda • Jeskyně

Bozkovské dolomitové jeskyně jsme navštívili již dvakrát, přičemž mezi oběma návštěvami uběhlo 5 let. Poprvé zde bylo tolik lidí, že bychom čekali dvě hodiny na prohlídku a tak jsme si koupili vstupenky na následující den a jeli pryč. O den později jsme přijeli na určenou hodinu a přesto, že zde bylo méně návštěvníků, docela jsme se během prohlídky tlačili jeden na druhého. Prohlídková trasa je totiž poměrně úzká. Na začátku jsme se dozvěděli, že jeskyně byly objeveny až roku 1947 a v letech 1965 - 1968 zpřístupněny turistům. První část trasy nám toho moc neukázala, zato na konci nás čekal nádherný pohled na veliká podzemní jezera. Zaujalo nás, že další poměrně rozsáhlé části systému se nacházejí pod hladinou podzemní vody a jsou tedy zcela zaplaveny. Průvodkyně nás vybídla, že pokud do jezírka hodíme bankovku vyšší hodnoty, skočí si tam pro ni. Bohužel tam nikdo tisícovku nehodil, takže jsme neviděli plavat průvodce. Po prohlídce jeskyně jsme se vrátili na parkoviště k autu a jeli dál.

Podruhé jsme si jeskyně v Bozkově prohlédli v rámci další dovolené v Českém ráji o pět let později. Pěšky jsme přišli k jeskyním, koupili vstupenku, získali razítko a pak jsme 20 minut čekali na prohlídku. Pak si nás vyzvedla průvodkyně a vydali jsme se na 45-ti minutovou exkurzi. Do jeskyně jsme sestoupili po betonových schodech se zábradlím, jenž nás zavedly do prostor Nové jeskyně, jejichž stěny jsou zdobeny tenkými krápníky vyrůstajícími z mramorovaných stěn. Poté jsme prošli Půlnoční jeskyní a jeskyní Za prahem. Blátivou chodbou jsme pak pokračovali do Loupežnické jeskyně, která byla poseta množstvím krápníků nejrůznějších tvarů.

Potom jsme přišli ke členitým třpytivým jezírkům s názvem Labutí jezírka. Spojovacím tunelem, který působí tak trochu strašidelně, jsme se dostali do Staré jeskyně, do které se v roce 1947 náhodně prokutali první objevitelé bozkovského podzemí. Prošli jsme kolem balvanovitých závalů Bludiště až do Listopadové jeskyně, kde nás čekaly rozmanité tvary stropní i podlahové krápníkové výzdoby. Nejvíce se nám líbily Sloní uši. Zaujalo nás také červené peklo.

Na závěr trasy jsme prošli padesátimetrovým tunelem zpět na křižovatku a pak jsme stanuli u podzemního jezírka, které bylo opravdu nádherné. Opět nás pobavila průvodkyně svým sdělením, že pokud do jezírka hodí někdo bankovku, uvidí plavat průvodce. Jen za ty léta trochu podražili – již chtějí pouze 5.000 korun. Poté již prohlídka skončila a když jsme se vraceli k autu, syn ještě odlovil kešku. Pak jsme již došli k autu Citroen a jeli do Tatobit, kde jsme byli ubytováni během této krásné dovolené.

Otevírací doba

Období: leden - březen
pondělí	zavřeno
úterý - pátek	08:00 - 15:00
sobota - neděle	zavřeno
Období: duben - červen
pondělí - neděle	08:00 - 16:00